Styles na zabití...

Zase zpět

Harry:

Louis má nebo spíše měl nařízeno být doma. Jak to skončilo? Každý den několikrát volal do práce a ptal se na podrobnosti k případům, až se kapitán naštval a dovolil mu přijet zpět. Louis skákal pomalu dva metry vysoko, jak byl nadšený. Dnes máme ale ještě volno. „Pustíme si něco?" Zeptal se, když jsme leželi v posteli. Bylo asi jedenáct dopoledne a my se stále váleli v posteli. Edie byl ve škole, děti s chůvou venku a moje matka zase někde lítala, asi po nákupech, jako vždy. Takže jsme měli celý byt pouze pro sebe. „Já myslím, že je to skvělý nápad. Mám něco přinést?" „Mě stačí jen něco na pití, potřebuju doplnit tekutiny před dalším sexem." Zaculil se na mě a už se roztahoval v posteli. Mám obří postel a jeho malé tělíčko natažené v těch obřích přikrývkách a velké posteli vypadalo komicky. „Hned to bude." Usmál jsem se na něj a pelášil do kuchyně. Než jsem stačil dojít ke schodům, uslyšel jsem zvuk telefonu. Jen jsem se modlil, aby to nebylo z práce. Dneska chci mít klid. Konečně Louis nikam nevolá, nestresuje všechny doma i v práci a prostě pohoda. Rychle seběhnu dolů a vezmu nějaké pití, jen abych byl co nejdřív nahoře a případně zarazil Louise v dřívějším odjezdu z domu. Schody beru nahoru po dvou a vřítím se do ložnice. Louis pochoduje po místnosti, samozřejmě nahý, rukama se sem tam zatahá za delší vlasy a děsně funí. „Co se stalo?" Pronesl jsem. Louis lehce nadskočil a chytil se za hruď. „Vylekal jsem mě." „Myslel jsem, že o mě víš, stojím tady už nějakou tu chvíli a nestydatě tě okukuju." „Měl jsem telefonát." „Ano vím, slyšel jsem vyzvánění. A rovnou ti říkám, že dneska nikam nejedeme. Budeme hezky doma a koukat na filmy, pak se milovat a lenošit." Louis se na chvíli zastavil v chůzi a přešel přímo přede mě. Vzhlédl jen proto, aby se ujistil a pevně mě sevřel v obětí. „Co se děje?" Pronesl jsem mírně. „Ten hovor se výjimečně netočil kolem práce. Ale kolem mé rodiny." Téma rodina je pro Louise tabu. To doslova. Nikdy o ní nemluví, a když se zeptám, buď mě odbyde nebo se semnou nebaví vůbec. Raději jsem zůstal potichu a vyčkával dokud sám nepromluví. „Vím, že hoříš zvědavostí." Jen jsem se zasmál. „Dobře. Když mi bylo patnáct, zemřela mi máma. Pak to šlo všechno skopce. Můj nevlastní otec mě zneužíval a tak jsem skoro v sedmnácti utekl. Jedna z mých sester spadla do drog. Chytla se špatné party a byla na tom hodně zle. To ona mi několikrát volala, když jsme spolu začínali pracovat. Chtěl jsem na ně zapomenout i na to, co se mi dělo. Na všechno. Ale ona si nedala říct. Teď volala zase. Stále to stejné. Chce vědět, proč jsem utekl, chce se sejít."

Louis:

„A co jsi ji na to řekl?" Pokrčil jsem rameny. „Co bych měl říkat? Odmítl jsem ji, jako oni kdysi odmítli mě. Raději zůstali s tím tyranem. Neříkám, že bych se ně v sedmnácti dokázal postarat, ale rozhodně jsme mohli mít lepší život než s ním. No a pár let na to, kdy jsem sám nevěděl co s životem se mi naskytla možnost opustit svou rodnou zemi a skončil jsem tady. Potkal Zayna a po nějakém čase jsme se sestěhovali. Byli jsme si velmi blízcí a já doufám, že stále jsme. Tady jsem si dodělal školu, stal se detektivem a našel si svůj byt. Pak poznal Paula a dál to znáš." Harry mě držel za ruku a koukal mi zpříma do očí. „Je hrozné co se ti stalo. Moc mě to mrzí." Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. „To nemusí. Poučil jsem se. Od té doby, co se to s mým otčímem dělo, jsem opatrnější. Nepouštím si lidi k tělu. A pak jsi přišel ty a všechna má sebekontrola je v prdeli." Oba jsme se zasmáli. Jsem rád, když se Harry usmívá. Tak nějak se naplní místnost pozitivní energií, pocit bezpečí mě obalí ze všech stran a všechen stres a nepohodlí ze mě opadne. „Nechceš popřemýšlet o tom, že by ses se sestrou sešel?" Koukal jsem na něj, jestli to myslí vážně. „Vím, že to pro tebe bylo a jistě ještě stále je těžké, ale je to tvá sestra. Pochopil jsem, že jsi nejstarší?" Přikývl jsem. „Tak vidíš, co asi měla dělat? Byla to malá holka a když jsi odešel, určitě ji to zlomilo srdce. Nejdřív vaše máma a pak ty. Všechny povinnosti rázem přešly na ní. Co když si prožívala to samé co ty? Jen s tím rozdílem, že od toho nedokázala utéct a všechno nechat za sebou?" Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Možná to co Harry říká, je pravda. Co když jí to hovado dělalo stejné věci jako mě, nebo ještě horší?