Yestory

Kapitola 2.22 - "Už delší dobu tě sleduju..."

     Po operaci, která probíhala jen se špatným umrtvením spodní čelisti, se vyskytly menší komplikace, ale dopadlo to v pohodě a vrátila jsem se po dvou týdnech zpět do školy. S lékařským potvrzením o tom, že se nesmím vystavovat nebezpečí a nesmím hrát míčové hry. Yes! Alespoň se zbavím pekla jménem vybika.
     K tomu ale přibylo něco jiného. Už delší dobu jsem si všímala jednoho týpka, který byl všude ve škole tam, kde já. Nejdřív jsme si s holkama dělaly srandu z toho, že je to už velká náhoda. Pak to ale bylo spíš creepy. No a hlavně, když se pak stalo něco, co nikdo nečekal.
     Čekali jsme celá třída před naší zamčenou třídou, jako idioti až nám někdo laskavě otevře.
"Ahoj..." ozvalo se za mými zády.
"Eh, ahoj..?" vydala jsem ze sebe, když jsem si všimla týpka stojícího za mnou totálně s upřeným pohledem na mou maličkost.
     Jo, to byl on.
"Hele... Já už tě tady dost delší dobu sleduju a pozoruju, sleduju tvůj rozvrh, kdy chodíš domu a taky v jídelně a bufetu,...ty jsi z 3.E viď?"
     Eeeh? Prosim?! Co..že..?
"Em,ee..." zarazila jsem se na chvíli než jsem se vzpamatovala "...ne já... sem z 3.C."
"Aha, no já tě už delší dobu sleduju a tak sem si řikal jestli by si třeba někdy nešla někam? Třeba na oběd nebo tak."
"No,... jo, jo klidně." zasekaně jsem odpověděla.
"Tak super tak mi dej tvůj FB a já ti napíšu."
"Jo, dobře..." skončila jsem tuto poněkud trochu trapnou debatu.
"Jako,...Maryyy? Co to sakra mělo bejt? Kámo co to byloo?" začaly holky hned po mém nakráčení vyzvídat.
     Nejvíce samozřejmě Lola. Ta si z toho dělala největší legraci a přišlo jí vtipné na tom hlavně to "už dlouhou dobu tě sleduju...". Také jsem se tomu smála, ale na druhou stranu to bylo přeci jen takové strašidelné. Představte si, že k vám nějaký neznámý člověk nakráčí a pak vám tohle řekne. Ještě k tomu on, WAT.

     Hned ten den, mi jistý stolker psal, co jsem vyšla z mučící budovy.
Cinknul mi zvuk messengeru a ve zprávách stálo: "Jsem se díval na tvůj fb a ty máš kluka jo?".
"No, ano mám O:)" odpověděla jsem mu hrdě.
"Aha tak už to neplatí." odpověděl mi a tím konverzace skoro skončila.
     Pár dní ještě zkoušel na sebe upoutat pozornost svým "zajímavým" životem a když zjistil, že opravdu nehodlám mít zájem s ním chodit, tak už se ani nekamarádil a na vše se vysral.
     Ani mě to nemrzelo. Byl divnej. Nemytej, špinavej, divnej. Chodil po škole vždy jen v ponožkách, s nikým se nebavil, měl jen sluchátka. Outfit katastrofa, zarostlej a neholenej, nestříhanej, plesnivé zuby, prostě nechutnej. Plus vypadal tak na 40. Prostě absolutně ne můj typ. To už bych radši chodila s nějakým frajírkem. ...Fajn, s tím klidně i tak, ale tohle byla katastrofa. Co víc, tak měl i divné zájmy. Tvrdil, že pracuje na ruské ambasádě, protože je na svou rodnou zemi hrdý a uctívá Putina. No. Hrál na kytaru, ani nevěděl co je YouTube, gaming. V žádném případě bych s něčím takovým nic neměla.
     A poté byl ještě naštvaný na mě, že ho nechci a že jsem mu hned do ksichtu nevpálila, že mám přítele. Nejsem zastánce toho, že hned musím tohle klukům vpálit. Kdyby mně tohle řekl kluk, tak bych si hned myslela, že si mám držet i odstup s kamarádstvím. Když se mě na to kluk nezeptá, proč mu to schválně cpát do držky, to je ošklivé a bezcitné. Každopádně tímto se rychle uzavřela kapitola divného stolkera, kterého bych ani neznala jménem, kdybychom si nepsali na Facebooku, protože se ani nepředstavil.