Styles na zabití...

Lovec jelenů

Louis:

„Zdravím kadeti, jsem detektiv Tomlinson." Představil jsem se třídě na policejní akademii, kde jsem i já studoval. Třídou se rozlehlo tiché šuškání. Jasně, že mě musí znát. Vedle mě stál můj školící důstojník a studenty spražil nepříjemným a výhružným pohledem. Najednou bylo ticho. „Byl jsem požádán, abych vám osvětlil následující případ." Na obrazovce za mnou se objevil první slide mojí prezentace. „Jedná se o lovce jelenů." Ukázal jsem za sebe. „Doposud pachatel nebyl nalezen, ale stále se objevují nové případy. Pachatel si najde oběť, zabije ji, většinou k tomu použije samostříl, šíp následně vytáhne a s chirurgickou přesností rozpáře oběti tělo a vyvrhne všechny jeho vnitřnosti. Rituálně si ukousne ještě z teplých jater. Oběť následně pověsí, na výstrahu, do vzduchu." Dokončil jsem svůj monolog a koukal na třídu znechucených obličejů. „Nějaké otázky?" Zvedli se asi čtyři ruce, tak jsem vyvolal mladou dívku vzadu. „Kadet Parkesová, proč nebyl pachatel nikdy usvědčen?" „Na místech činu se nikdy nenašlo nic co by dokázalo policii dovést k vrahovi. Místo činu bylo precizně uklizeno a bez jakéhokoli otisku nebo DNA." Ukázal jsem na dalšího dotazujícího. „Kadet Filch, ví policie, zda to byl muž nebo žena?" „Podle všeho by to měl být muž, odhadujeme kolem čtyřiceti, přes metr osmdesát." Následně ruce zmizly a já se koukl vedle sebe. „Děkujeme detektive, za osvětlení případu." Dokončil školící důstojník, já jsem si vzal svoje věci a rozloučil se se studenty. Když jsem nastartoval auto zazvonil mi telefon. „Tomlinson?"

Harry:

Probudil jsem se a šmátral vedle sebe. Ale postel byla vychladlá a Louis nikde. Sedl jsem si a protáhl se. V době bylo strašné ticho. Prošel jsem snad všechny místnosti, ale v kuchyni jsem našel vzkaz akorát tak od mé matky. Prý jela s dětmi na prohlídku a Eddie do školy. Vzal jsem tedy telefon a vytočil Louisovo číslo. „Tomlinson?" „Ahoj Lou, kde jsi?" „Ahoj Hazz. Já jsem ti neříkal, že musím na policejní akademii?" „Zapomněl jsi se zmínit." „Jel jsem brzy a ty jsi ještě spal, ale co kdybych ti to vynahradil a vyzvedl tě? Zašli by jsme si na snídani?" „Tak dobře, za jak dlouho tu budeš?" „Počkej..." Najednou se otevřely dveře a v nich stál Loui. „Už jsem tady." Zazubil se. „To jsi musel jet nějak rychle ne?" „No párkrát jsem zákon překročil." Usmál se a vtiskl mi pusu. „Jak jsi se vyspal?" „No hezky, až na to vstávání." Lehce jsem se na něj zamračil. „Tak co kdybys se šel obléknout a vyrazili by jsme?" Přikývl jsem a šel do koupelny, umýt se.

Louis:

Jen co Harry odešel znovu mi zazvonil telefon. „Tomlinson?" „Máme případ. Lovec jelenů zase útočil." „Fajn dej mi adresu, přijedeme." Zavěsil jsem a vyběhl schody. Harry už vycházel z koupelny s neupravenými vlasy. Jen co mě spatřil zamračil se. „Ale ne, co zase?" „Máme případ, tenhle je důležitý." „Jistě, všechny jsou důležité." „Ale tenhle se znova opakuje." „Jak to myslíš?" „Lovec jelenů." „Ten ze zpráv?" „Jo ten." „Ale když víte, kdo to udělal, proč ještě není za mřížemi?" „My ale nevíme, kdo to udělal. Akorát jsme ho takhle nazvali." Harry přikývl a šel se obléknout.

V autě Harry nadával, že mu kručí v břiše a snídani jsem musel zrušit. Byl skoro až nepříčetný. Když jsme vystoupili na místě činu, ani se na mě nepodíval. „Ahoj Zayne, na co jsi přišel?" Zeptal se Harry a mě nechával za sebou. „Jde o Lovce jelenů." „To vím taky, něco neobvyklého?" „Stejné jako u ostatních. Muž byl vyvěšen do výšky skoro dvou metrů nad zem. Rozpáraný a játra ukousnutá. Nic zvláštního. Ale ty rány na hrudníku a na břiše se mi zdají víc trhané a tupé. Kouknu na to v laborce." Harry přikývl a šel za mnou. „Chci snídani." Pronesl se zavrčením a následně mu zakručelo v břiše. „Vidíš? Když nebudu dostatečně jíst, umřu." „Neumřeš, pojedeme na jídlo." Harry nastoupil do auta a čekal na mě. „Liame? Jak jsme na tom s kamerami a jinými důkazy?" „Nijak. Kamery tady nejsou a otisky ani DNA taky ne." „Že se vůbec divím." Otočil jsem se a nasedl do auta. Nastartoval jsem a odvezl Harryho na jídlo.