12. Nott Manor

266 29 11
                                    

Vzhled Nott Manor byl pro Hermionu více než překvapivý. Absolutně v ničem nepřipomínal sídlo rodu Malfoyů. Čekala, že anglická smetánka měla jednotný vkus, který se bude odrážet v architektuře dědičných sídel. Tady ale nebyly žádné sloupy, věžičky, ani zdobení. Rezidence měla hlavní budovu, ze které vycházely z každé strany dvě křídla. Hermiona si v duchu představovala, že půdorys stavby musel vypadat jako písmeno U. 

Vnitřnímu nádvoří dominovala okrasná zahrada s altánkem, na který bylo vidět ze všech oken Manoru. Volně navazovala na zámecký park s vysokými stromy a úhledně upravenými cestičkami. Budova samotná měla bílou fasádu, červenou střechu a velká okna s okenicemi z mořeného ořechu. Nott Manor mladé čarodějce připomínal spíše usedlosti, které viděla s rodiči na dovolené v Rakousku před pár lety, než pohádkový zámek. Styl, který si zvolil rod Nottů pro své hlavní sídlo, jí byl mnohem sympatičtější.

Kráčela po Theodorově boku a snažila se rozhlížet co nejméně nápadně. I když Theo dobře věděl, z jakého prostředí pocházela ona, nechtěla se před svým nejlepším kamarádem ztrapňovat přílišným očumováním.

Vše vypadalo luxusně. Tlusté koberce s dlouhým vlasem, ručně malované tapety, nábytek, kterého se člověk bál dotknout, natož ho skutečně používat. Na jednom takovém kousku seděla Theodorova matka, když dorazili do čajového salónku, kam byli uvedeni upraveným skřítkem oblečeným do něčeho, co připomínalo řeckou tógu. Eleanor Nottová seděla s netečným výrazem na sofa purpurové barvy se zlatým obložením. Hermionu mimoděk napadlo, že jen tenhle kus nábytku stál pravděpodobně víc, než její tříměsíční nájem.

Místnost, kde se měl podávat čaj, byla zařízena ve stylu romantismu. Nábytek byl spíše dekorativní než účelný, stěny zdobily dekorativní štuky, vysoká okna zakrývaly bohatě řasené závěsy, čínské vázy naplněné čerstvě nařezanými květinami – to vše dýchalo nostalgickou atmosférou časů dávno minulých.

Hermioně se zázračně podařilo udržet obočí na svém místě, raději se zaměřila na lady Nottovou. Theodorova matka byla stále nadmíru atraktivní dáma. Černé vlasy, které po ní syn zdědil, měla dnes nakadeřené na stranu a sepnuté výraznou sponou s motivy květin. U vlasů však podoba končila. Na rozdíl od Theodorových výrazných lícních kostí, vysokého čela a rovného nosu, byly čarodějčiny rysy velmi jemné. Nos měla mírně nahoru, což sedělo i k jejímu chování a tvar obličeje do srdíčka ji dělal mladší, než ve skutečnosti byla.

„Theodore, drahoušku," oslovila syna paní domu a natáhla svou pravou ruku, aby mohl políbit vzduch těsně nad hřbetem její ruky, jak se slušelo a patřilo v dobré společnosti. Lady Nottová mu za to věnovala drobný úsměv. „Kohopak jsi to s sebou přivedl?" optala se zdvořile. Samozřejmě, že velmi dobře věděla, kdo před ní stojí. Slavné Zlaté hrdinské trio znal naprosto každý.

Přeměřila si Hermionu od hlavy až k patě. Čím déle na ni hleděla, tím více přivírala světle modré oči. Ani rentgenové záření by nemohlo Hermionu více obnažit, než jak to zvládla Theodorova matka jedním pohledem.

Nebelvírce se žaludek scvrkl na velikost bomby hnojůvky. „Jsem Hermiona Grangerová, madam. Ještě jsme neměly tu možnost se formálně jedna druhé představit." Zároveň s lehkým zhoupnutím v kolenou sklonila hlavu a opět se narovnala, jak jí to předešlý večer učil Theo. Situace okolo zdravení byla totiž v jejich případě z hlediska etikety ošemetná. Lady Nottová byla starší, měla titul a navíc se necházeli v jejím domě. Hermiona byla sice mladší a byla pouhým hostem, zároveň však byla válečnou hrdinkou vyznamenanou Merlinovým řádem první třídy s vysoce uznávaným společenským statusem.

Pouto mezi námiWhere stories live. Discover now