Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Spencer přišel do hotelu jako úplně poslední. Karen jen letmo zahlédnul, jak se znuděně prochází hotelovou restaurací a čeká na něj. Jackson seděl v hale. Když se ho Spencer zeptal, kde je jako Isabella, poslal ho nahoru do jejího pokoje, kde právě teď byla sama. Musela si tam odnést své nově koupené oblečení, které kvůli své lenivosti nechala v koupelně u velikého zrcadla, kde se předtím převlékala. Chtěla se před obědem dát dohromady, takže si dala velmi rychlou osvěžující sprchu a vybrala si na sebe něco z nově zakoupeného oblečení. A jelikož si z toho velikého výběru šatů nakonec nemohla ani vybrat, tak si natáhla džínové kraťasy a bílé tílko, které si zakasala dovnitř. Sluneční brýle si dala do vlasů místo čelenky a pustila se do mírného úklidu pokoje. Šaty v koupelně nechala válet na zemi.
Spencer vyrazil rovnou za ní do sedmého patra. Původně chtěl za Isabellou do pokoje okamžitě vtrhnout, ale poté si to dobře rozmyslel. Rozhodl se jí dát trochu více prostoru. Musel zjistit, kde jsou mezi nimi hranice. Dnes se ještě nestalo nic ohrožujícího, takže zatím pojal jisté podezření, že jsou bez pozorovatelů a zbytečných pronásledovatelů. Nebylo zapotřebí jí stát neustále za zády a kontrolovat jí jak malou holku. Proto se tedy na chodbě otočil a vrátil se opět k výtahu, který by ho zas dostal dolů. Trpělivě na něj čekal celých dlouhých pět minut, ale pak se prostě rozhodl, že to po schodech bude mnohem rychlejší. Prošel tedy celou chodbou na druhou stranu a už bral za kliku od schodištních dveří, když se za ním z ničeho nic ozvala Isabella: „Výtah nefunguje?"
„Co? Výtah? Ten funguje, akorát je nějaký obsazený a nechce dorazit na naše patro, tak to beru raději po schodech. Bude to rychlejší," odpověděl jí Spencer, když se pomalu otočil jejím směrem a sledoval, jak k němu míří od pokoje. O jejím skoro šmírování se rozhodl mlčet. Určitě by mu na to něco řekla a pochvala by to rozhodně nebyla, na to už jí znal vcelku dobře.
„A co jsi tady na patře dělal? Sraz byl v restauraci, pokud vím," zeptala se ho zvědavě Isabella, když už společně kráčeli dolů a bylo mezi nimi takové to divné ticho. Isabella mu chtěla věřit, vážně chtěla, ovšem proto ho také musela aspoň trochu poznat. Byl neskutečně tajemný, všechno si nechával jen pro sebe a o nic se s ní nedělil, na rozdíl od Jacksona, který na sebe stačil prásknout snad naprosto všechno.
„Byl jsem si sem odnést nějaké věci," pokýval krátce odtažitě hlavou a opět se pořádně zadumal do svých myšlenek. Isabella pro něj na začátku byla opravdu pouhý úkol, ale stačil jeden jediný pohled v tom pokoji, v té bance a věděl, že jen úkol už pro něj nebude. Nemohla být. Hodně mu připomínala jeho mladší sestru, která byla kdo ví kde ve světě. Zajímavé bylo, že Spencer byl expert na hledání všech možných osob, ale svou vlastní sestru najít nedokázal. Hlavně se bál toho nejhoršího scénáře, ale doufal, že se s nimi prostě jen nechce stýkat a žije si svůj vlastní život spokojeně bez nich. Možná proto to hledání pak vzdal.
„Haló, slyšel jsi mě vůbec? Ptala jsem se tě, co jsi celé dopoledne dělal," zeptala se ho znovu Isabella, která ho vyrušila od přemýšlení o jeho dávno ztracené sestře. Zmateně se na ní podíval a nic neřekl, takže ještě pokračovala: „Děje se snad něco? Máme nějaký další problém? Sleduje nás někdo už i tady? Je to hodně zlé?"
