Po nehodě rodičů se Isabella uchýlila do ústranní. Žádný společenský život, žádní přátelé a žádná práce. Už více než sedm let se ukrývá v útrobách domu svého nejstaršího bratra; studuje, čte, píše, učí se na hudební nástroje a snaží se úplně vyhýbat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Isabella byla neskutečně vystrašená a nervózní. Problém byl, že zatím co Jackson odletěl ze země prakticky během dvou hodin, Isabella musela čekat do dalšího dne. Vzali si nakonec noční let a Aaron Read se překonal, protože jim sehnal let v malém luxusnějším letadle o maximální počtu dvaceti osob. Spencer okolo druhé hodiny ráno doprovodil Isabellu až k letadlu, místo nějakého dojemného loučení, na něj Isabella jen něco naštvaně zamumlala a hned nastoupila. Zatím co Spencer tam stál a sledoval, jak odchází. Stejně jako Jackson i on měl takový nepříjemný pocit, že možná nakonec skutečně dělá něco špatně. Na druhou stranu se stále snažil uklidnit, že Isabellu přeci nechává s Aaronem, kterého moc dobře zná. V letadle seděl hned naproti ní přes uličku. Ostatní cestující byli různí obchodníci a podnikatelé, kteří cestovali z Francie, zde totiž byla jen přestupní stanice s konečným přistáním na hlavním letišti v Aténách.
Jednalo se o více jak pěti hodinový let, který byl po celou dobu tak klidný, že ho Isabella většinu času prospala a probudila se až v Aténách okolo sedmé hodiny ráno druhého dne. Tedy v osm hodin kvůli časovému posunu a dvacátého sedmého května, což byla sobota.
Probudil jí Aaron, když letadlo konečně přistálo na dráze, tak do ní jemně drcnul, protože ostatní už pomalu opouštěli svá místa. Isabella rozespale mžourala, když vystupovala po schodech ven do toho rozjasněného dne. Z dráhy si to zamířili rovnou dovnitř do hlavní haly a snažili se najít východ, což Isabellu nezajímalo. Ta se jen zamyšleně rozhlížela okolo sebe po ostatních cestujících, které míjela v budově a hledala jen tu jednu známou tvář. Ten obličej s ostrými rysy, ty bouřkově šedavé oči a ten šibalský úsměv, který se vyznačoval nepatrným ďolíčkem na levé straně u koutku úst. A i když se snažila sebe víc, rozhlížela se na všechny strany, tak ho nikde neviděla.
Nejen že byla ještě pořád taková rozespalá, ale teď začínala být i nervózní. Do toho všeho jí ještě neustále zezadu do zad mírně strkal Aaron, který vypadal, že někam spěchá. Konečně pak prošli tou celou dlouhou letištní halou a stanuli na letištním parkovišti, kde si čerstvě přicestovaní turisté mohli klidně vzít taxíka nebo si zapůjčit nejrůznější vozidla, protože město bylo od letiště vzdálené necelou půl hodinu cesty.
A mezitím co Isabella sama nervózně postávala u vstupních vrat od velkého parkoviště a čekala, tak Aaron Read mluvil s jedním ze zaměstnanců té letištní půjčovny a vybíral si nějaké vhodné auto, kterým by se mohli dostat do nedalekého centra. Všechno se to ze začátku zdálo jako v pořádku. Isabella nechápala, proč si Aaron zbytečně vůz musí vybírat, být to na ní tak by vzala klíčky od prvního auta a vyrazila by. Pak si ale všimnula, co Aaron u auta požaduje a jaké jsou jeho podmínky. Sháněl prostorný kufr, a hlavně začerněná skla, aby nebylo vidět dovnitř – to Isabellu okamžitě značně vykolejilo. Měla až nezdravě bujnou fantazii. Většinu svého času byla zabraná do knih, filmů a do svého vlastního psaní.
