Dream on, little dreamer

27.

Jak jsem šel domů, začalo mi to všechno docházet. Prakticky těch celých šestnáct let jsem žil ve lži. Prakticky..
Jako malý jsem si snil, jak budu jednou bohatý a budu bydlet někde u pláže, kde je stále hezky, se svými dětmi a ženou. ŽENOU
Tímhle si nejspíš moc nepomáhám, když nad tím přemýšlím. Navíc je naprosto normální patřit do takovýchto skupin. Jenže já si najednou připadám, jako naprostý odpad. Nemyslím tím všechny homosexuály, jen sebe.
Jakmile se o tom dozví naše hlásné trouby, tak se to o jedné jediné přestávce roznese všude možně.

Úplně slyším ty posměšky.

„Buzna!"
„Nějak se tu oteplilo jak jsi přišel."
„Podrž mi kávu, stydne mi."

Takovéhle a další by jsem slýchal hlavně od Sehuna a těch pind ze třídy.
Budu doufat, že Taehyung nebude tak blbej, aby to někde vyprávěl. Sice je chytrej, ale tohle si často neuvědomuje a pak to nedopadá nejlíp.
Jak na to vůbec budou reagovat rodiče? Matka se mi nejspíš vysměje, nebo udělá jinou stupidní věc. Taťka by to mohl vzít dobře, ale nikdy jsem ho o tomto mluvit neslyšel. Třeba se tomu vyhýbá, protože na to nemá dobrý názor. Co když mě potom nebude mít rád tak, jako teď. 
A nebo hůř, začne mě brát tak, jak já beru matku.

Ani jsem se nenadál a po tváři mi stekla slza. Nevěnoval jsem jí pozornost a dál se tupě díval před sebe po cestě domů. Kdyby mě někdy přestal mít rád, asi bych to zrovna moc nezvládal. Taky aby jo, po tom, co jsme si vybudovali takové pevné pouto.
Jedna jediná věc a zboří se i základy.

A Hoseok? Tak s tím jsem to pokazil úplně. Stačilo nevypěnit jako blbec jen po pár větách a mohli jsme být oba šťastní. Spolu.

Než jsem stačil vůbec dojít domů obličej jsem měl celej ubrečenej a trošičku se mnou už otřásaly vzliky. Domovními dveřmi jsem skoro práskl, ale stihl jsem je jakž takž přibrzdit. Hned jsem si začal stírat slzy a snažil se nějak utlumit vzlyky, ale nijak zvlášť se mi to nedařilo.
Měl jsem v plánu hned zapadnout do pokoje a zabalit se pod dekou do klubíčka jako kočka, ale štěstí mi nepřálo a zastavil mě hlas ozývající se z obývacího pokoje.

„Vše v pořádku?" zeptal se taťka a usmál se, aby ulehčil situaci. Jen jsem pokrčil rameny na znak, že nevím a setřel si další slzy.
„Sedej." poklepal vedle sebe rukou, abych si sekl k němu na gauč.
Samozřejmě jsem ho poslechl a šel si k němu sednout. Přeci jen, nemusí na to mít špatný názor. „Tak co tě trápí?" chtěl mě obejmout, ale já ho nepatrně odstrčil, čehož si všiml a nechápavě se mi zahleděl do očí. „Provedl jsem něco já?" zatvářil se trochu ublíženě. Rychle jsem zakroutil hlavou. Nechci, aby si něco takového myslel.
„Tak mi pověz." pokusil se mě obejmout znova, načež už jsem nezareagoval odstrčením. Ruce jsem mu obmotal za zády a co nejvíce ho zmáčkl. Obličej mi jako obvykle vycházel do výšky jeho hrudě. On mi ruce položil na záda a bradu si položil na mé temeno.
Svým způsobem mě to uklidňovalo, ale pořád tu byla ta část, která se bála jeho znechucení.

„Víš j-já." zasekl jsem se, když mě zasekl další další vzlyk.
„J-jsem gay." čekal jsem na jeho odpověď, která se nakonec projevila v tichý smích.
„A to jsi se mi bál říct? Vždyť víš, že tě budu podporovat ve všem, co by nebylo nijak špatné a tohle je naprosto v pořádku." znovu se zasmál. „A nějaký objev na obzoru?" nechápu, jak mě mohlo napadnout, že by mě za to neměl rád, je to tak úžasnej člověk!

Chvíli jsem mu neodpovídal a jen si užíval objetí. Také jsem se snažil trochu zklidnit, abych mohl normálně mluvit, protože kdybych každý druhý slovo koktal a do toho vzlykal, asi by mi  nebylo rozumět zrovna nejlíp.
„Možná by se někdo našel." zamumlal jsem mu do trika a pousmál se, když jsem si vzpoměl na Hoseoka. Je pravda, že mě to spíš rozesmutňovalo, ale teď se mi emoce nějak střídaly.
„Nech mě hádat. Hoseok?" zasmál se a já se úměvu taky neubránil. Kývl jsem na souhlas a už se od něho odtáhl, ale pořád ho objímal.

„Tak mi o něm něco pověz, ať mám alespoň nějakou představu o člověku, kvůli kterému na svém synovi vidím smutné, veselé, zamilovaná a několik dalších emocích v očích." uvolnil jsem se a  začal.

„Je to naprosto úžasný člověk. Je chytrý, hezký, vtipný, talentovaný, milý, hodný, sympatický a strašně moc dalších věcí. Dokonce jsem se dozvěděl, že se mu líbím, ale jakmile jsem si to s ním pokazil, tak se mi právě začal líbit. Takže jsem si to zkazil, i když jsme teď mohli být spolu..."

Takhle jsem mu o něm básnil dost dlouho a on s úsměvem naslouchal a nechal mě se vypovídat. I když mě sžíralo, tohle vypovídání mi dost pomohlo.

___

aloga guys!
mám to teď se psaním trochu špatný, ale budu se pokoušet vydávat co nejvíc
moc se vám tedy omlouvám, ale bude to trochu nepravidelný💜💜