Dream on, little dreamer

39.

o 3 roky později

(prosím, neukamenujte mě za to, sama nemám v knihách časové posuny ráda)

Dnešek nebyl ničím výjimečný, ale proč se prostě neobléknout hezky, no ne? Měl jsem na sobě svou oblíbenou černou čepici s kšiltem dozadu, přičemž mi pod ní skoro nebyly vidět nově nabarvené bílé vlasy. Na jaře sice slunce ještě neozařuje nijak moc, ale na nose jsem měl položené černé sluneční brýle, které měly dokonale zatmavěná sklíčka. Nesměla chybět ani náušnice s delším řetízkem a kroužky zavěšenými v uchu. A copak bych to byl já, kdyby se na ní neblýskaly nejméně tři křížky?
Dál jsem měl na sobě slabou černou koženou bundu. Samozřejmě rozepnutou. Ne, nepřipadám si s ní drsně a ani se o to nepokouším.
Bílé volnější triko, zastrčené do černých upnutějších džínů s bílím páskem. A nakonec bílé adidas tenisky. Vzal bych si i nějaké další doplňky v podobě řetězu nebo prstýnků, ale něco mi říkalo, že bych mohl dneska vynechat.

S úsměvem jsem si vyšlapoval cestičkou v místním parku, blízko školy a za ruku si táhl člověka, bez kterého bych se asi zbláznil, kdyby neexistoval. Byli jsme jsme oděni naprosto stejně, protože se mi prostě líbí, když jsme jak dvojčata. Sice se na nás lidi často dívají, ale jsou to takové ty hezké pohledy, takže jsem za to i rád.

„Nechceš si na chvíli sednout?" zeptal jsem se a druhou osobu pohladil bříškem svého palce po kloubech. „Ráda." zahihňá se roztomile a víc mi stiskne ruku. Je vtipné, jak ji má oproti mně malinkatou. Líbí se mi to. „půjčíš mi prosím mobil, Yoongie?" půjčil bych jí ho tak jako tak, ale ona ještě pro jistotu vystrčila spodní ret a udělala smutná očka. Je to prostě zlatíčko. „Samozřejmě, tu máš." podal jsem jí ho s úsměvem a opřel se o opěrátko dřevěné lavičky. Heslo znala, takže s tím jsem si problém nedělal.

Spokojeně jsem si oddechl a zaposlouchal se do štěbetání ptáků, které mi dřív přišlo tak neskutečně otravné. Dnes si klidně před školou rád přivstanu, jen abych si mohl s hrnkem kávy zalézt na balkon a poslouchat jejich prozpěvování. Ještě si při tom číst noviny a jsem jak nějaký senior v důchodu, co nemá na práci nic, než hodiny vysedává na jednom místě a koukat kolem sebe. Naštěstí se ještě držím své generace a radši si místo papírových článků o sesuvech půdy v Norsku pročítám, jaký jsou zase skandály mých spolužáků na sociálních sítí.

„Na kohopak jsem tu narazil?" uslyšel jsem známý hlas, který mě vyrušil ze zamyšlení. Ihned jsem zvedl pohled k usměvavému hnědovláskovi, ze kterého sršela pozitivita na sto honů. Nervózně jsem se podrbal na zátylku a na chvíli sklonil hlavu, než jsem před Hoseokem zrudl nehorázným způsobem. Ano, pořád mě to nepustilo. I když jsou to tři roky. Tři dlouhé podělané roky, kdy jsem s naším vztahem - dá-li se o tak nazývat - nepohl ani o píď.

„A-ahoj, Hoseoku." pozdravil jsem téměř neslyšně. Alespoň jsem si myslel, že to bylo tak potichu, jenže on mě očividně slyšel dost dobře. „No ahoj. Dost dlouho jsem tě neviděl. Když vynechám školu, samozřejmě." zasmál se, z čehož se mi rozlil tak hezký pocit na hrudi. „A kdopak je tato nádherná slečna?" přikrčil se k mé společnici a také jí věnoval svůj překrásný úsměv. Pobídl jsem ji, aby se taky představila, jenže její stydlivost před neznámými lidmi jí to nedovolovala. Okamžitě se ke mně přisunula a obličej si schovala do mé paže, aby na ni neviděl. Usmál jsem se a pohodil jejími vlasy, vyčuhujícími zpod kšiltovky.

„Hlavně si to neber osobně, před neznámými lidmi je dost zamlklá. Jmenuje se Bonghee, je to moje malá sestřička. Viď, prcku?"  řekl jsem a vzal ji pod pažemi. Pohodil jsem s ní do vzduchu, načež se - jak jsem předpokládal - začala hlasitě smát. „Páni. Ty se ve škole moc neprojevuješ, takže nemůžu nijak odhadovat, jaká je tvoje personalita, ale teď vidím, že jsi takový hravý, že? od prváku jsi se rozhodně změnil. samozřejmě k lepšímu." sklopil jsem pohled k Heeině buclaté ručce, držící tu mou a Hoseokovi poděkoval. 

„Zdáš se mi nějaký červený, Yoongi." podotknul a já malinko zpanikařil. Můj mozek naštěstí stihl vymyslet celkem dobrou výmluvu. „To je tím sluncem, je docela teplo."

„No tak to abych vás pozval na zmrzlinu, ne?" navrhl a v tu chvíli Bongheeina stydlivost zmizela daleko od ní. „Zmrzlina!" vypískla hlasitě, nad čímž jsme se s Hoseokem zasmáli. „No, Yoongi, mám pocit, že to tvá sestra rozhodla." 

___

FAKT, VOLE:
Psi se potí jazykem. Proto ho mají pořád vyplazený, ochlazují se tak.

Napadlo mě napsat další, jelikož jsem před tím zase dlouho vynechala :D