Yestory

Kapitola 2.31 - Vyjeté děti

   Nebyl by to Andrew, kdyby to nějak nevyšperkoval. I přes zápal plic, když jsem ležela na zemi na matraci se zimnicí, mě nutil, abysme to dělali. Nikdy nepochopím, že jsem si už v tu chvíli neuvědomila, že něco už sakra není v pořádku.
     Po uzdravení, z nepodařených pokusů o výlety jsem tedy raději sešla a dělali jsme to, co bavilo více jeho. Což právě toto léto byl skatepark. Téměř každý den jsem dojížděla do jeho vesnice na ten zatracený skatepark plný kidů, huličů, děvek a namachrovaných "jezdičů". Viz. bakeři, skateři, scooteři, apod. Ne, že by mi bylo příjemné sedět na rozpáleném betonu se sluníčkem, pražícím na můj mokrý obličej, celý den. Ale Andrew si to přál, tak jsme tam byli. K němu domů jsem díky jeho pošetilé matce poté už nezavítala, tudíž všechno jídlo také na sk8parku.

     V podstatě jsem byla součástí této zkažené vesnice. Ovšem částí zdejší společnosti už jsem nebyla. Neustálé posměšky na můj účet přidávaly všem zábavy na celé dny. Samozřejme to nebyly nadávky typu "tohle je znamení, že tě chceme za frienda". Právě že zcela jista naopak. Můj vzhled. Ten už byl vyblit ze spousty úst nicneumějících děcek a bylo by divné, že zrovna na tomhle místě by nic takové nepřišlo v úvahu. Ferrais byl to zdejší pasák začínající takové to typické divadlo, kde jen ovce smíchem bečí. Z něj jsem si celkem nic nebrala, jelikož zrovna zuby, za které se mi smál, měl sám dost křivé. Ale když jste tam jediní a nejsou tam jen lidi o generaci pod váma, je to už lehce nepříjemné.
     Ovcí se stával i Andrew. Počkat, že je to můj kluk? Ano, ale bezeslovně jezdil a kolikrát se těmto rádoby stěrům pousmál. Další provokace na další hádky.

     Měsíc by ještě šel, ale poté už mě přestávalo bavit každodenní sezení na místě, které mi za ten čas ani trochu nestálo. Tudíž byla povolána do akce moje sestřenice Kimberley. Fyzicky je stejně stará jako můj bratr Oliver, ale psychicky o hodně mladší. Cokoliv jdu dělat já, chce dělat také a teď v pubertě si to dokáže vyhádat. Naši prarodiče nás proto vždy odvezli a šli se procházet, no a my jsme zamířily vždy přímo na sk8park, kde už na nás čekal Andrew a ovce. 

     Nebyly tam jen zlý děcka, to je snad jasný. Ale mě se zastávali o dosti mladší jedinci věku 12 let. Což pak ve mně vyvolávalo smíšené pocity, kterým jsem nedokázala a ani nechtěla rozumnět. Ne, to ani náhodou, láska fakt ne, spíš právě naopak, že bych to radši deletla. Ale tak alespoň potěší. Právě proto ty smíšené pocity.
     Ovšem Kimi, tak ta měla jasno. Vyskytl se tam i kluk, kterého přezdívali Maul. Ten byl asi o rok mladší než Kim. Mě tam obtěžoval život už předtím, vlastně ten tam vždy obtěžoval všechny. Byl takové to zkažené, úchylné a příliš otravné dítě. Ihned co Kimi začala jezdit na svém pennyboardu se Maul začal soustředit jen na ní. Byl v tom až po svoje otravné uši. To ještě totiž nevěděl o Kimi nic. Ta zatím nedospěla do stádia, kdy by kluci byli jen na zlomek přitažliví. Hnusila se jí jakákoliv představa na to, dávat si pusu při blahopřání, tuplem poté dávat si jí schválně s klukem. Sice by to v jedenácti už neměl pro člověka být problém si to představit, ne-li to chtít, ale jak jsem již uváděla, psychicky byla o dost mladší. A tak se Maul snažil dohánět ji se záměrem dát jí kiss, objetí či si jen povídat. Kim ale uměla dost dobře odpálkovávat. Přece se říká "když se chce tak to jde".
     Samozřejmě rejpal Andrew do Kim ryl co to šlo, tohle jí dělal vždy. Kim je totiž i vzhledově tak o 4 roky mladší. Je tak o dvě hlavy nižší než druhá nejnižší holka z jejich třídy a vůbec se nemaluje, tudíž toto tomu přidává na dnešní dobu dosti omlazení.