Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]

Část 12

,,Půlku těch peněz ti dám." rozhodla jsem. Seděla jsem na barové židličce u Dominika v bytě a popíjela vodu.

,,Ne." usmál se Dominik. ,,Byla to moje blbost."

,,Promiň, že jsem sem vůbec vlítla." promnula jsem si obličej.

Dominik tu holku nakonec donutil fotku odstranit. Řekla si za to 10 000, ale Dominik neváhal a ty peníze ji dal. Následně na to ji vykopl z bytu a ona s větou: ,,Stějně to všem řeknu." odešla.

,,Vlastně...Jsem doufal, že tě to nenechá chladnou." zamrmlal.

,,Aha?" otočila jsem na něj pohled.

,,Myslel jsem si, že tě to nasere. A řekl jsem si, že pokud sem přijdeš, bude to jen známka toho, že ti nejsem jedno."

,,Nejsi mi jedno, Dominiku, ale to nic nemění." vydechla jsem. ,,Když ses zfetoval, řekl jsi všechno tak, jak jsi to cítil." pokračovala jsem. ,,A já to všechno nemůžu jen tak přejít a dělat že nic." řekla jsem a zadržovala jsem slzy. ,,Řekli jsme si, že se od sebe budeme držet dál a tak to prostě bude, promiň."

Zvedla jsem se ze stoličky k odchodu, ale jeho ruka mi v cestě zabránila. ,,Takže budeš potlačovat to, co je mezi náma?" vydechl mi chladně do tváře.

Uchechtla jsem se. ,,Ty jsi mi jasně řekl, že nechceš vztah."

,,Chtěl bych, jen..."

,,Jen co Dominiku?" skoro jsem vykřikla. ,,Buď ho chceš nebo ne, nic mezi tím není." Rozhodila jsem rukama.

,,Tak lehký to není, nechci ti ublížit." povzdechl si a pohladil mě po tváři. Jeho ruku jsem shodila a snažila jsem se ho obejít, abych mohla odejít pryč. Tohle nemělo řešení.

,,Fajn, já jdu." Prskla jsem. ,,Tohle je stupidní. Přijde ti, že teď mi jako neubližuješ? Že se netrápím?"

,,Mám strach, že pokud budeme spolu...Podvedu tě." skoro to zašeptal. ,,A já vím, jak to bolí. Nechci, aby jsi kvůli mně tu bolest znala taky."

,,Nepodvedeš člověka, kterého miluješ." zakroutila jsem hlavou.

,,Moje bývalá tvrdila, že mě miluješ a víš co?" vysmál se mi. ,,Podvedla mě." odpověděl si sám. ,,Takže tohle tvoje tvrzení tak pravdivý není." mrkl na mě ironicky.

,,Fajn, tak si najdi holku, který nebude vadit, že šukáš s děvkama." nasadila jsem stejně ironický tón. ,,Ale mě z toho vynech."

Komečně se mi povedlo ho obejít a vpadnout k sobě do bytu. V obýváku na gauči seděl Pepa popíjející víno. ,,Snad nevadí, že jsem ho otevřel..." spustil hned, když mě uviděl. Záporně jsem zakroutila hlavou a přímo z flašky jsem se napila též. ,,Byla jsi tam dlouho..."

,,Mělo to docela zajímavou zápletku." vydechla jsem a popovídala mu vše, co se u Dominika v bytě stalo.

,,Ta holka to ale jen tak nenechá." řekl.

,,Já vím." uznala jsem. ,,Jestli se to dozví šéfová, mám po práci."

,,Buď v klidu, to zvládnem." usmál se na mě a konejšivě mě pohladil po zádech. Sesunula jsem se k němu a položila hlavu na jeho rameno.

,,Děkuju, že jsi tady se mnou...Pro mě." řekla jsem a zvedla k němu pohled. Usmál se.

,,Ani nevíš, jak jsem tady s tebou rád."

Chvíli jsme si hleděli do očí a ani jeden jsme nevěděl, jestli to, co se chystáme udělat, je to správné. Naše rty už byly skoro u sebe, když se rozezvoněl zvonek. Znamení?

Pepa mi pokynul, ať sedím, že tam zajde. Otevřel dveře a mně i hned došlo, jak velká chyba bylo, že jsem tam nešla já. ,,Co tu chceš?" prskl Dominik na Pepu.

,,To bych se měl spíš já tebe?" zeptal se Pepa stejně ironicky.

,,Kde je Laura? Chci s ní mluvit." řekl Dominik. ,,Lauro!" zakřičel do bytu. Vynořila jsem se zpoza rohu a celá rozklepaná mířila ke dveřím. Neřekla jsem nic. Jen jsem čekala, co řekne on. ,,Dojdeš mě buzerovat, co dělám ve svým bytě já a sama tu máš jeho?"

,,Jenže já s ním nespím." kuňkla jsem.

,,To mi nevykládej, stačí si všimnout, jak na tebe čumí!" vykřikl.

,,Uklidni se, Niku." vložil se do toho Pepa.

,,Kdybys tady nebyl, už jsem dávno s ní." vmetl Dominik Pepovi do tváře.