Dream on, little dreamer

33.

Yoongi pov.:

(konečně, že? :DD)

Poslední dobou mi přijde, že se mi Hoseok dokonce záměrně vyhýbá. Vidím ho jenom ve třídě, o hodině s ním mluvit nemůžu a o přestávce se všechna moje odvaha vytratí. Na chodbách ho nevídám už vůbec, když skončí škola, je pryč z budovy snad ještě dřív, než si já stihnu uklidit všechno do tašky. Do jídelny asi přestal chodit úplně a záchody jsou taky prázdné.

„Tak zítra. A hlavně se doma nepodřezej." zasmál se Taehyung a Jungkook mu za to luskl pohlavek. Tedy, sice to bylo zlý, ale pořád dokážu uznat vtip. „Taky bych měl jeden komentář, který by vadil tobě, ale jelikož jsem moc hodnej a navíc jsi mě pobavil, tak jsem radši zticha." kluci se zasmáli, ale Taehyung vypadal na chvíli zamyšleně, jako by mu nedošlo, o čem jsem mluvil. Samozřejmě šlo o jeho city k Jungkookovi, ale nechtěl jsem to vytahovat, protože ani jeden z nich nevypadají na to, že by se mezi nimi dělo něco mimořádného.
„Tak se mějte." mávl jsem na ně a otočil se svým směrem - domů. Mám s těmi paky sice stejný směr, ale oni se ještě rozhodli si spolu zajít na chvíli do kavárny, takže jdu sám. A upřímně jsem za to rád.

V kapse mi začal vibrovat mobil a upozornil mě tím na přicházející hovor od matky. Chvíli jsem na obrazovku jenom koukal a nic nedělal, abych nevypadal tak pohotově. S nechutí jsem hovor přijal a potichu si povzdechl. „Yoongi? Jsi už na cestě domů?" zeptala se rychle. „Um, jo? Ve škole bych ti to asi nezvedl."
„A máš u sebe peníze?" povzdechl jsem si hlasitěji. Tak, aby to slyšela.
„Nakoupit?" zeptal jsem se, protože mi to bylo jasné. Několikrát už mi volala z tohoto důvodu.
„Vidíš jak už to znáš. Ve zprávách máš seznam, ale to ty už víš" rozloučila se a zavěsila. Takže jsem se jako idiot otočil a šel zase zpátky směrem ke škole, protože obchod je až za ní. Eh.. jak mě tohle baví..

Došel jsem až k obchodu a co nejpomaleji otevřel dveře, aby na mě moc neupozorňoval ten zatracený zvonek nad dveřmi, kvůli kterému na mě padnou všechny ty pohledy starých bab, pro které jsem najednou nejspíš  o mnoho zajímavější, než jejich nákup tampónů. Tak pitomě se na mě vždycky culí, protože je nezvyk, aby se v tomto obchodě ukázal kluk. Tedy, nakupují to převážně ženy a díky mé matce mě tu už taky dobře znají. Fakt díky..

Chtěl jsem si vzít roušku, abych si co nejvíce zakryl obličej, ale k mému neštěstí a špatné karmě jsem si ji musel nechat buď doma, anebo ve škole. Tím líp pro ty babky, zřejmě. Kapuci jsem měl už nasazenou, tak jsem alespoň nějak nabyl vědomí, že se stávám více neviditelným. Chtěl jsem si otevřít ten seznam, ale někdo mě v tom trošičku pozastavil. „Zdovolením, prosím." ozvalo se za mnou, tak jsem se chtěl uhnout, abych neblokoval uličku, ale když jsem se osobě podíval do obličeje, zatuhnul jsem. 
„Oh, Yoongi. Tak tebe bych zrovna tady nečekal." řekl s menším pousmáním. S opravdu jen těžko postřehnutelným pousmáním. Ale je dobře, že se na mě dokáže alespoň malinko usmát. I jestli to bylo jenom nucený.
„Jo, um... Hoseoku. Em.. a-hoj?" mírně jsem mu zamával  i když byl hned u mě a snažil se vypadat a chovat alespoň trochu přirozeně, ale sám vím, že mi to vůbec nešlo. Líčka se mi zbarvila do červena a ruce rozklepaly.
„Tedy.. to jsem nevěděl, že i ty umíš koktat. Vidím opravdu toho Min Yoongiho, který se ani usmát nedokáže?" zasmál se. „Umím se zasmát! Jen k tomu nemám nikdy důvod. N-no a tak jsem se zakoktal, stane se." sklopil jsem pohled a začal si nervózně mnout prsty na rukou. „Prosimtě. Jen si tě dobírám. Co tu děláš?"
„M-matka mě poslala nakoupit, občas mě o to požádá." odpověděl jsem a trošičku se vzpamatoval, protože kdyby na mě ještě chvíli mluvil, asi bych i zapomněl, proč tu vlastně jsem.
„A to sem chodíš pokaždé, když ti řekne, nebo chodíš i jinam? Protože mě sem zase posílají mí rodiče každý druhý den, takže mi je divné, že bych tě tu neviděl. I když.. ty jsi takový drobný a navíc se sám schováváš." on se opovážil mě nazvat malým? Fajn.. od něho to zní hezky.

„Pokaždé sem." odpověděl jsem stručně. Začali jsme nakupovat spolu, mluvil v podstatě jen on a já občas odpověděl v pár slovech. A přesně takhle mi to vyhovovalo.

Chtěl jsem se natáhnout pro pomerančový džus, ale jsem moc krátký na to, abych dosáhl až na něj. Toho si Hoseok všiml a natáhl se přese mě, aby mi ho mohl podat. Zkousl sem si ret a nenápadně nasál jeho vůni. Přivřel jsem oči a spokojeně se usmál. Hoseok krabici sundal a rozcuchal mi vlasy pod kapucí, čímž mi ji sundal dolu. „Na, ty šmudlo." podal  mi ji a pokračoval dál. Nad tou přezdívkou jsem se uculil, ale to už nemohl vidět, protože byl ke mně zády.

Přešel jsem k pokladně a začal vyrovnávat všechno na pás. Bohužel, prodavačka mě tu moc dobře znala. „Yoongi! Už dlouho jsem tě tu neviděla! Tak co doma? Co mamka a miminko? Už se narodilo? A co ve škole?" že mě to překvapuje..

Vyšel jsem ven z ochodu - konečně - a docela mě překvapilo, že na mě Hoseok čekal. „Em.. Hoseoku? Já jenom, chtěl bych se t jen omluvit za-" „Za ty podkopnutý nohy? Za to, jak jsi na mě začal křičet, abych se odmiloval? Za tu ránu sněhovou koulí? Za ty naschvály na začátku školy? Za všechny ty znechucený pohledy mířené na mě? Yoongi, doufal jsem, že to nebudeš vytahovat, když bylo těch pár minut v obchodě příjemných, jak pro mě, tak - řekl bych - i pro tebe. Jeden ten pohled mi dokázal náladu zhoršit o sto procent. Když jsi mi podkopl nohy, když jsi na mě křičel, když jsi mě střelil koulí s kusy ledu, dost mi to ublížilo. Psychicky. Vím, že ke mně nechováš stejné city jako já k tobě, no tohle mi moc nepomáhalo. Možná.. možná jsem na tebe dnes neměl ani promlouvat a prostě tě obejít a neoxidovat tě. Promiň. byl  to špatný nápad." začal se ode mě vzdalovat. Stál jsem jako přikovaný a neschopný jediného slova. Fakt, že se mi v jeho přítomnosti líbilo opravdu hodně mi akorát utvrzoval, jaký jsem idiot. A mohl jsem takových momentů zažívat více. Dokonce i ten hezký, kdy se přese mě natahoval pro džus. 
Sebral jsem odvahu a zaběhl za roh, kde se mi před chvílí ztratil z dohledu. Bohužel jsem ho už nikde neviděl. Zkoušel jsem prohledávat i okolní uličky, ale on nikde.

Sklopil jsem pohled a otočil se zpátky domů. Tam na mě bude čekat otravná matka a taťkovi budu naprosto někde, protože se pořád věnuje jejímu břichu a všemu okolo toho malého zrádce. Už teď ho nesnáším. Nebo ji, už nevím co to má vlastně být. Bere si všechnu jeho pozornost.
Skvělí, žárlím na nenarozený mimino..

Překvapilo mě ale, když doba nebyl žádný hluk - televize, hlasy, či cokoliv jiného. Jen v kuchyni jsem našel malý lísteček na jídelním stole, podle rukopisu psaným taťkou.

Yoongie, mezitím, co jsi by nakoupit, začala tvá maminka rodit. Takže ti za pár dní už přivezeme sourozence, snad jsi rád, i když vím, jaký na to máš názor, ale zkus alespoň hrát nějaké nadšení, aby maminka nebyla smutná jen kvůli tobě. Uděláš to pro mě? :D 
Až se vrátíš domů, tak mi prosím zavolej. Tedy pokud vzkaz najdeš, znám tě moc dobře. Samozřejmě za námi jezdit nemusíš, ale to by jsi stejně neudělal, však? :)

Vytřeštil jsem oči a snažil se co nejrychleji najít v kontaktech to správné číslo a hned jsem začal volat. Nervózně jsem si skousával ret a chodil okolo stolu. Zastavil jsem se až když mi to druhá strana zvedla. „Ah, Yoongie, našel jsi vzkaz?" posadil jsem se radši ke stolu a frustrovaně si prohrábl vlasy a ruku v nich ještě nechal. „J-jo, našel."
„Tak co? jaký na to máš názor? Jsi v pohodě?"
„Samozřejmě. Ale.. názor asi taky dobrý, hlavně asi protože jsem ještě takovej změklej z dneška."
„Ale. Copak se stalo?" zasmál se.
„N-nic! Tedy.. něco, ale o tom až budeš doma. Tohle mi ten prcek nepřekazí."
„Slyším dobře? To žárlíš až tak moc?"
„Možná." pípl jsem „Ale to je teď jedno. Jak to dopadlo?"
„Tak maminka je v pohodě, no tvoje sestřička taky. Buď rád, že tu nejsi, je šeredná." má po kom.. „Tedy, každé miminko je napoprvé ošklivé. Celé flekaté a všechno, ale chápeš." zasmál se a mě to k pousmání donutilo taky.
„A abych nezapomněl, pořád pro ni nemáme jméno a dobře si pamatuju, že jsme po tobě chtěli, aby jsi něco vymyslel. No, matrikář už by to potřeboval vědět. Tak co, jak se bude jmenovat?"  byl jsem chvíli zticha.
„L-líbí.. líbí se mi Bonghee."
„Bonghee? Hmm, počkej chvíli." 

___

sněhulák hned druhý den spadl :((