Rámo mě vzbudí Tessa. Zatřese se mnou. Rozlepím oči a otráveně se na ní podívám. ,,Nech mě spát!" přetočím se na druhou stranu. ,,Je východ Slunce!" oznámí mi jako by to byla jednorázová údalost. ,,To se stává každý ráno, Tess. Taky to znamená, že je tak 6 ráno!" oznámí zase já ji. ,,Máme pro tebe překvápko." ozve se TJ. Koněčně otevřu oči a podívám se na něj. Už je dávno vzhůru. ,,Ty jsi vzhůru? 5 let jsi nevstal dřív než v 9." řeknu a posadím se, protože my tihle dva nedají pokoj. ,,Obleč si to!" hodí po mě TJ overal.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Našli jsme ho loni mezi oblečením v labyrintu." připomene mi. ,,Jo, vzpomínám si. Proč si to mám ale oblíkat?" nechápu. ,,Uvidíš! Rychle než Slunko vyjde!" popožene mě Tess. ,,Fajn, fajn." řeknu. Oni vyjdou ven a počkají než se převlíknu, i když stále nechápu proč. Prohrábnu si vlasy a vyjdu ven. Tessa už tu není. Jenom Thomas. Taky je nějak vystrojenej. ,,To má dneska někdo narozeniny, na které jsem zapomněla?" zeptám se ho. Zavrtí hoavou a usměje se. Nabídne mi rámě. Stáhnu nad tím obočí a vydám se s ním.
Z dalky zahlédnu hlouček lidí na pláži. Snažím se zaostřit, ale nic mevidím.
Když se přiblížíme začne hrát z repráků písnička Stand by me od Kinga. Pousměju se, protože mi začne docházet o co tu jde. ,,Chuck neztrácel čas." uchechtnu se. ,,Vlastně to byl Newtův nápad, aby to bylo dneska." uzná Tom. Překvapeně se na něj podívám. Jen přikývne.
Všichni se na mě otočí, když přijdeme k nim. Já mám však oči jen pro Newta. Pohled mi oplácí. Má na sobě bílou košili zaplou jen do půlky a černé kraťasy. Usmívá se na mě. Minho stojí vedle něj. Nejspíš se ujal místa oddávajícího.
Projdeme malou uličkou až k nim. Thomas mě propustí a chytnu se Newtovi ruky. Propletu si s ním ruku a postavím se k němu čelem. Někdo vypne hudbu a Minho se dá do vyprávění. ,,Dneska jsme se tu sešli, aby jsme konečně uzavřeli manželství Scarlett a Newta. Byla to s něma dlouhá a těžká cesta, půlku práce jsem za ně musel udělat já..." všichni se zasmějou. Já jen protočím očima. ,,Od první chvíle, kdy jsem je viděl spolu, jsem věděl, že patří k sobě. Byli si souzeni, proto mě dnes neudělá štastnějšího než je konečně, konečně oddat." Minho se na nás podívá. ,,Máte sliby?" Newt okamžitě přikýven. ,,Dneska si beru tebe, svojí nejlepší kamarádku, lásku mého života a nemůžu být víc šťastnější. Občas se na všem neshodnem, ale vždycky vše vyřešíme. Spolu. Miloval jsem tě předtím než jsem tě poznal. Doslova." zasměju se, protože je to pravda. ,,To že tu se mnou dnes stojíš je nejlepší dar, co jsem kdy dostal." odmlčí se. Naraží na mou smrt nesmrt. ,,Slibuju, že tě budu milovat do konce mého života a jestli je něco potom, tak i tehdy." usměju se na něj. ,,Lett?" pobídne mě Minho. ,,Miluju tě, co si jen pamatuju. A vždycky budu. Jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. Zachránil jsi mě tolikrát, že bych to na jedné ruce nespočítala. Vím, že nejsem nejjednoduší člověk na vycházení. Několikrát jsem se tě snažila odehnat, rozejít se s tebou jen protože jsem v tu dobu myslela, že tě zachraňuju... Ty jsi však zůstal. Nikdy jsi mě neopustil. Ani když jsem na tebe zapomněla. Nevzdal jsi to se mnou a tím jsi mě zachránil. Zachránil jsi mě přede mnou. Proto to slibuju, že tě budu milovat do konce svého života, slibuju že se tě už nebudu snažit odhánět pryč. A pokusím se tě štvát, co nejmíň to půjde." uchechtne se. ,,Ale znáš mě." pohodím rameny. ,,A žádný vracení neberu!" podotkne Tom. Otočím se na něj a přivřu na něj oči. ,,To nemám v plánu." usměje se Newt. ,,Dobrá tedy. Newte bereš si Scarlett jako svou právoplatnou manželku?" zeptá se ho Minho. ,,Ano." potvrdí. ,,Scarlett bereš si Newta jako svého právoplatného manžela?" zeptá se mě. ,,Ano." odpovím. ,,Z moci mi svěřené Newtem, vás prohlašuji za mamželé." prohlasí. ,,Newte, můžeš políbit svou nevěstu." pokyne Minho. Newte mě obejme mě v pase a přitiskne své rty na ty mé. Lehce mě zakloní až se rozesměju. Narovnáme se. ,,Počkat, ještě jsem zapomněl!" ozve se Minho. ,,TJi?" osloví mého syna. Vstane a dojde k nám. Něco vytáhne z kapsy a podá to Newtovi. Newt chytne mojí levou ruku a na prsteníček mi navleče až příliš známý prsten s modrým kamínkem uprostřed. Usměju se a vlepím mu pusu na tvář. Poté si dřepnu a dám pusu na tvář i TJovi.
Newt mi pomůže vstát, kvůli mému boku, který mě stále bolí. Všichni k nám postupně začnou chodit, objímat nás a gratulovat. Nakonec ke mě příjde Minho. ,,Fakt jsem si myslel, že to sem nedotáhnete." řekne nám oboum. ,,Ještě, že jsem tu byl já a dělal vám dohazovače." dořekne. Uchechtnu se a obejmu ho. Poté se obejme i s Newtem. ,,Teď je tvoje zodpovědnost." ukáže na Newta a vzdálí se. ,,Dělá jakoby mi bylo 5." otočím se na svého manžela. ,,Počkat tobě je víc?" vykulí na mě překvapeně oči. ,,Ha, ha, ha." zavrtím nad ním hlavou. Usměje se a obejme mě v pase. Obmotám si ruce kolem jeho krku. ,,Teď už se mě nezbavíš." zažertuju. ,,Počítám s tím." usmívá se na mě. Dojde k nám Chuck a než se na něj stihneme otočit vyfotí nás. ,,Perfektní." podotkne, když se na něj otočíme. Nechám vám ji vyvolat." usměje se a zase běží pryč.
,,A teď zpátky do světa problémů!" vrátí se k nám Minho s Tomem a Tessou. ,,Musíme všem vysvětlit, co se stalo před 18 lety." připomene nám Minho. Přikývnu a svěsím ruce zpátly podél těla. ,,Půjdu se předtím převlíknout." podívám se na Newta. Přikýven a přestane mě objímat.
Vrátim se zpátky do mé a TJovi provozorní chatky, kde si převleču černé legíny a triko ze včera.
