Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Procházel jsem kolem zrcadla v předsíni a ihned se podíval na svůj odraz. Dneska jsem si oblékl svetr, který mi věnoval Jungkook a můj krk byl stále zdobený chokrem, který jsem si sundával pouze na spaní a když jsem se myl.
Pokračoval jsem v cestě a zavítal do kuchyně, kde u stolů posedával můj hostitel s hrníčkem kávy. Podíval se na mě a papíry, který držel v pravé ruce odložil vedle hrníčku na dřevěný stůl.
,,Dobré ráno koťátko, dneska vypadáš obzvlášť krásně."
Raději ani nechci vědět, kolikrát jsem se začal červenat jenom kvůli němu. Přestane to někdy? Zajímalo by mě, zda si na to časem zkrátka zvyknu a mé tělo na to nebude tak silně reagovat.
Též jsem mu popřál hezké ráno a on mi okamžitě začal připravovat snídani. Po dvaceti minutách jsem už po sobě umýval prázdný talíř a zrovna jsem se chtěl utřít utěrkou, když mě zezadu objal kolem pasu.
,,Musím dneska na chvilku do práce, chci, aby jsi jel se mnou."
Jemnou látku jsem silně sevřel v dlani. Díval jsem se před sebe na určitý bod a chvilku váhal, neměl jsem z toho dobrý pocit.
,,Chceš mě nechat na stanici?" optám se šeptem
Již hodně krát byl v práci za tu dobu, co s ním žiji, ale nikdy mě nevzal s sebou. Opatrně si mě otočil čelem k sobě a zklamaně si prohlížel mou tvář.
,,Opravdu si myslíš, že bych tě tam nechal?" optá se
To byl ten problém, nebyl jsem si totiž jistý. Jedna část mě věří tomu, že by to nikdy neudělal, ale druhá část je stále nejistá, co se týče lidí.
Mlčel jsem.
Jeho oči poklesly, vypadal smutně a to jsem nechtěl. Svou hlavu jsem opřel o jeho hruď a spokojeně se nechal unášet jeho vůní.
Došlo mi, že mu nejspíše ubližuji tím, jak nejistý vlastně jsem. A ačkoliv mi Yoongi dost pomohl, tak bych si přál, abych ho nikdy nepoznal, jelikož kvůli němu jsem přišel o víru v lidskost.
Je pouze na mně, zda se přestanu bát kvůli minulosti a začnu mu věřit. Mám ho moc rád a i kvůli tomu jsem si jistý tím, že pokud mi ublíží, jako Yoongi, tak od něj mně to bude bolet tisíckrát hůř.
Po hodině jsme se ocitli ve větší hale a já ihned spatřil hybridy, který kolem mě procházely. Jungkook mě zavedl k výtahu a vystoupili jsme až na pátém poschodí.
Měl jsem smíšený pocity, působilo to tady hezky, ale stále jsem měl nutkání to místo přirovnávat k nemocnici, jelikož sem tam jsem ucítil vůni dezinfekce. Na chodbě se objevil vyšší muž s blond vlasy, který s nadšením zamával Jungkookovi.
