Styles na zabití...

Paddington

Harry:

Moje podezřelá byla oprávněně podezřelá. S Louisem jsme vyřešili zbytek „nevyřešitelných případů" a trvalo nám to jenom tři dny. Zrovna sedíme u stolu a jíme Čínu z papírových přenosek. „Tohle jíte, když jste tady přesčas?" Koukal jsem se na Louise a on přikývl a dal si další sousto. „Není to tak špatné." „Ne to ne, jen by mě zajímalo, jak je možné že nepřiberete ani gram a já se kouknu na vaše sousto a mám kilo nahoře." Oba jsme se začali smát a Louise se málem zadusil. „Chodím do tělocvičny. Myslíte si, že tohle tělo mám od Boha?" Ukázal na sebe a smál se při tom. Už jsme dojídali poslední sousto, když se rozezvonil telefon. „Ano Tomlinson. - - Jedeme tam." Zavěsil a vzal si bundu. Nebyla zima, ale poslední dva dny bez přestávky prší. Oblékl jsem si svůj pršiplášť a nasadil klobouk. Louis se zarazil a začal se smát. „Co je? Tohle je poslední výkřik módy." Pronesl jsem a zapínal si plášť. „Ano výkřik to tedy je, Paddingtone." Zamračil jsem se a lehce nafoukl tváře. Louis se na mě otočil a lehce mi zmáčkl obě tváře. „No co?" Pronesl, když jsem se na něj nechápavě díval. „Kam jedeme?" Pronesl jsem a nastoupil do auta. „V nemocnici se stala vražda." Pronesl a vyrazil do ulic.

Louis:

„Ahoj Zayne, co tu máme?" Zayn se uchechtl a koukal na Harryho. „Už vám někdo řekl, že vypadáte jako Paddington?" „To jako oba sledujete stejné filmy, nebo co?" Řekl naštvaně Harry. „Louisi, začni si vymýšlet jinou větu. Třeba ahoj Zayne, dneska ti to sluší, nedáme večer skleničku?" Zayn se na mě zašklebil a já mu to oplatil. „Ale jinak zpět k případu. Žena, třicetčtyři. Pacientka nemocnice, respektive onkologického oddělení. Tohle křídlo je v renovaci a proto je zavřené. Tady paní Tateová tu byla přes noc na chemoterapii." Přikývl jsem. „Nialle, viděl ji někdo jak odchází z pokoje?" „Ne a ani si nikdo nevšiml, že by šel někdo tady. Sestra ji kontrolovala o půl sedmé večer a o půl sedmé ráno ji našli dělníci tady napíchnutou na ten železný kůl. S touhle bílou růží." Vytáhl sáček na důkazy a byla v něm bílá růže. „A jsou tady nějaké kamery?" „Bohužel, při rekonstrukci je to zbytečné." Přikývl jsem. „Dobře s Harrym zajdeme za ředitelem a poptáme se. Sežeň, Nialle, něco o paní Tateové." Přikývl a já šel s Harrym k řediteli.

„Dobrý den, paní ředitelko. Jsem detektiv Tomlinson a toto je náš konzultant pan Styles." „Já jsem Natasha Jaffarová. Budu vám jakkoliv nápomocná." „Dobře, potřebovali bychom rozpis služeb na čas smrti. Takže všichni kdo byli v budově od šesti večera. Taky se chceme kouknout do kartotéky a ještě jedna otázka, nevíte, kdo by to chtěl udělat?" „Mrtvá Emma." „Kdože?" Koukal jsem na ni stejně jako Harry. „Na začátku dvacátého století tady kolovaly zvěsti o mrtvé Emmě, která zemřela na a lékaři jí údajně nepomohli, proto zemřela. Prý poslední co řekla bylo, že se vrátí a pomstí se. Následně po její smrti zahynulo šest dalších pacientů a ještě u každého byla jedna bílá růže, jako Emmin znak." „To je přece hloupost." Pronesl Harry. „Nemocnici proto zavřeli a já nechci, aby se to opakovalo. Když jste nemocný, jdete do nemocnice a chcete být vyléčen a v bezpečí ne zabit." Přikývl jsem a oba jsme opustili její kancelář.

Harry:

Vrátili jsme se na stanici, kde jsme šli rovnou za Zaynem. „Na co jsi přišel?" Zeptal jsem se tentokrát já. „Dneska ti to moc sluší, nová košile?" Usmál jsem se na něj a Louis se na nás nechápavě koukal. „Harry, ty sis všiml?" Koukal přitom na Louise. „Jistě, je skvělá." Pronesl jsem a on mi podal zprávu. „Co jsem provedl?" Nechápal Louis. „Našel jsem u ní vysokou hladinu Docetaxelu." „Vždyť se léčila s rakovinou." Pronesl jsem. „To sice ano, ale tahle dávka by ji zabila." „Takže co se stalo? Nezabila ji náhodou ta železná tyč?" Louis se zamračil. „Vlastně nezabila. Příčina smrti je zadušení. Tyč probodla levou plíci a ona se udusila vlastní krví. Ale co jsem zjistil je, že byla mrtvá, když ji někdo dal tu růži do rukou. Dřív jsem si toho nevšiml, ale teď je to více patrné." Zayn ukázal na její dlaně a konečky prstů. „Takže se na ni někdo koukal, jak umírá a pak ji dal kytku do rukou?" Louis se koukla na ženu a nevěřícně kroutil hlavou. „Přesně tak." Pronesl Zayn a povzdechl si. „Děkujeme." Usmál jsem se na něj a odcházel k výtahu. „Kdo by ubližoval ženě, která umírala?" Pronesl jsem do ticha a Louis jen zakroutil hlavou.