,,Nejdřív by jsme si měli najít místo, kde dneska přespíme, ať jsme ráno připraveni jít." rozhlédne se po ostatních Minho.
,,Proč jsme teda nejeli až ráno?" nechápe Chuck.
,,Takhle máme větší šanci, že nezachytili naše letadlo, i když se to taky nedá vyloučit." vysvětlím mu. Jen kývne.
Minho se rozejde a všichni za ním, já jdu poslední.
Prázdnou budovu najdeme překvapivě rychle. Projdeme ji zda tu nejsou žádní raplové, ale máme štěstí a budova je zcela prázdná.
,,Vezmu si hlídnu jako první." řekne Minho.
,,Za 3 hodiny tě vystřídám." odpovím mu a vydám se pryč. Ostatní mě po chvíli následují.
Všichni se uloží ke spánku v jedné místnosti. Newt mi bezeslova donese mé léky a odejde kousek opodál.
Lehnu si na zem, hlavu si podepřu mým batohem. Vím, že nejspíš neusnu, ale aspoň se o to pokusím.
Do půl hodiny všichni spí, kromě mě. Zavřu oči a snažím se dál.
***
,,Scar." zaslechnu z dálky.
,,Scarlett!" ozve se znova mé jméno. Prudce se posadím. Byl to jenom sen, uvědomím si.
,,Scar." položí mi někdo ruku na záda. Otočím hlavu. Newt.
,,V pohodě." zvednu se ze země a jdu se projít. Nejspíš jsem nespala dlouho, protože Minho mě stále nepřišel vystřídat.
Najdu si další prázdnou místnost a zhluboka se nadechnu. Zavřu oči a stále si opakuji, že to byl jen sen.
,,Scar." ozve se za mými zády. Trhnu sebou a otevřu oči. Otočím se na Newta.
,,Jdi spát, Newte. Byl to jen sen." nahodím falešný úsměv. Není to tak, že nemám ten stejný sen už 5 let pokaždé, když zavřu oči.
,,Spíš noční můra." nenechá se oblafnout.
,,To je jedno, tak jako tak, měl bys jít spát." otočím se dojdu k oknu. Neposlechne mě a dojde ke mě. Nic však neřekne.
,,Co děláš?" nechápu.
,,Koukám." odpoví, podívám se na něj.
,,Běž spát, nepotřebuju hlídat." řeknu nepříjemně v domnění, že konečně odejde a nechá mě osamotě.
,,Možná jsi na všechno byla poslední roky sama, ale už nejsi." zavrtím hlavou a vrátím svůj pohled ven.
,,Jsi pěkně otravnej, doufám že to víš." objasním mu.
,,Říkej si, co chceš, nikam nejdu." odpoví.
,,Třeba tě tu prostě nechci." tomu se jen uchechtne.
,,I kdyby to byla pravda, což není, stejně nikam nejdu. Možná by jsi měla jít spát ty." nenechá se odbít.
,,Nemůžu." podívám se mu do očí.
,,Zůstanu tu s tebou." navrhne.
,,To nijak nepomůže." zavrhnu.
,,Stejně mám jít za chvíli vystřídat Minha, možná to udělám rovnou." otočím se a začnu odcházet.
,,Fajn, půjdu s tebou." doběhne mě. Prudce se na něj otočím.
,,Ale vážně, Newte, neztrácej čas se mnou a jdi se do frase vyspat! Zítra toho budeš litovat." zvedne nad tím obočí.
,,Co tím myslíš?" nechápe.
,,Co?" nechápu.
,,Tím, že s tebou ztrácím čas?" založí si ruce na hrudi.
,,Nijak." otočím se a opět začnu odcházet. Vydá se za mnou, ale už nic neřelne.
Vystřídám se a Minhem, který odejde k Thomasovi a Chuckovi.
Já se posadím na zem. Newt vedle mě. Oba mlčíme. Je mi jasné, že přemýšlí nad naším rozhovorem.
***
Otevřu oči. Nějak jsem usmula opřená o Newtovo rameno. On však zůstal vzhůru. Vzhlédnu na něj, zvedne se a odejde si pro věci. Já ho následuji.
Newt zahne do pokoje s kluky, když něco zaslechnu. Přivřu nad tím oči a vydám se za zvukem.
Vytáhnu zbraň, připravená na cokoliv, když mě někdo popadne ze zadu a přiloží mi nějakou látku na ústa. Prstem zavadím o spoušť a zbraň vystřelí do místnosti. O pár vteřin na to mi zčerná před očima a já omdlím.
***
,,Ou, konečně se probouzí!" kopne někdo do mé nohy. Pomalu otevřu oči a rozkoukám se kolem. Jsem připoutaná k židli mě neznámo kde.
,,Gratuluju." odpovím neznámému.
,,Slavná Scarlett Peige." zatleská někdo. Ironicky se usměju.
,,Všichni znáte moje jméno, nestyďte se představit nazpět." opět mu odpovím.
,,John a Theo." představil mladík oba dva.
,,Co chcete?" zeptám se automaticky.
,,Co bys tak řekla?" křikne John.
,,Odplatu." usměju se.
,,Přijde ti to vtipný?" nechápe Theo.
,,Zlosin nám vzal naší malou sestru, a pak jste přišli vy, imuní, a unesli ji bůh ví kam." skloní se přede mnou.
,,5 let ji marně hledáme." objasní mi.
,,Cože?" zvednu na něj obočí. Napřáhne ruku a jednu mi vrazí. Pootočím hlavu doleva.
,,Theo." osloví ho John.
,,Nikoho jsme neunesli." vrátím jim pohled.
,,Zlosin ji před 5 lety sebral, pár dní na to jsi zničila Denver. Zlosin nám řekl, že jste vzali roha a všechny mladistvé imuní jste vzali sebou." vysvětlí John.
,,Myslíš, když jsme je zachránili před tím, aby si prošli stejným peklem jako my? Když jsme jim dali nový život v bezpečí od Zlosinu?" připomenu jim.
,,Vy jste si prošli peklem?" uchechtne se Theo a opět mi jednu vrazí.
,,Theo!" okřikne ho opět John.
,,A co my? Slunce sežehlo půlku planety, erupce zničila to co zbylo. Neměli jsme nic! Žili jsme ze dne na den, pořád tak žijeme! Vy jste měli postele, jídlo, oblečení.." opět se uchechtne a odejde opodál.
,,Měli jsme ale sebe. Já, Theo a Tamara." pokračuje John.
,,A vy jste nám ji sebrali." dojde ke mě John.
,,Kde je?" zeptá se.
,,V bezpečí." odpovím jen. Jeho výraz opadne.
,,Fajn, řeknu to takhle. Buď nám řekneš kde je, nebo tě předhodíme Spravedlnosti." vysvětlí.
,,Kdo to vůbec je? A jak vím, že mě jim nepředhodíte tak jako tak?" zeptám se.
,,Lettie? Lettie, slyšíš mě?" ozve se mi v hlavě.
,,Spravedlnost? Nevíš kdo to je?" vymnění si pohled.
,,Vážně jsi Zlosin oslabila, když nevíš kdo je Spravedlnost." uchechtne se. Předkloní se.
,,Nemyslela jsi si, že se ti to vymstí, že? Karma je svině, zlato." usměje se.
,,Tome?" využiju situace ticha.
,,Kde frase jsi? Co se stalo?" odpoví okamžitě.
,,Nějakej John a Theo mě přepadli, uspali a těď jsou vědět souřadnice do vašeho útočiště." shrnu mu.
,,Víš kde jsi?" zjišťuje dál.
,,Někde na Spáleništi, nějakej obchoďák, jsou tu jezdící schody." rozhlídnu se kolem. Nic už neodpoví.
,,Tak jak to teda bude, Scarlett?" dojde ke mě Theo.
,,Nemůžu vám pomoct ani kdybych chtěla, nevím kde je. Teda vím kde je, ale nevím ke se to místo nachází." odpovím jim.
,,Hmm." vrátí se John.
,,Možná bychom se měli vrátit pro tvého bratra, třeba bude víc užitečnej než ty." zhodnotí, usměju se. To se mu nelíbí a vytáhne na mě zbraň.
,,Nechtěli jste mě předat Spravedlnosti náhodou?" zdržuju.
,,Možná bude víc uspokojující, když tě prostě zabiju. Vy jste sebrali sestru nám, možná bychom měli Thomasovi ukázat jaký je to pocit." na to protočím očima.
,,Děláte jako bychom ji zabili." Theo dojde k Johnovi a stáhne jeho ruku se zbraní k zemi.
,,Copak to nevidíš, když ji zabiješ vysvobodíš ji z jejího trápení." dojde Theovi. Je to pravda, ale nesnažím se aby mě zabil. Snažím se jen zdržovat.
,,Asi máš pravdu." řekne John směrem k Theovi, podá mu zbraň a podívá se zpět na mě.
,,My však z tebe dostaneme, co chceme vědět." vyhrne si rukavy a vrazí mi z druhé strany než Theo. Pokládá mi pořád jednu a tu samou otázku.
,,Kde je naše sestra!?" když mu však neodpovídám, vrazí mi znovu a znovu pěstí. Po nějaké době, tu bolest vytěsním. Všechno okolo mě. Vrátím se ke starým, šťastným chvílím.
Probere mě až výstřel ze zbaně, vlastně několik. Zvednu hlavu, abych viděla Thea a Johna střílet někam za mě. Když jim dojdou náboje, vymnění si pohled. Vyjde další vystřel, tentokrát však jde z druhé strany. Zasáhne Johna do paže. Theo ho přidrží a dají se na útěk.
,,Jděte!" křikne někdo za mnou a rozeběhne se mým směrem. Ostatní se vydají za Johnem a Theem.
Zavřu na moment oči, jsem strašně vyčerpaná a bolí mě celej obličej.
,,Scar!" dřepne si někdo přede mě, nemusím otvírat oči, abych věděla kdo.
,,Newte." zašeptám jen. Rozváže mi ruce a nohy od židle.
,,Můžeš stát?" zeptá se, otevřu oči.
,,Jo." zapřu se rukami do židle, postavím se. Po pár vteřinách však začnu padat. Newt mě zachytí kolem pasu.
,,Omdlíváš." odhrne mi vlasy z obličeje, aby si mě mohl prohlídnout.
,,Asi nemůžu stát." zhodnotím a podívám se na něj.
,,Promiň, že jsem na tebe hnusná. Nechci ti ubliživat... jako před 5 lety." řeknu mu popravdě.
,,Scar..." znovu se mi podlomí nohy. Newt mě vyzdvihne do náruče, stále však trochu vnímám. Dá se do pohybu, zachvíli však ztartím vědomí. Protože můžu. Protože s Newtem jsem v bezpečí.
