Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla hodinka po poledni a také po výborném obědě, který Evelyn pro všechny připravila. Ti tři, Jackson, Isabella a Spencer už společně mířili zpět do centra k hotelu Ambasador Monaco. Museli zaplatit za jejich ubytování a Jackson se Spencerem tam stejně jako i Karen měli své osobní věci, nejdůležitější byly jejich falešné doklady, bez nich by se rozhodně daleko nedostali. Isabella měla jediné štěstí, že její nová kabelka tu ohnivou show u ní v pokoji přežila, měla v ní totiž jak doklady, tak digitální šek se svými veškerými penězi a své léky. Zbytek jejích věcí byl na uhel anebo zabaven jako důkaz z místa brutální vraždy. Opět neměla vůbec nic.
Celou cestu do hotelu byl Jackson až nepříjemně otravný, protože se neustále Spencera vyptával na toho Aarona Reada, kterého včera potkali a o kterém jim neřekl dříve, když ho potkali už v londýnské bance. Jackson chtěl o něm vědět co nejvíce, protože z nějakého zvláštního neznámého důvodu mu byl mnohem sympatičtější než jejich mrzout Spencer. Na druhou stranu ho taky stejně jako Isabellu zajímala ta jejich tajemná minulost, kterou mezi sebou měli. A přesně z toho byl Spencer nervózní, proto o něm taky nechtěl vůbec mluvit. Pravda byla, že si o Aaronovi ještě sám Spencer pořádně neudělal jasný názor, takže zatím se tak nějak rozhodoval, jak jim ho vykreslí. Taky pak byl Spencer neskutečně rád, když došli až k hotelu, kde se od nich nakonec Jackson oddělil, protože si šel do svého pokoje pro doklady a osobní věci.
Spencer mezitím s Karen mluvil o jistém zajištění hotelu a o dalších následných bezpečnostních krocích, které jsou nezbytné. V jednu chvíli do toho byl tak ponořený, že si ani nevšimnul, že se od nich Isabella vzdálila, když se vydala sama na vlastní pěst sledovat muže, který se nápadně podobal Aaronovi Readovi. Vedl jí po schodišti nahoru až do sedmého patra, kde měli i oni své pokoje. Isabella se ještě pořád nedokázala rozhodnout, zda sleduje pravého Reada nebo jen nějakého chlapíka, který je mu hodně podobný. Ovšem když pak v patře nečekaně zašel do Spencerova pokoje, měla rázem jasno, že se jedná o skutečného Aarona Reada.
„Opět jste mu nepozorovaně proklouzla, aniž by si toho všimnul. Tak nevím, jestli je ten Spencer tak neschopný nebo jestli je teď toho na něj jen moc. Ovšem vězte, že já jsem vás od Londýna ještě neztratil z očí slečno McNeilová. Zdá se, že nejste tak nevinná a křehká, když jste přišla až sem. Říkají o vás, že se vyplašená malá holka. Spencer ve vás vidí křehkou květinku. Já bych na druhou stranu řekl, že je ve vás spíš spící šelma, možná?" promluvil k ní nakonec Aaron, aniž by se na ní musel otáčet, když se zastavila ve dveřích pokoje a jen tiše ho chtěla pozorovat.
Isabella si celou tu dobu naivně myslela, že je vcelku nenápadná, nebo se o to opravdu snažila, ale vlastně nebyla. Na druhou stranu nebyla to její chyba, Aaron Read by si jí všimnul i kdyby se snažila sebevíc; měl na to totiž jistý speciální výcvik, za který byl poslední dobou opravdu hodně vděčný. I teď se mu hodil.
„A co ta varianta, že jsem v těch útěcích prostě jen dobrá? Víte, vy v tomhle hotelu rozhodně nejste jediný, který je v něčem dobrý, pane Reade," prohlásila k němu pevně Isabella, založila si ruce na prsou a snažila se si zachovat kamennou tvář, i když se na ní pak Aaron podíval a povytáhnul jedno obočí nahoru. Samozřejmě že teď konkrétně nemluvila o sobě, jak si on mohl myslet. Bylo to spíše obrazně řečeno, prostě jí to znělo dobře, tak to použila. Nechtěla být jen ta křehká květinka.
