Styles na zabití...

Mile překvapen

Louis:

Nepříjemně mi zasvítilo do očí a já si je protřel. Otočil jsem se a ucítil další tělo v mé posteli. Rychle jsem se posadil a otevřel oči. Styles.

Vytřeštěně jsem se na něj koukal a pak jsem se koukl pod peřinu. Měl jsem jenom boxerky. Co to má znamenat? Hlava mi třeštila z přemíry alkoholu a až teď jsem si všiml, že to není moje postel. Dokonce ani má ložnice. Kde to do prdele jsem? „Stylesi." Sykl jsem protože mě bolelo celé tělo. Žduchl jsem do něj, aby se vzbudil, ale spal jako špalek. Co budu do prdele dělat? Z černých myšlenek mě vytrhl až zvuk telefonu. Vystřelil jsem z postele a hledal svoje kalhoty. Když jsem je našel nedaleko postele, vytáhl jsem telefon a přijal. „Tomlinson." Mám na sebe takový vztek. „Na páté se stala vražda." „Jedu tam." Zavěsil jsem a snažil se natáhnout kalhoty. „Dobré ráno." Ozval se zamnou ten nejvíc sexy chraplák, který mě nenechával chladným. Otočil jsem se na něj a modlil se, aby to všechno byl jen zlý sen. „Někam jdeš?" Pozvedl jsem obočí. „Od kdy si my dva tykáme?" „No od té doby, co jsi mě oblízal v taxíku." Vstal a byl celý nahý. „proboha, zakryjte se Stylesi. Co se to tu kurva děje? Proč nejsem u sebe doma a proč jste nahatej?" Křičel jsem zatímco jsem hledal tričko. Musím ale uznat, že tělo má božský. „Co by se mělo dít? Včera večer asi u tvého desátého panáku jsme si potykali. Nakonec jsem zavolal taxík a chtěl nadiktovat tvoji adresu, jenže jsi usnul. Tak jsem nadiktoval svoji a dotáhl tě do postele. A nahatej spím pořád. Nebudu se omezovat tebou." „Takže se nic..." Ukázal jsem mezi nás a divně gestikuloval rukama. „Ne, nic se nestalo. Se vší počestností jsi se na mě celou noc lepil. Ale jinak nic. Co se stalo?" „Máme případ." Oddechl jsem si. „Oblečte se Stylesi a jedeme." „Už zase si vykáme?" „Jo, nepamatuju si nic ze včera. Dělejte." Vyšel jsem z pokoje, zatímco on se oblékal. Došel jsem až do obrovské kuchyně a narazil na postarší dámu. „Drahoušku, už jste vzhůru?" „Ehm?" Co se to tady děje? „Louisi, to je moje matka. Nezdržujte se a jděte ke dveřím." Na svých zádech jsem ucítil dvě velké ruce, které mě popostrkovaly ke dveřím, kde jsem se obul a vypadl.

Harry:

S Louisem jsme se stavili ještě pro kafe a mířili na pátou. Samozřejmě mým autem, protože Louisovo je na stanici. „Jste tu spolu?" Patolog se na nás podezřívavě koukl a ze mě stočil pohled na Louise, který měl děsně rozcuchané vlasy, zrovna jako po sexu a lehké kruhy pod očima. „Zayne, co tu máme?" Nijak se k tomu nevyjadřoval a dělal jako by nic. „Muž, věk kolem pětačtyřiceti. Mnohočetné bodné rány, nemá peněženku ani jiné doklady. Prozatím je to náš pan neznámý." Prohlížel jsem si mrtvolu a všiml jsem si na zemi stopy. „Pánové, mám stopu." „A jakou Stylesi?" „Myslím tím, že na zemi je stopa. Asi otisk podrážky nějaké pracovní obuvi. Asi číslo čtrnáct." Dodal jsem a ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Všichni na mě koukali, jako bych spadl z višně a já jen pokrčil rameny. „Udělejte odlitek té boty a Zayne pak mi dej vědět." Louis zavelel a oba jsme se rozešli k autu. „Chcete řídit?" Optal jsem se a on jen záporně pokýval hlavou. „Kam to bude?" „Na stanici. Potřebuju kafe." „Vždyť jste jedno dopil." „Potřebuju ho víc, jinak pak budu vraždit já. Hlava mi třeští a žaludek mám jako na vodě." „A jste si jistý, že kafe je to nejlepší?" „Jo a jeďte. Nebo zabiju vás." Tohle mi stačilo k tomu, abych držel jazyk za zuby a jel rychleji. Na stanici Louis mířil do kuchyňky, kde si vzal hrnek kafe. Taky jsem si jedno vzal, ale jen co jsem se napil, jsem ho vyplivl do okolí. „Fuj, to je ale hnus. Jak to můžete pít? Vždyť to je jako týden staré ponožky vymáchané v měsíc staré odležené kávě. Je to odporné." „Nemusíte to pít Stylesi. Tohle máme, tak si toho važte, protože tohle je jediná káva, kterou budete muset pít až do skončení vaší služby." Hrnek jsem po sobě opláchl a dal zpět na linku. Mířil jsem zase za Louisem, který vyvěšoval fotku našeho neznámého. „Lou, volá tě Zayn." Křikl na něj Payne a on mi pokynul, abych šel s ním.