Když se asi o hodinu vrátíme zpět do pokoje, nikdo tu není, takže nemusíme nic vysvětlovat. Naštěstí. Vím, že by nás Minho hned prokouknul.
Lehnu si zpátky do postele. Newt se posadí na židli a chytne mě za ruku.
,,Víš, že bychom se sem vlezli oba, že?" připomenu mu.
,,Jo, ale potřebuješ pořádnej odpočinek, aby jsme zítra mohli pokračovat dál." usměje se na mě.
,,Nikam nepůjdu, slibuju." přisune si židli blíž. Přikývnu a zavřu oči.
Tentokrát se mi nezdá nic.
***
Vzbudí mě Tom lehkým zatřesením. Otevřu oči a rozhlédnu se kolem. Newt má hlavu opřenou o postel a spí.
Mezitím co se zvednu, ho Tom taky probudí.
,,Musíme jít." vysvětlí nám a popadne svůj batoh.
,,Zjistili jste něco?" zeptá se Newt.
,,Jediné, co řekli je že lék patří jim a ne Zlosinu. Nic jiného neřekli." odpoví Tom a donese podá nám naše batohy.
,,Minho čeká s Chuckem dole, snaží se zjistit, kudy půjdeme. Shodli jsme se na tom, že teď už Lettie nikdo nepozná, kvůli..." podívá se na mě, jen přikývnu.
,,Kvůli mému obličeji." řeknu nahlas.
,,Takže nemusíme jít tunelama." dořekne Tom a vydá se ven, my ho následujeme.
,,Vzládneš to?" zeptá se mě okamžitě Minho, když se k nim připojíme před domem. Jen přikývnu.
Je brzy ráno a hlavní ulice je skoro prázdná. Jdeme po ní do doby než se začne zaplňovat a potom to radši vezmeme bočními ulicemi.
Kolem poledne projdeme celým Spáleništěm a vyjdeme do pouště. Do Denveru je to tak dva dny cesty. Po cestě mlčíme, jdeme za sebou. Já jdu jako poslední.
V 8 večer najdeme lehký přístřešek v podobě stromu, tak se pod ním utáboříme. Shodíme batohy a posedáme si do kruhu. Oheň nerozděláváme, aby jsme na sebe neupozorňovali.
Kluci si povídají mezi sebou, co budeme dělat až dorazíme do Denveru, když mi pípnou na ruce hodinky.
Všichni zmlknou a podívají se na mě. Já si vyhrnu rukáv a podívám se na zprávu.
Spravedlnost se vrátila. Plán B. - TJ
Přečtu si zprávu v duchu.
,,Co ti přišlo?" zeptá se Chuck jako první. Vzhlédnu na něj.
,,Spravedlnost se vrátila do labyrintu. Asi se vrátili pro nás." odpovím. Minho stáhne obočí.
,,Brenda a TJ tam ale jsou!" začne panikařit.
,,Nejsou. Aspoň už ne. Jediné koho Spravedlnost může dostat je Ava, ale pochybuju o tom." vysvětlím. Všichni na mě uvednou obočí, že nechápou o čem mluvím.
,,Měli jsme s TJ plán B. Měli jsme ho na jinej případ, ale teď se hodil taky." vysvětlím.
,,Jakej?" zeptá se Newt. Podívám se mu do očí. Chvílo mlčím, než jim řeknu pravdu.
,,Naučila jsem TJ jak pilotovat letadlo, jak jo zamaskovat a jak zadat souřadnice." začnu.
,,Souřadnice kam?" nechytají se pořád.
,,K vám." odpovím. Všichni stáhnout obočí, na každém poznám, kdy jim to dojde.
,,Celou dobu víš ty souřadnice?" zeptá se mě Chuck.
,,Jo." přikývnu.
,,Proč.." zlomí se Tomovi hlas.
,,Proč jsi se nikdy nevrátila?" dořekne.
,,Technicky jsem tam nikdy nebyla, takže jsem se neměla kam vrátit." zkonstatuju, nikomu to však nepříjde vtipné.
,,Nemohla jsem, kdybych se vytratila, Ava by po nás začla hledat a věř mi, že by se jí to nakonec povedlo." odpovím.
,,Lék už jsi jí davno dala." řekne Newt.
,,Jo, ale i tak. V naší dohodě bylo, že vás nebude hledat, jen když se k vám nikdy nevrátím." připomenu jim.
,,O TJ a ostatních nepadlo žádné slovo, došlo mi že až bude dost starej, aspoň oni můžou odejít. Nebo kdyby se Zlosin rozhodl, že už mě nepotřebují a můžou mě konečně zabít." pokračuji dál.
,,Jak jsi mu vůbec řekla ty souřadnice, aniž by se to dozvěděl Zlosin? Mají všude kamery." zeptá se Minho.
,,V pohádce. Stejnou mu říkám už od mala." vysvětlím.
,,Neměla jsi v plánu se nikdy vrátit." řekne konečně Newt.
,,Ne. Neměla." odpovím popravdě.
,,Každej den jsem nad tím přemýšlela, ale nemohla jsem vás znovu ohrozit." doplním.
,,Kdyby jsme se nevrátili.." začne Thomas.
,,Nikdy by jste se nedozvěděli, že žiju." dořeknu za něj.
,,Na mém místě by každej z vás udělal to samé." podívám se každému do očí.
,,Víte, že je to tak." na to už nikdo nic neřekne. Sklopí hlavy a přemýšlí nad vším, co jsem jim prozradila.
Kolem půlnoci už všichni spí, kromě Newta a mě. Dá mi další můj prášek a odejde si sednout na dunu. Dívám se za ním. Povzdechnu si. Nejdu za ním, poznám že chce být sám.
Zavřu oči a pokusím se usnout, je mi však k ničemu, jelikož jsem prospala skoro celý včerejšek. Po půl hodině oči otevřu a přestanu se snažit. Rozhlédnu se kolem, Minho s Tomem a Chuckem stále spí. Newt se pořád nevrátil.
Zvednu se a dojdu se posadit opodál k němu.
,,Měl by jsi jít spát." poradím mu.
,,Nejsi jediná, kdo má problémy se spánkem." odpoví. Otočím se na něj.
,,Noční můry?" zeptám se. Zavrtí hlavou.
,,Právě naopak." odpoví bez toho aniž by se na mě podíval.
,,Moc nechápu." uznám. Otočí se na mě.
,,Pokaždé když usmu, tak vidím tebe.. když jsme byli na Place. A pak se probudím a uvědomím si, že jsi mrtvá.." skloní pohled.
,,Nejsem." chytnu ho za ruku. Přikývne.
,,To jsem ale 5 let nevěděl." připomene mi.
,,A kdyby jsme se nevrátili, tak bych to nevěděl ani po zbytek života." pokračuje dál. Zadívám se do dálky.
,,Proč jsi tehdy neprošla a nezničila ten planitrans na druhé straně?" zeptá se po chvíli.
,,Protože jsme byli pomalí, vojáci se dostali k planitransu, kdyby jenom jeden prošel, Zlosin by ho našel podle GPS, navíc mě zachránilo pouze to, že jsem ho zničila." periferně zahlédnu jak se na mě Newt dívá, proto pokračuju dál.
,,Strčkla jsem Addy skrz a uhla další kulce, vytáhla jsem nůž, kterej mi dal Thomas na obranu, a vrazila ho do drátů. Výbuch nás všechny odrazil proti zdem a voják už neměl šanci na mě vystřelit... kdybych to neudělala vystřelil by potřetí a jsem si jistá, že už by mě kulka neminula. Probudila jsem se na ošetřovně, potom začali výslechy a pak mi Ava předložila tu dohodu, kterou jsem vzala." vysvětlím.
,,Promiň, že jsem tě tehdy nechala uspat." doplním po chvilce.
,,Udělal bych to samé, proto jsem na Addy nebyl nikdy naštvanej." odpoví.
,,Jestli se z toho dostaneme živý, pořád ti dlužím to praštění, že jsem to stihla k tomu planitransu." připomenu mu. Zasměje se.
,,Máš 5 let zpoždění." odlehčí situaci.
,,Promiň.. za všechno." vyhledám jeho oči. Nic neodpoví, jen se natáhne a políbí mě.
***
Nakonec jsme se vrátili k ostatním a usli na 3 hodiny.
Ráno nás vzbudí Minho. Otevřu oči a narovnám se, protože jsem usla opřená o Newtovo rameno. Opět se mi noční můry vyhly.
Všichni si něco sníme než se vydáme opět na cestu. Opět mlčíme a jdeme za sebou.
Když začne zapadat Slunce, uvidím pár set metrů od nás rozpadlé město. Zatajím dech, stejně tak ostatní. Nikdo nemá slov.
Newt se postaví vedle mě a proplete si se mnou ruce, podívám se na něj. Nemusíme nic říkat.
Vydáme se opět na cestu a dojdeme až do města.
,,Víme kde přesně jsou?" zeptá se Chuck.
,,Jo." odpovím.
,,Ale nevíme jak se dostat dovnitř." doplní Minho.
