Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděl jsem v tureckém sedu na balkóně a s nadšením pozoroval ptáčka, který ke mně zavítal. Měl opravdu přenádherné peří, avšak jsem musel silně potlačit touho se do něho zakousnout. Furt jsem si opakoval v hlavě, že je až moc krásný na to, abych mu ublížil.
Kočičí pudy. V podobných chvilkách mi to bylo opravdu líto, ale vím, že pudy spolu s instinkty tvoří jednu z nejhlubších vrstev psychiky a osobnosti.
Je to jako u čistokrevného člověka, když má žízeň či hlad.
Náhle jsem uslyšel, jak se za mnou otevřely skleněný dveře, slavík modráček se vylekal a odletěl pryč. Smutně jsem ho sledoval, jak se ztratil na obloze, ale náhle jsem bolestí zakňučel, když mi nově příchozí šlápl na ocásek.
Ihned jsem se podíval na Nicole, která byla vědoma toho, co dělá. Snažil jsem se ze všech sil, abych svůj ocásek vytáhl, ale nepodařilo se mi to. Začalo to neskutečně bolet, tlak se zvyšoval a já jsem měl slzy na krajíčku.
,,Prosím Nicole, bolí to." zakňučím
Pohrdavě se na mě podívala, ale nakonec přeci jenom ustoupila. Automaticky jsem svůj černý ocas přitáhl k sobě a raději ho obmotal kolem svého trupu.
,,Nemáš překážet."
Sklopil jsem pohled k zemi. Opravdu mě mrzí, že mě nemá v lásce, raději jsem se zvedl, abych ji mohl nechat o samotě. Prošla kolem mě a silně do mě strčila, ztratil jsem rovnováhu a skoro bych spadl, kdyby mě nezachytily skleněný dveře.
Bál jsem se ji podívat do očí, spěšně jsem utekl zpátky dovnitř a lehl si na gauč. Ocásek jsem nechal volně viset dolů, jelikož mi v něm stále pulsovalo.
Nesnášel jsem dny, kdy tu Yoongi nebyl. Musel jsem tu zůstávat s ní, připadal jsem si strašně bezbranný a bál se toho, co mi udělá.
Zakázala mi na cokoliv šahat, takže pokaždé, kdy jsem měl hlad či žízeň, tak jsem ji musel požádat o svolení a ne vždy mi to povolila. Ale věděl jsem, že je to má vina, před nedávnem jsem rozbil hrníček a neskutečně křičela. Od toho incidentu utekl již týden, ale stále mě bolí pravá ruka, jelikož byla tak naštvaná, že do mě kopla a já upadl, přímo na střep.
Bydlím u nich už skoro měsíc, Yoongi je ke mně stále laskavý, tedy připadá mi, že je snad ještě hodnější. Dokonce mi dovolil s ním spát v posteli o víkendu, když mi bylo smutno. Milejšího člověka jsem snad nikdy v životě nepoznal.
,,Okamžitě slez."
Cukl jsem sebou, jakmile jsem zaslechl její hlas. Nechápavě jsem se posadil, netušil jsem kvůli čemu bych se měl zvedat.
,,Jsi snad hluchý? Nechci mít chlupy na gauči."
Bez váhání jsem se postavil. Letmo jsem se podíval na šedý, kožený gauč za mnou. Vždyť přeci nelínám, proč tu nemohu sedět?
,,Tak kde mám být?" optám se
Obdarovala mě nenávistným pohledem, fascinuje mě, kde se v ní bere tolik nenávisti. Na pohled vypadá strašně krásně, kdybych ji neznal, tak bych řekl, že i roztomile, ale uvnitř je neskutečně ledová.
,,Na zemi, kam také patříš."
Vím, že jsem host a svým způsobem nemám právo se k tomu vyjádřit, ale snáším její ošklivé chování již skoro měsíc.
,,Jsem stále člověk, stejně jako ty."
Přiblížila se ke mně o pár kroku, ačkoliv byla menší než já, tak stále vypadala mnohem dominantněji a hlavně děsivěji.
,,Ne, jsi pouze experiment, nic víc."
〄
Příští díl bude mnohem delší a hlavně se stane něco důležitého 🖤 No kdo nenávidí Nicole? Já jo.
