Kapitola 2.26 - Blednoucí barvy

2 1 0
                                    

     V sečení mých přátel byl Andy téměř hotový a nenechal ke mně připustit ani nové kamarády. Například na Barvám Neutečeš.
     Každým rokem tam chodím ze strany staffu. Jako minulý rok. To jsme, jak je již zmíněno, jeli se Sofií i Andrewem. Tentokrát jsem vzala s sebou jen jeho, protože si na tom trval od chvíle, co mu došlo že tam budou i jiní kluci. A jiné holky.
     S holkama se, kromě Sofie, nebavím. Nemám si s nima co říct, nebaví mě jejich chování ani témata rozhovoru.
     Tudíž jsme vyjeli jako "páreček". Nesnášela jsem to. Vždycky jsem to nesnášela. Kamkoliv jsme přišli spolu, tak jsme hned byli páreček a to jsme se ani nijak neolizovali a podobné nechutnosti na veřejnosti. Už to že nám vedení takhle začalo říkat, na mě ještě víc upozornilo. V tu chvíli, jak kdybych udělala puf a byla vlastně pro všechny kluky pryč. Kluci nechtějí mít zadanou kamarádku. A s holkama si nerozumim. Super.

     Na naší Modré zóně byla jen jedna další holka a její přítel. (Proč oni jako nemohli být páreček, když po sobě lezli furt?) Tudíž to pro mě bylo nejvíc pohodový. Pro Andrewa naopak, ten byl celou dobu akorát nasranej.
     Jestli jste nikdy nebyli na Barvám Neutečeš, tak je to běh, kde probíháte barevnými zónami a staff nabírá do rukou v zónách svou barvu z kyblíku a házejí ji na běžce. Když jsem zrovna nabírala barvu a ohla se, tak mi vedoucí za kalhotky nasypal hrst barvy. Všichni kluci vyprskli smíchy, ovšem ne škodolibě. Až na Andrewa, jak jinak. Ten hned začal mluvit tak, že jsem na minutu myslela, že někdo pustil rap od Eminema.
     Zrovna on, ten který před rokem přímo před mým zrakem očumoval jinou. Ani se nestyděl koukat jako sloup přímo na její zadek. Když jsme se pak pohádali, tak si to obhájil slovy "Já to tak nemyslel". Aha. Tak jak kluci myslí zírání na prdel jiný holce navíc před svou přítelkyní?
Jen jsem protočila očima, jak je mým zvykem.
     Nejlepším členem naší Modré posádky byl jistý rusák Kai. Pěknej, to se musí uznat. A hlavně typ člověka, kluka, s kterým si mám vždycky co říct. Ostatní kluci byli taky fajn, ale s nim to bylo nejvíce na pohodu. Objímal mě, lehal si na pauzách vedle mě a nebral ohledy na to, že mám kluka. Tím to nemyslím ve stylu, že mě přesto nabaloval, ale že se i přesto dokázal se zadanou holkou bavit normálně. Na Facebooku jsme se přidali hned po akci, a Andy z toho doslova zuřil. Každopádně jsme si pak ani nenapsali. Takže z toho ani friendství nebylo.
     A upřímně nevím jak vy, ale já nesnáším, když si po nějaké akci mám přidávat lidi na Facebook. Nejde o to přidávání jako takové, to oni udělají sami, jinak bych to asi ani i nikdy neudělala, protože se pokaždé cítím jako „Nepřidáš si mě, tudíž mě v přátelích nechceš." Ale když si poté máme psát tak se ten člověk chová úplně jinak než v reálu a vyjde z toho taková ta divná konverzace, kterou opravdu nechcete.

YestoryWhere stories live. Discover now