Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Fascinovaně jsem sledoval Ninu, která ležela vedle mě na gauči. Vypadala jako malé klubíčko, její hruď se pravidelně zvedala a ačkoliv pouze spala, tak i tak mi připadala neskutečně roztomilá.
Svým způsobem nedělá nic jiného, unáší se spánkem a nebo jí, toť vše. Ačkoliv vypadá jako andílek, tak jsem s ní měl menší hádku, když večer následovala Jungkooka do pokoje a lehla si k němu. Okamžitě jsem na ní zasyčel a kupodivu mi to vrátila, ale již bez dalších slov si to odcupitala jinam.
Jungkook tohle divadélko udiveně sledoval, jelikož náš menší boj trochu nechápal. Sám nevím proč jsem vyjel po nevinném koťátku, které se chtělo pouze mazlit, ale už se stalo.
Odtrhl jsem zrak od Niny a podíval se na Jungkooka, který vešel do obýváku již připravený odejít do práce, kde měl údajně podepsat pouze nějaký papíry. Po včerejšku jsme spolu moc nemluvili, měl jsem pocit, že se mi ráno trochu vyhýbal, bál jsem se, že lituje včerejšího incidentu.
Přistoupil přímo k nám a s jemným úsměvem pohladil spící kotě vedle mě. Následně svůj pohled upřel na mě, natáhl svou pravou rukou k mé tváři a též mi věnoval pohlazení.
,,Za půl hodiny budu doma, koťátko."
S úsměvem jsem kývl a postavil se, abych ho mohl doprovodit ke dveřím. Obul si boty a oblékl si koženou bundu s kapucí, která ho chránila před studeným větrem než se usadí do auta.
Jeho tmavě hnědý oči zkoumaly mou maličkost, chtěl jsem uniknout jeho pohledu, takže jsem udělal několik kroku k němu a bez váhání ho objal. Své ruce automaticky obmotal kolem mého pasu a já svou hlavu schoval do ohybu jeho krku, kde jsem měl perfektní místo k jeho vůni.
Cítil jsem ten zvláštní pocit v mém těle, který mě nutil se k němu natisknout mnohem více. Svou hlavu jsem natočil více do strany a bezmyšlenkovitě mu daroval letmou pusu na odhalený krk. Zatřásl jsem s ouškem, když jsem zaslechl jeho trhaný dech a vnímal jeho stisk kolem mého těla, který se krapet zvýšil.
Náhle se ode mě odtáhl a navázal oční kontakt.
,,Až se vrátím domů, tak si musíme promluvit." řekne
Ihned jsem ztuhl a sledoval jeho siluetu, která mi po zabouchnutí dveří ztratila z dohledu. Stál jsem dlouho na tom stejném místě a tupě zíral na hlavní vchod.
Po líčku mi tekly slzy, ale já jsem se ani nesnažil je setřít.
,,Ach ne."
Unaveně jsem položil svou hlavu na dřevěný stůl a zhluboka vydechl. Tuhle rovnici dělám již po páté a stále mi to nevychází.
Po chvilce jsem se opět narovnal a promnul si ztuhlé rameno. Zvedl jsem se a potichu přešel do koupelny, opláchl jsem si tvář studenou vodou, abych trochu zmírnil svou únavu. Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle a trochu utáhl obvaz na mém levém oušku.
