Ani nevím, jestli se mi ráno vstávalo dobře nebo špatně. Spíš jsem se cítil špatně. Dobře se mi vstávalo jen kvůli myšlence, že se Hoseokovi musím omluvit. Nezasloužil si to.
Taehyung mě vyzvedl a šli jsme spolu do školy. Promýšlel jsem si, jak se mu asi omluvím. V hlavě to šlo jednoduše, ale až ho uvidím, určitě se mi všehno z tý hlavy vypaří. Už od mala jsem na lidi používal smutbá očka a skoro všechno mi prošlo, takže bych na ně neměl zapomenout!
Taehyung se něčemu začal nahlas smát a tím upoutal mou pozornost.
„Co se děje?" otočil na mě hlavu a snažil se uklidnit. Nešlo mu to zrovna nejlíp.
„Jak Dohyun včera vymáchal Kihyuna." začal se smát znovu, ale mně do smíchu nebylo. Včera jsem se tomu zasmál, ale teď jsem byl plně soustředěn na Hoseoka. Toho si Taehyung všiml a povzdechl si. Zastavil mě a s rukama na mých ramenech si mě k sobě otočil čelem.
„Poslouchej, Hoseok je rozumnej, hodnej a mimilej kluk. Když se mu omluvíš, odpustí ti. Má srdce ze zlata. Věřím v to." objal mě a já mu to oplatil. Moc dobře ví, že potřebuju obejmout i v takovéhle chvíli.
„To je právě ono. Nikdy nikomu nic neudělá ani neublíží. Na všechny je hodný a každému poradí. Může se rozkrájet, aby byli všichni šťastní. Sám má pozitivity za dvacet lidí. A co udělám já? Naoplátku toho všeho na něj začnu křičet." zmáčkl jsem ho v objetí víc a položil bradu na jeho rameno.
„Nikdy jsi se o něho nezajímal. Jak víš tolik věcí?" pohladil mě po zádech a začal povolovat ruce.
„Jaesun." řekl jsem jednoduše a pokrčil malinko rameny. „To by dávalo smysl."
---
„Hoseoku, já bych ti jen-"
„Nic neříkej. Je to už jedno, nechám tě být." řekl a odešel od skříněk. Jen jsem hleděl na jeho záda, nato, jak se vzdaluje. One mě.
Ucítil jsem ruku na rameni, bylo jasné, komu patří.
„Stihl jsi mu říct alespoň něco?" rameno mi zmáčkl a otočil mě k němu. „Sotva tři slova. Určitě mě teď nenávidí." Tae si povzdychl a začal mě táhnout do třídy. „To nejde jen tak ze dne na den. Včera tě ještě miloval a dnes by tě nenáviděl?" „Viděl si ho? Pohledem to dával jasně najevo. A to oblečení. Byl celej v černým, tak pohřebně. Pohřebný byl i ten jeho obličej. Žádný úsměv, vždy tam je. A jiskra v očích? Tu by jsi tam taky vůbec nenašel."
___
Příjemný večer přeju😇
Ne, nezapomněla jsem, jen jsem pekla perníčky xdd
Pečete už někdo?
ČTEŠ
Dream on, little dreamer
FanfictionNenáviděl ho. Nevěděl proč, neměl pádný důvod. Ale nenáviděl ho. Na všechny a na všechno se díval pesimisticky. Když mu však naprosto nevrlým tónem vyjádřil své emoce, uvědomil si, jak moc ve svém životě potřebuje někoho takového. Už však nenabral d...
