Dark Wolf

85.Díl - Promiň...

Harry

„Musíme je najít. A hned!“ zakřičel jsem na všechny vojáky, co tu se mnou stáli. Byli jsme v trůním sálu. Otec seděl na trůnu a Gemma s matkou vedle něj. Vrchní rádce stál po otcové druhé straně se svou ženou, které se pořád třásla pod náporem tichých vzlyků. Táta se tvářil zvláštně. Řekl bych zaskočeně a naštvaně. Nikdo z nich nebyl nadšený, že musí jít do lesů. Hlavně kvůli tomu, co se stalo na jarmarku. Navíc začalo sněžit a viditelnost byla prakticky nulová. Mám velké obavy, že Lia a Sam už nežijí. Je tu na ně velká zima. Jsou to malé, roztomilé holčičky, které mám rád.

„Poplach!“ slyšeli jsme volat stráže, kteří hlídají zámek. Slyšeli jsme vlčí vrčení a otočili se na dveře. Všichni okolo nás utvořili bojovou formaci a byli připraveni k boji. Dveře se najednou prudce rozrazili a do sálu vešel vlk. Bílý vlk s rudýma očima. Annabell.

Vypadala naštvaně až rozzuřeně. Usoudil jsem to podle toho, že měla vyceněné zuby a vrčela na nás. Byla jiná, než si ji pamatuju. Její srst je delší a celkově je vyšší.  Z ničeho nic přestala vrčet a zdála se neškodná. Pomalu si lehla a my viděli na její hřbet, kde se něco hýbalo.

„Vstávejte, jste doma.“ Řekla něžným hlasem. Musím přiznat, že mi  její hlas hlas hodně chyběl. Najednou se z jejího košihu vynořila Lia a Sam. Vypadaly obě rozespale.

„Lio! Sam!“ zakřičela jejich matka.

„Mami!“ zakřičely obě najednou a seskočily z hřbetu Bell. Přiběhly ke svým rodičům a pevně je objaly. Otočil jsem se na Bell a podíval se jí do očí.

Vím, že jsem na ní byl hnusný a vím, že se mě bála. Hodně bála a já se za to nesnáším, ale dala mi facku. I když pravda, že jsem si ji zasloužil, ale…ale, sakra nemám žádný argument. Vlastně mám, lhala o tom, kdo je. Ona se dívala na mě, ale potom zatřásla hlavou a otočila se na odchod.

„Bell! Počkej!“ zavolala Lia a přiběhla k ní. Bell se otočila a v tu chvíli ji objala.

„Děkujume.“ Zašeptala ji do kožichu a Bell se v tu chvíli proměnila zpátky. A její vlasy byli opět bílé. Zvláštní. Taky ji pevně objala a dala pusu na čelo. Postavila a ještě ji zamávala. Vyšla rychlejším krokem ze sálu, ale vlkem už se nestala.

„Běž za ní!“ ukázala se vedle mě Gemma a já sebou trhl.

„Proč?“ Chtěl bych jít za ní a omluvit se. Být s ní, i kdyby otec vyletěl z kůže.

„Prostě za ní běž!“ řekla a strčila do mě. Povzdechl jsem si a rozběhl se ven. Vyběhl jsem ven a viděl ji, jak zrovna vešla do lesa.

„Bell!“ zakřičel jsem, když jsem byl těsně za ní. Zastavila se a podívala se na mě. Její rudé oči se do mě zabodly. I já musel použít svůj vlčí zrak, protože se mi noc zdála ještě temnější.

„Co chceš?“ zeptala se nepřátelsky. Všiml jsem si jejího tetování, že se ji rozšířilo víc po krku a ještě ji krvácelo.

„Ehm…můžeme si promluvit?“ zeptal jsem se a ruce zastrčil do kapes od kabátu.

„My už nemáme o čem mluvit!“ odsekla. Otočila se a chtěla odejít, když jsem ji chytil za loket. Otočila se na mě.

„Hele, podívej. Já jsem na tebe byl naštvaný, že si zabila Ashtona a Gemma se kvůli tomu trápila a-“ Přerušila mě.

„Kdyby si na chvíli byl zticha a poslouchal, co jsem ti chtěla říct, mohl ses všechno dozvědět, ale ty ne.  Samozřejmě že ne. Proč bys to dělal, že? Tak bylo jednodušší mě nenávidět. Umíš držet své sliby jako tvůj otec. Tedy, neumíš!“ V metla mi do tváře všechno, co si myslela a já si to všechno zasloužil.

„Já vím, že jsem to všechno posral.“

„Posral je slabé slovo.“ Zamumla si pro sebe. Přitáhl jsem si ji k sobě a pevně ji objal. Chyběla mi její vůně. Čekal jsem na ní, aby mě objala zpátky. Potřeboval jsem ji cítit. Po nějaké chvíli jsem cítil, jak mě objala. Vydechl jsem zadržovaný vzduch. Ještě pevněji jsem ji k sobě natisknul a hloupě se usmíval.

„Nedokázal jsem to.“

„Co si nedokázal?“ zeptala se zmateně.

„Nedokázal jsem tě nenávidět.“

Cítil jsem, jak se usmála, ale nepodívala se na mě. Já si položil pradu na její hlavu.

„Budu muset jít.“ Zašeptala po nějaké chvíli.

„Proč?“ upevnil jsem stisk okolo ní, i když to víc nešlo.

„Prostě musím jít.“ Řekla rázněji a snažila se mě odstrčit.

„Harry, pusť mě!“

„Pustím, když mi dáš pusu.“ Mírně se ode mě odtáhla a podívala se mi do očí. Rychle přitiskla své rty na ty mé a moje srdce se rozbouchalo, ale tenhle pocit netrval dlouho, když mě ovál chlad. Otevřel jsem oči, o kterých jsem nevěděl, že jsem je zavřel.  Annabell byla pryč a já se vydal zpátky do zámku.

Annabell

Pořád jsem na rtech cítila mírné brnění z toho, jak jsem políbila Harryho. Jestli si ale myslí, že jsem mu odpustila, tak plete. Bude ho to státá mnohem víc. Doběhla jsem k zámku a vešla dovnitř. Jsem naštvaná na kluky, co to zase vymysleli. Vešla jsem do hlavního sálu, kde byli úplně všichni. Trest je nemine. Všimla jsem si, že poslední dobou hodně zlenivěli.

„Takže, pokud vím, tak mám pro vás trest, ne?“ zeptala jsem a všichni se na mě vyděšeně podívali.

„Annabell…my to takhle nemysleli. Nebuď tak krutá.“

„Jelikož už je dnes dost pozdě, tak vám trest uložím zítra. A kdyby vás to zajímalo, tak ty děti jsou v pořádku.“

Nečekala jsem na jejich odpovědi a vydala se do svého pokoje.

Ahojte. Tak po je tu další díl. Omlouvám se, že mi to tak trvá, ale mám hodně školy a taky jsem teď nemocná a na psaní nemám moc náladu. Tak co si myslíte, že se stane dál? Dají se Bell a Harry dohromady? :DDD No nebudu nic prozrazovat :D

Moc děkuji za VOTE a komentáře.

Mějte se hezky J