Dark Wolf

77.Díl - Budeš tvrdý oříšek...

 

„Říkala jsem, že tuhle válku nemůžete vyhrát. Ale buď v klidu. Tahle válka není proti vám. Ještě se uvidíme.“

Odhodila jsem jeho meč a otočila se na odchod. Cítila jsem se zraněně. A špatně. Odešla jsem od něj a najednou jsem něco cítila na krku.

Má ruka vystřelila k tomu místu, kde to bylo nejhorší. Tudíž na pravé straně mého krku. Jakmile jsem se místa dotkla, sykla jsem bolestí. Ruku jsem odtáhla a podívala se na své prsty, které byli od krve. Mé krve. Bolest byla, jako kdyby mi někdo do krku píchal jehly.

Zasrané tetování! Jenže tohle bylo něco jiného. Bolest byla, tak silná, že jsem se neudržela na nohou. Postavila jsem se na všechny čtyři a sklonila hlavu. Dívala jsem se na bílý sníh, do kterého padají drobné kapky krve, které se spojovali a začali vytvářet menší krvavou skvrnu. Zhluboka jsem dýchala, abych se uklidnila a neproměnila se tady ve vlka.

„Vidím, že se ti to tetování dostává až do kolen.“ Slyšela jsem mužský hlas.  Zvedla jsem hlavu a viděla toho, kterého jsem chtěla nejméně vidět.

„Co tu chceš?“

„Ale, nejsi ráda, že mě vidíš?“

„Ne.“

„No ták.“ Usmál se. Pořádně jsem se na něj zadívala a viděla jeho úšklebek. Ne úsměv, úšklebek. Musím přiznat, že byl opravdu hezký, přitažlivý, šarmantní a …sexy. Opravdu jsem teď o ďáblovi řekla, že je sexy? Sakra, ta bolest mi vlezla do hlavy.

„Vím, že ti Igneus řekl o proroctví. Takže se připrav na naší svatbu. Ale nepočítej s tím, že budeš mít bílé šaty. Fuj, nesnáším bílou. Připomíná mi to mého bratra. Mám radši černou nebo červenou, takže ti budu muset změnit i vlasy.“

Začala jsem se smát.

„Kdo říkal, že si tě vezmu?“

„No tvá rodina.“

„Má rodina nejsem já. Já se nevzdá, nikdy se nevzdám. I kdybych měla zemřít. Radši to, než by si tě měla vzít. Rozumíš?!“ Poslední slovo jsem vykřikla.

To jsem dělat, ale neměla. Nestihla jsem nějak zareagovat, když se objevil nade mnou. Ruce mi přidržel nad hlavou. Začala jsem se bránit, ale jeho stisk byl moc silný. Kopala jsem nohama, ale nepomohlo mi to. Naklonil se k mému uchu a já cítila jeho dech na svém krku.

„Vidím, že budeš těžký oříšek. Ale já se nevzdám. Budeš hezkou ozdobou mého zámku, hlavně když se zbavíš těchto vlasů.“

Následně mi ucho lehce políbil. Postupoval níž po krku a jemně mi ho okusoval. Pevně jsem semkla víčka k sobě.

Začala jsem křičet, jak smyslů zbavená. Tohle se neděje, určitě se to neděje. Přeju si, abych otevřela oči a objevila se v Hoqiam a byl teprve začátek roku. Dala bych si pozor na nehodu a nikdy by se tohle nedělo.

Můj krk ovál chlad, když jsem náhle otevřela oči. Viděla jsem ďábla, jak stojí tři metry ode mě. Otírá si rty a a na tváři má svůj arogantní úšklebek.

„Nesahej na ní, kurva!“ zařval on. Harry.

Myslela jsem si, že mě nenávidí? Ale teď mě zachraňej? Co se to sakra děje!

„V klidu veličenstvo. Jakmile nastane čas, ta si ji odvedu a potom na ní budu sahat jen já.“ Slizce se zasmál a zmizel. Porozhlédla jsem se všude okolo a nebyl nikde.

Byla jsem jako omámená. Nešlo mi ani se posadit. Jako by v jeho slinách byl nějaký toxin, který mi bránil se hýbat. Nemohla jsem ani hýbat rty, pouze hýbat očima.

„Bell, jsi v pořádku?“ Podíval se na mě Harry. Jeho hlas byl o něco jemnější. Ale ne o moc. Jen tam stál a pozoroval mě. Nepřiskočil ke mně a pomohl mi. Ne, pouze stál a díval se na mě.  Jedna slza opustila mé oko a svezla se po spánku až na zem.

„Bell?“ zeptal se ještě jednou, když jsem neodpovídala.

Bojím se. Bojím se, co se mnou ten hnus může se mnou udělat.  A hlavní je to, že už si mě chtěl s sebou vzít do horoucích pekel. Nebo, co jiného měl v plánu se mnou udělat?

Cítila jsem na své tváři jemný dotyk, který mi byl dost povědomý.

„Bell, prober se.“ Vzal mou hlavu do dlaní a dotkl se mého krku, který vlastně už nebolel.

„Krvácíš.“ Řekl.

Chtěla mě vzít do náruče. Cítila jsem, jak mě zvedl, ale najednou jsem opět spadla na zem. Otevřela jsem oči a viděla, jak Harry leží na zemi a na krku má nůž. Johnův nůž.

Vracel se mi cit do rtů a já promluvila.

„Johne. Ne.“  Můj hlas byl chraplavý od nedávného křiku. Otočil se na mě.

„Jsi zbabělec!“ Vmetl ještě Harrymu do tváře. Potom se na něj nepodíval a šel ke mně. Vzal mě do náruče a odnášel mě od Harryho pryč.  Koutkem oka jsem ještě Harryho zahlídla. Seděl na zemi a díval se na mě. Vypadal zraněně, ale to není možné.

***

„Potkala si ďábla?“ zeptala se nevěřícně Soph. Jak to vypadá, tak si to s Liamem vyříkala a on to pochopil. Podobně dopadla i Ell, která se vlastně vrátila, aby nám řekla, že je v pořádku a už zase odešla. Závidím ji. Oběma. Já takové štěstí neměla. Harry je paličatý vůl, který nic nepochopí. A teď mě nenávidí. Strašně moc mě nenávidí. 
A změní se to? Změní se to, když uvidí Ashtona živého? Zřejmě ne.

Vrátili jsme se asi před třemi hodinami a já už konečně cítila své tělo. Seděla jsem jen já a Soph v mém pokoji. Musely jsme tu být a hlídat Ashtona až se probere. Bude určitě agresivní a bude se snažit utéct.

„Jo. As je nechutný. Dokázal to, abych se nemohla hýbat.“ Otřásla jsem se a napila se čaje, který mi udělal John.

„A jak vypadá. Slyšela jsem, že na zemi se objeví jako nějaký sexouš.“

„Soph!“ vykřikla jsem.

Jen se zasmála a čekala na mou odpověď.

„Je sexy…“ zamumla jsem.

„Sakra, toho musím vidět.“ Začala se smát.

„Nemáš náhodou Liama?“

„Neřekneš mu to, že ne?“

„No nevím.“

Začala jsem se smát. Najednou jsme slyšely hlasité zalapání po dechu a následně Ashotna, který se rychle vymrštil do sedu. 

Ahojte. Tak tady další :D Všimli jste si, že vždycky přidám díl v noci? :D Já nevím proč, ale v noci se mi píše nejlíp :D Tak co si myslíte, že bude dál? Hm?

Musím vám říct, že miluju vaše komentáře. Jsou úžasné, moc vám za ně děkuji. 

 

Ale mám pro vás jednu zprávu. Pro někoho dobrá, pro někoho špatná, ale je to tak. 

Nic netrvá věčně a ani tenhle příběh ne. Už se blížíme ke konci. I když bych s tímhle příběhem nechtěla nikdy skončit je to tak. Konec už mám naplánovaný. 

 

Tak, ale zatím nebudeme předbíhat. 

 

Moc děkuju za komentáře a hodnocení. Moc si toho vážím. 

 

Mějte se hezky.

 

*Anne*