Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stál jsem před velkým zrcadlem a zaujatě sledoval sám sebe. Očekával jsem nějakou změnu, ale bohužel jsem zjistil, že stále vypadám stejně.
I přes to jsem však byl šťastný, že jsem oficiálně dospěl. Došel jsem ke skříni a chvilku váhal, co bych si měl obléknout.
Natáhl jsem si úzký, černý kalhoty s páskem a nakonec zvolil černé tričko, které jsem si zastrkal dovnitř. Očkem jsem zavadil o mou velkou mikinu, která měla pastelově modrou barvu, ale odolal jsem a raději jsem opustil pokoj. V hlavě jsem si opakoval, že už jsem přeci dospělý, takže podle toho bych se měl i oblékat.
Už teď mi bylo ovšem jasné, že to vydržím jenom dneska.
Opláchl jsem si obličej vlažnou vodou a poté si lehce přečesal vlasy, jelikož celý den jsem se pouze válel. Jungkook byl bohužel opět v práci a já se zkrátka nedokázal zabavit sám, spánek byl mým jediným východiskem.
Pomalu jsem sešel schody, abych si mohl v kuchyni připravit kakao, ale zamrzl jsem v pohybu, když jsem uslyšel zvuky za hlavním vchodem. Bál jsem se, protože Jungkook se měl vrátit až za dvě hodiny.
Udělal jsem nepatrný krok dozadu, ale jakmile ten dotyčný odemkl dveře, tak jsem s radostí povyskočil.
Černovlásek pootevřel dveře, ale stále zůstával u prahu. Jeho tmavě hnědý oči projely mou maličkost od shora až dolů, což mě svým způsobem vyvedlo z míry. Nedokázal jsem ten pohled identifikovat, nikdy předtím se takhle na mě nedíval.
,,Páni." zašeptá
Zatřásl jsem s ouškem, když ke mně dolehl jeho hlas. Nechápavě jsem natočil svou hlavu na levou stranu a přistoupil jsem k němu blíže.
Jakmile svůj pohled odtrhnul od mého těla, tak olízl své spodní rty a konečně se pousmál. Za pas si mě přitáhl k sobě do objetí do které jsem se mile rád zapojil.
,,Moc ti to sluší, prcku." zašeptá
Šťastně jsem se pousmál a po chvilce se odtáhl. Odstoupil jsem trochu dál, aby mohl vejít dovnitř do tepla, on ovšem k pohybu neměl a stále zůstával napůl venku.
Otočil se na levou stranu, kde jsem zahlédl větší krabici, ale svůj zrak jsem okamžitě přesunul k němu, když jsem spatřil kytici, kterou vzal právě z vrhnu oné krabice.
Ladně ke mně přistoupil, nepatrně jsem se ošil, nejspíše kvůli chladu, které k nám pronikalo kvůli otevřeným dveřím.
,,Všechno nejkrásnější, koťátko."
Musel jsem si na malý moment zakrýt tvář, aby neviděl mou nynější reakci. Připadalo mi to tak neskutečně krásné, především to, že si vůbec vzpomněl na moje narozeniny.
