Spisovatel

30.

"Otevři!"

Bylo teprve ráno, nejspíš víkend, kdy se na mě Jin zuřivě doklepával. Nebývalo zvykem, že spíme každý u sebe, ale včera jsem byl kvůli schůzce v nakladatelství hodně unavený, takže jsem usnul u sebe.

Odhodlal jsem se vstát a jít mu otevřít. Docela jsem ocenil, že se ke mně nedobývá oknem. Nedávno jsem dal vyrobit náhradní klíč, abychom se nemuseli doklepávat jako paka.

Otevřel jsem mu dveře, načež jsem byl ihned uvítán objetím a francouzským polibkem. Ihned jsem se zapojil, dokud jsme se od sebe neodtáhli.

Protřel jsem si ještě ospalé oči. Jin mě strčil do pokoje a zavřel za námi.

"Podívej se na tohle!"

Nacpal mi displej mobilu před obličej. Rychle jsem zamumlal, ať počká. Musel jsem si dojít pro brýle, abych vůbec něco viděl. Ukazoval mi článek z elektronických novin. Zaostřil jsem a pozorně četl: Mladý spisovatel proráží se svou trilogií!

Nechápavě jsem na to hleděl. Rozklikl jsem nadpis a pozorně četl. Opravdu to bylo o mně! Na tváři se mi rozlil úsměv a úžas v jednom.

"Jine, to, to je paráda!"

"Budeš slavný, lásko, hotový spisovatel."

Přitáhl si mě do polibku. Vyzvedl si mě do náruče a odnesl na postel. Rukama mi jezdil ve vlasech a zrychloval tempo polibků.

"Počkej, snad to nebudeme dělat hned takhle ráno."

"A co tomu brání?"

Tiše jsem se zasmál a v duchu uznal, že skutečně není zakázané, užívat si ráno. Vysvlékl jsem z Jina tričko, zatímco on si stále vychutnával mé rty.

Pomalu mě pokládal na postel a také svlékal. Neměl to zase tak těžké, měl jsem na sobě jen pyžamo.

Hned poté se přesunul na mou hruď. Jednu bradavku mi dráždil prsty, druhou svými šikovnými rty.

"L-lásko, takhle se udělám, ani nestihneme z-začít.."

Zasténal jsem do ticha a uvolnil se. Jin mě hladil mezi nohama, rty mi na hrudi tvořil malé flíčky.

"Musím si tě označit, když už jsi byl i v novinách."

"J-je to jen článek na internetu.."

"Ale i tak, pro mě jsi hotová hvězda."

Usmál se a jeden cucflek mi vytvořil na krku.

Po chvíli se odtáhl k nočnímu stolku pro lubrikant. Jeden jsem pořídil i tady, kdybychom zrovna nebyli v Jinově bytě.

"Co si to dneska dát naopak, hm?"

"N-naopak? Jak jako?"

Jin se záhadně usmál, nabral trošku gelu a před očima si prsty strčil do svého pozadí. Vyjeveně jsem se na to díval. Opravdu si přede mnou prstí? Vypadá u toho tak... božsky.

"Líbí se ti ten pohled?"

Zasténal a skousl si ret. Je neodolatelný. Cítil jsem, jak se mi erekce jen roste.

"Prosím, prosím, už začni!"

"Jsi nedočkavý, Leonku."

Sehnul se, aby mě políbil na podbřišek. Zavzdychal jsem tím úžasným pocitem, který mi přinášel jen svou přítomností.

Přelezl si nade mě a otřel se zadkem o mé přirození.

"O-opravdu to chceš takhle..?"

"Hele. S Fredym jsem byl pořád dole, jsem zvyklý."

A přisedl na mě. Sám nahlas zakňučel. Chytil jsem ho za boky a začal ho po nich něžně hladit.

Nedokázal jsem unést tu slast, která mnou proudila. Bylo to úžasné, dokonalé. Zakláněl jsem hlavu a sténal, když na mě poskakoval.

Vždycky jsem se bál, mít kontrolu, ale tohle rozhodně nebylo špatné. Navíc, byl jsem ten, kdo ležel, a Jin se na mě přirážel sám.

"Asi už... b-budu..."

Zasténal jsem a stiskl jeho boky pevněji. Zrychlil.

"V-vlastně, n-ne, poččkej, nemám, n-nemám šprcku!"

Uvědomil jsem si, že normálně si Jin bere kondom. Nedošlo mi to. Začal jsem se rychle zvedat, abych ho ze sebe odstrčil, ale Jin mě přišpendlil k posteli. Hluboce mě políbil a tvrdě se na mě přirazil.

To už jsem nevydržel. S hlasitým hekáním jsem vyvrcholil, podobně jako Jin. Přitáhl jsem si ho k sobě, jelikož vím, že je potom těžké udržet se v sedě.

"To bylo... mf, to bylo úžasné."

"Jo, ale nezvykej si."

"Říkal jsi, že jsi předtím býval dole."

"To možná, ale teď mám tebe."

Zadýchaně mě políbil a pomohl mi se zvednout. Musím uznat, že takové ráno bych si rád dopřál častěji.

Zapadli jsme do sprchy a navzájem se umyli. Jin mi asi před týdnem odbarvil ty dredy, takže teď ladily k předním pramínkům vlasů. On si je nabarvil na modro, což mu, jako asi všechno, také ohromně slušelo.

Po sprše jsme si společně zalezli do postele. Lehl jsem si na Jina a zavrtal mu hlavu do hrudi. Uklidňuje mě, když můžu poslouchat jeho srdíčko.

Ne za dlouho mu zacinkal telefon.

"Že by gratulace?"

"Nevím, podívám se."

Byla to obyčejná zpráva. Od mé matky. Takže to gratulace nebude určitě. Rozklikl jsem ji a začal číst. S povzdychem jsem se překulil a nevěřícně dočetl.

"Copak se děje?"

"Sestra je nemocná."

"Sestra?"

"No... jo, tak nějak mám sestru."

"A pročpak jsi mi o ní nikdy neřekl, srdíčko?"

"Protože jsem se na ni snažil zapomenout."

Jin se na mě tázavě podíval. S hlubokým nádechem jsem začal vysvětlovat, jak to u nás v rodině bylo. Sestra byla miláček, matka si vždycky přála holčičku. Všichni ji považovali za geniální, společenskou, krásnou. Já jsem neustále stál v jejím stínu. Zneužívala mě, říkala, jak moc jí ubližuju.

"... ale teď matka píše, že je vážně nemocná. Je to asi čtyři hodiny vlakem, pokud se nemýlím."

"Pojedu s tebou, jestli chceš."

Jin si mě přitáhl blíž a políbil do vlasů.

"To zvládnu sám, ale děkuju, lásko."

Výborně. Takže mám plán na několik dalších dnů. Vůbec z toho nemám dobrý pocit. Neviděli jsme se už roky. Pamatuje si mě ještě vůbec?