Spisovatel

23.

Nemůžu uvěřit, že jsem se dočkal. Autobus právě zajížděl na parkoviště v údolí hor. Krčil jsem se na sedadle s hlavou v Jinově klíně.
Cesta byla skutečně namáhavá. Nejsem zvyklý takhle cestovat, nanejvýš jsem absoluvoval let asi čtyři hodiny, ale ten se nedal s takovýmto cestováním srovnávat.

Jin mě uklidňoval, že poprvé je při tak dlouhé cestě špatně hodně lidem. Nakonec byl asi rád, když jsem mu v klíně usnul, jinak by si vytrpěl nekonečné dávení, vzlykání a skučení.
Nebudu zmiňovat, že mě málem zapomněli na benzínce, jelikož jsem si umanul převléknout tričko, i když byly záchody stále obsazené.

"Konečně tady, srdíčko."

Podrbal mě v rozcuchaných vlasech a pomohl posadit. Taky jsem byl neuvěřitelně rád, že je to za námi. Zpátky by jízda autobusem nemusela být tak hrozná.
Popadli jsme všechny naše věci a vydali se vstříct menšímu hotelu. Jednalo se spíše o ubytování, ale podávali tam teplé večeře a švédské stoly slibovali na snídani.

"Už se nemůžu dočkat... do postele."

"Teď jsme přijeli, a ty chceš hned spát?"

"Moje bříško je unavené."

"To mi povídej. Příště ti dám na cestu něco na spaní a vzbudím tě, až budeme doma."

Chytil mě kolem pasu a lehce políbil. Natiskl jsem se k němu, sladil krok a zamilovaně se na něj zadíval.
Došli jsme na recepci, kde se zapisovali nově příchozí. Vyřizování netrvalo dlouho, vyplnili jsme nějaký papír a převzali klíček od našeho pokoje.

"Proč nám museli dávat pokoj tak vysoko."

"Chceš jet raději výtahem, ty můj unavený králíčku?"

"Zas až tak unavený nejsem."

Výtah ve mně vyvolává jakési klaustrofobicé záchvaty. Nikdy jsem o tom nikomu neřekl, zdálo se mi to trapné, bát se malých prostorů. Je to asi i důvod, proč nemám auto. Zbláznil bych se v něm.
Vyšlapali jsme schody i s kufry a otevřeli naše nové hnízdečko lásky.

"Podívej se, ta manželská postel!"

"V koupelně mají rohovou vanu!"

"A balkón!"

"Výhled..."

Oba jsme se postavili na balón a hleděli na tu krásu, která se před námi tyčila. Připadal jsem si malý, maličký na celém světě. Hory jakoby mne zatlačovaly do země, dívaly se seshora a soudily.

"Na jeden z těch vrcholků se podíváme. To ti slibuju."

Přitáhl si mě za pas a políbil. Dravý, jako liška. A přitom jemný, nechápu, proč pro mě to všechno dělá. Vjel jsem mu prsty do vlasů a polibky mu oplácel. Slastně jsem přivíral oči, když se přesunul rty níže a začal mě líbat na hrudníku.

"V cizí posteli jsme to ještě nedělali..."

"A já si myslel, že jsi unavený."

Zasmál se a vyzdvihl mne do náruče. O pár chvílí později jsem už ležel svlečený na posteli s roztaženýma nohama. Jin se skláněl nade mnou a něžně mi okusoval kůži na klíční kosti, střídavě se k tomu přesunoval i na podbřišek.
Rukou jsem mu zatím dráždil přirození. Neunikly mi tiché stény, ale bál jsem se, že je někdo vedle v pokoji.

"Můžu?"

Zašeptal mi do ucha a olízl ho. Dále se věnoval mým rtům, které jemně opuchly z předešlého líbání.

"J-jo.."

Navlékl si ochranu a pomalu do mě zasouval.

"Jsi dneska tichý, Leone... je všechno v pořádku?"

Hlavu jsem měl zakloněnou a mělce oddychoval.

"Někdo může být v..vedle."

"Tak ať tě slyší. Ať slyší, že tady vyrábíme lásku."

Při těch slovech do mě zasunul úplně. Nahlas jsem zavzdychal a křečovitě sevřel ruce jak na rukou, tak na nohou.

"Jsi ten nejkrásnější, ten nejúžasnější, Leone."

Dokázal jsem mu odpovědět jen dávkou sténů a zavzdycháním.

"V..víc.."

Myslím, že je to poprvé, kdy jsem si o něco takovéhl řekl. Potřeboval jsem ho cítit hluběji, potřeboval jsem jeho dotek. Kousal jsem ho do rtů a přirážel se proti němu.

Netrvalo dlouho, než jsem se začal blížit k vrcholu. I Jin, pevně mi svíral zápěstí a s každým přírazem stiskl zvětšoval.

Někdo zaklepal. A ve dveřích se objevila hlava, evidentně paní, co má za úkol uklízet pokoje. Zkameněl jsem. Kudrnatá hlava zase zmizela.

"V-viděla nás, Jine.."

Mluvilo se mi špatně, hlavě kvůli těm návalům slasti.

"Nic si z toho nedělej, jen to dokončíme."

Nemůžeme to dokončit. Vyškubl jsem se mu a odtáhl se. Natáhl jsem se po jeho přetékajícím penisu a uspokojoval ho rukou.

"Srdíčko, ty se vždycky tak moc stydíš..."

Zakvičel jsem, jelikož mě bolela vlastní erekce. Potřeboval jsem se udělat, ale jako první jsem chtěl pomoct Jinovi.
Přisunul si mě k sobě blíž, až se naše zpocená čela dotýkala. Uchopil mé vzrušení a třel ho v podobném tempu, v jakém jsem mu uspokojení dopřával já.

"U-už.."

"Taky."

Vykřikl jsem jeho jméno a udělal se. Jin se přidal, takže jsme na sebe vzájemně spadli. Ten pocit byl neuvěřitelný. Sice malinko ochuzený o to nemilé vyrušení, ale užíval jsem si ho.

"Jdeme vyzkoušet tu rohovou vanu?"

"Prosím, moc rád."

Zvedl mě, jako obvykle a odnesl do vany. Nejprve z nás obou smyl semeno, a pak už napouštěl horkou vodu.
Usadil jsem se mu mezi nohy a položil se na jeho hruď.

"Je to... úchvatné."

"Souhlasím. Vypadal jsi tak roztomile, když nás vyrušila."

"To je jedno, jen už ji nechci potkat."

"Nedělej si s tím starosti. Každý si někdy užívá, není to nic zakázaného."

Kývl jsem a zavřel oči. Jin mi močil vlasy a sprchou omýval celé tělo.

"Přeju si, aby tahle dovolená nikdy neskončila."