Pouto mezi námi

4. Nemocnice svatého Munga

Přesun letaxem by za normálních okolností nebyl problém, ale Hermiona s Theodorem byli nuceni cestovat spolu naráz. Už jen nacpat dvě dospělé osoby do krbu byl artistický kousek hodný uznání. Naštěstí se bez dalších větších komplikací dokázali dostat i ven z návštěvnického krbu u recepce v nemocnici.

Postavili se do fronty, kterou podle všeho musel absolvovat každý nově příchozí. V hlavní chodbě panoval čilý mumraj, jen o něco málo lepší, než když tu Hermiona byla naposled s Harrym a Weasleyovými. Byli tenkrát v pátém ročníku navštívit Ronova tátu po kousnutí Nagini.

Do fronty se za ně po pár minutách zařadil šedovlasý kouzelník, kterému z uší každých pár vteřin vylétly jiskry. Připomínal trochu živou verzi silvestrovských prskavek. Prvních několik jiskření ho Hermiona s Theodorem nervózně okukovali, než ji Theodor gentlemansky pošoupnul před sebe, aby ji náhodou některá z jisker nezasáhla. Mezi ní a kouzelníkem, který stál v řadě před nimi, nebylo mnoho místa, proto byla natisknutá zády na Theodora. Jedna věc byla, že si byli tak blízko kvůli svým rukám, druhá, že ji teď zezadu prakticky objímal. Pořád to ale bylo příjemnější než se nechat popálit od jisker, takže neprotestovala.

Když na ně přišla řada, stoupli si před postarší zrzavou čarodějku s mezerou mezi předními zuby, která seděla za stolem s nápisem „Informační přepážka".

„Dobrý den," ujala se slova Hermiona. „Jsme studenti ze školy čar a kouzel v Bradavicích a přišli jsme protože - " Theodor přerušil její zdlouhavé představování tím, že podal znuděné čarodějce dopis od madam Pomfreyové. Recepční pergamen zběžně přelétla, podala jej Theodorovi zpět a řekla:

„Čtvrté patro, oddělení nesprávně použitých kouzel. Další!"

Theodor vyrazil k výtahům, takže Hermiona musel za ním. „Nemohls mě nechat domluvit?" rozčilovala se. Považovala jeho chování za extrémně nezdvořilé, měla sto chutí začít trucovat.

„Obávám se, že ne. Byli bychom tam ještě teď, můj postup byl efektivnější," argumentoval. Nechtěla se s ním hádat v přeplněném výtahu, který se před nimi otevřel, proto hádku odsunula na dobu neurčitou. To ale neznamenalo, že po něm nemohla vrhat podmračené pohledy, za které by se ani zesnulý profesor Snape nemusel stydět.

Ve čtvrtém patře byl velký šrumec. Lékouzelníci svižnou chůzí procházeli sem a tam, vyhýbajíc se zkušeně pacientům postávajícím na chodbách. Nad hlavami všech létaly papírové oběžníky s různobarevnými křídly, které nejspíš značily, na které oddělení míří. Theodor si vzal jeden z žetonů, který na něj vypadl po stisknutí duhově zbarvené koule přidělané ke zdi pod velkým nápisem „Zde stlačte pro pořadovník!". Choval se, jako kdyby věděl, co dělá, proto mu nechala volné pole působnosti. Samozřejmě, pokud se to pole nevzdálilo dál než na dvacet centimetrů, které teď měli k dispozici.

Posadili se na staré rozvrzané židle na chodbě a čekali. Jejich pořadovník nesl číslo čtyřicet pět, ale jen svatá Morgana věděla, kdo šel před nimi. Čísla se neobjevovala na žádné tabuli, jak byla Hermiona zvyklá z mudlovského světa. Tady jste si prostě jen mohli číst stará vydání Týdeníku čarodějek tak dlouho, než si pro vás přišel nějaký ze zaměstnanců a odvedl vás do ordinace. Když jste měli štěstí.

O tři týdeníky později si je vyzvedla spása v podobě mladé krátkovlasé lékouzelnice s hranatými brýlemi, v tradičním citronově zeleném hábitu s vyšitým znakem kosti zkřížené s hůlkou na prsou.

„Dobrý den, pojďte za mnou do vyšetřovny, prosím," vyzvala je. Kdyby tušili, co je čeká za martyrium, jistě by nepohrdli ještě nějakým tím časopisem. Od okamžiku co vstoupili do ordinace, museli postupně vysvětlit svou situaci třem různým lékouzelníkům, kteří se na ně dívali nejprve s nedůvěrou a později s nevěřícností. Ani jednomu se nepodařilo jejich spojení zrušit, ať do nich šťouchali hůlkami a pronášeli nejrůznější zaklínadla (z nichž valnou většinu už vyzkoušela Madam Pomfreyová, jak si Hermiona všimla), jak jen chtěli. Stejně nic z toho nemělo valný účinek. Pouze dvakrát jejich spojení stříbrně zazářilo, a tenký provázek obtažený kolem jejich rukou získal na několik vteřin viditelnou formu.