Styles na zabití...

I have to go!

Harry:

„Louisi, na té večeři trvám, zvlášť potom, co jste udělal." Zamračil jsem se. „Fajn, taky mi vyhládlo. A platíte." „Tak jistě." Vzal jsem si sako a rozešel se k výtahu. „Musím vám ale říct, že jsem měl nahnáno, když jste mě strhával k zemi." Pronesl jsem už ve výtahu a Louis se zasmál. „Myslím, že tohle do knihy dávat nebudu." Řekl jsem a koukal do zrcadla, které ve výtahu bylo. „Už jste začal psát?" „Jistě." Přikývl jsem a upravoval si vlasy. „A smím si to přečíst?" Zaculil se na mě Louis a já se na něj díval v zrcadle. „Chtěl by jste?" Horlivě přikývl. „Já myslel, že tohle nečtete." Zasmál jsem se a Louis zrudl. „Nečtu. Ale zajímá mě, co jste tam napsal a nechci, aby se na veřejnost dostalo něco z vyšetřování." Dodal rychle a já přikyvoval. „Jestli to děláte kvůli bezpečí stanice, tak vám nebudu bránit." Louis si odkašlal a přikývl.

Odsunul jsem Louisovi židli a smál se. Seděli jsme v docela přeplněné restauraci a Louis na mě koukal jako z jara. „Jak jste tady sehnal rezervaci?" Pokýval jsem rameny. „Jsem Harry Styles." Pronesl jsem, jako bych se bavil o počasí venku. „Dobrý večer pane Stylesi, co si dáte k pití?" Koukl na mě mladý číšník. „Doneste nám láhev šampaňského, oslavujeme." Číšník odešel a nechal nám tady jídelní lístky. Louis na mě koukla, zatímco já koukl do jídelního lístku a vybíral si. „Co slavíme?" Prořízl ticho a já na něj vzhlédl. „Přece to, že jste konečně neodmítl a že jsme přežili." Usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. „Co si dáte?" Koukal jsem na něj a on zamyšleně projížděl lístek. „A vy?" Zatřepal jsem hlavou a povzdechl si. „Asi si dám steak s gratinovanými bramborami. Mám velký hlad." Přimhouřil jsem oči a odložil lístek. „Asi si dám salát." Usmál se na mě. „Cože? Salát? To je jídlo? Můžete se pořádně najíst a vy chcete salát?" „Dělám si legraci. Dám si toho lososa s omáčkou a bramborami. Měl jste ale vidět váš obličej." Zasmál se a v ten okamžik přišel číšník s láhví šampusu, který před námi otevřel. „Vyhovuje tato značka?" Ukázal mi nejdražší láhev a já přikývl. Nalil nám a čekal až mu řekneme naši objednávku. „Jako předkrm nám přineste ústřice, ale čerstvé. Potom pro mě steak s gratinovanými bramborami. Médium. Pro mého přítele lososa s pepřovou omáčkou s bramborami a jako dezert doneste lávový dort. Prozatím vše, děkuji." Usmál jsem se a podal mu oba jídelní lístky.

Louis:

Koukl jsem na něj, když mě označil přítelem. Ale v tuhle chvíli mi to nijak nevadilo. Usmíval jsem se na něj a on na mě. Poslouchal jsem hudbu, dokud se Harry neomluvil, že si musí odskočit. Chvíli jsem se za ním koukl a čekal na jídlo. Najednou mi někdo poklepal na rameno a já vzhlédl. „Vy jste tady s Harrym Stylesem?" „Ano." Usmál jsem se na muže a usrkl ze své sklenice. „Takže je to pravda." „A co je pravda?" „Že je teplej." „Prosím? O tom nic nevím, jsme tady jako kolegové a přátelé." Rudl jsem vzteky. „Kolegové? Vidím jak se červenáte." Už už jsme mu chtěl něco říct, ale přišel Harry a posadil se. „Přejete si?" Zamračil se a výhružně koukal na muže. „Už všechno vím. Díky." Muž odešel a já se koukl na Harryho. „Ten chlap tu byl proč?" Ptal se nechápavě. „Ptal se mě, jestli tu jsme spolu a jestli jste... Ehm... Teplej." Poslední slovo jsem zašeptal a zrudl. „Jsem, no a co? A pokud jde o to, že jste tady se mnou, jsme přátelé, tedy doufám a kolegové. Taky spolubydlící." Zaculil se na mě. „Jistě, že jsme přátelé, ale měl jsem chuť mu jednu vrazit, za to co o vás říkal. Přece nikomu nic není do toho, zda se vám líbí ženy nebo muži. A ještě se tak na prudko zeptat. To je prostě drzost." Chtěl jsem bouchnout do stolu, ale udržel jsem se. „Už jsem si na to zvykl, že jsem probíraná osoba. Nic si z toho nedělejte. Já už si z toho nic nedělám. Smířil jsem se sám se sebou a vím jaký jsem. A popravdě je mi to jedno. Víte kolik takových tupců se najde? Stovky." Zvedl jsem sklenku ke rtům a přes okraj se na něj koukal. Oči se mu leskly a já se najednou cítil tak krásně. Zanedlouho nám přinesli předkrm a já se zhnuseně koukal na talíř. „Nikdy jsem to nejedl. Je to alespoň dobré?" Harry si mlaskl a podal mi jednu. Pokapal mi ji citronem a držel ji mezi prsty. Chtěl jsem si ji od něj vzít, ale zakroutil hlavou a tak jsem jen natáhl krk a přiložil rty na jídlo. Rukou jsem se dotýkal té jeho, oči zabořené do jeho pohledu. Spolkl jsem sousto a zamrkal řasami. Pohled jsem rychle sklopil, protože jsem se červenal. Co to se mnou dělá? „Tak co, jaké bylo vaše první sousto?" „Nebylo tak špatné, jak jsem si myslel." Harry se začal smát a já na něj koukl. Kolem očí se mu utvořily jemné vrásky stejně jako kolem úst. V tu chvíli byl dokonalý a kdybych neseděl na židli, podlomily by se mi kolena a já bych se válel na podlaze.