Dark Wolf

82.Díl - Nová barva...

 

„Do toho. Zabij mě! Stejně už to mám za sebou…“ zašeptala jsem a ona udělala něco nečekaného. Pustila mě.

Lapala jsem po dechu a začala kašlat. Gemma mně jen pozorovala.

„Nezabiješ mě?“ Divila jsem se, když jsem se uklidnila a nějak se mi podařilo se postavit.

„Vypadáš příšerně.“ Podotkla a úplně ignorovala mou otázku.

„Bez tebe bych to nevěděla.“

„A tvoje vlasy. Rozhodla si se pro černou barvu?“

„Ne. Proč se ke mně tak chováš? Měla by si mě nenávidět!“

„A strašně si zhubla.“

„Přestaň ignorovat mé otázky! Máš mě nenávidět, zbít nebo zabít! Ne si se mnou povídat.“  Povzdychla si a ruce založila na hrudi.

„Měla bych tě nenávidět. Netvrdím, že malá nenávist tam není, ale snažím se to překonat. Nezabila si Ashtona a…Můj bratr je na tom strašně. Snaží se předstírat, že tě nenávidí, ale vůbec mu to nejde. Nepřizná to, ale potřebuje tě. A jak vidím, tak ty taky. Co se ti to proboha stalo? Vždyť se sotva držíš na nohách!“

„To je na dlouho.“

„Máme čas. Do večera.“

„Cože?“

„Večer se ve vesnici koná jarmark. I v takovém počasí. Je to tradice. Budou tam úplně všichni, tak i Harry. A chci, abyste si promluvili.“

„No právě, budou tam úplně všichni. To, že jsem vůdce Arririů se muselo roznést hned.“

„Pravda, tak tě trochu upravíme. Bude ti moc vadit, když ti přebarvíme tvé bílé vlasy?“ Zeptala se mě a já na ní vykulila oči.

Nejen z toho, že chtěla obarvit mé vlasy. Ona mi chtěla pomoci, abych byla zase s Harrym.

„Nevadí mi to, udělej se mnou, co chceš.“

„Ale dokážeš normálně chodit?“

„Jo, stačí mi jen pár hodin spánku.“ Usmála jsem se. Souhlasně kývla a šla ke mně blíž. Přehodila si mou ruku přes ramena.

„Co to děláš? Nemůžeš mě nést! Jsi těhotná, proboha!“ Vypískla jsem a ona se podívala na své břicho, které bylo pořádně vidět.

„Ale…“

„Nech to na mě. Někoho zavolám.“  Jen zakývala hlavou na znamení souhlasu.

Mé zavolání vypadalo asi tak, že jsem zavrčela. Tohle uslyší pouze má smečka. Netrvalo to dlouho a před námi se objevil hnědý vlk. Tedy vlčice. Ell.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se hned a její zrak padl na Gemmu.

„Jsem. Jen potřebuji, aby si nás odnesla k nám do zámku.

„Gemmo!“ slyšeli jsme křičet hodně hlasů dohromady.

„Musíme rychle!“ Řekla Gemma. El přišla k nám blíž a lehla si. Nějak jsem se na ní dostala a Gemma si sedla za mně. Ell se rychle postavila a ještě rychleji běžela. Málem jsem se neudržela a spadla, ale ještě že mě Gemma držela.

Ell s námi vběhla až do společenské místnosti, kde byli úplně všichni a o něčem vážně debatovali. Ale asi to nebylo nic důležitého. Slyšela jsem hodně krát, jak se hádali kvůli tomu, že jsme přestali odstraňovat Malarasky, ale sama do lesů je nepustím a můj oheň na mečích není v noci, tak silný. Aspoň si to myslím.