Ležím v posteli
A nevím co se životem
V potemnělým pokoji
Paprsky světla prosvítají z oken
Mezi žaluziemi
Do očí mi svítěj
Ty malý světelný prasátka
Určitě bys nechtěl
Abych tu tak ležela sama
Nechci být na obtíž
Ale jsem tak osamělá
Jednou možná stará pana
Pokud mě nezachráníš
Celou tu dobu co jsi pryč
Vím že je to vážný
Mezi náma
Třebaže tě ještě neznám
Nebo možná až moc dobře
Už teď vím že
Jednou přijdeš k nám
A řekneš že mě moc chceš
Budeš můj osud
A já tvůj
Budeme si souzeni
Odhodíme všechen stud
A budem celí blažení
Až jednou přijdeš
Moje budoucí osudová lásko
Budeme šťastní
Zatáhneš žaluzie
Přivineš si mě k sobě
Rány se zahojí
Rozsvítíš mi srdce
A v potemnělým pokoji
Nebudu už nikdy sama
YOU ARE READING
Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek
PoetryCáry roztrhaných pocitů a myšlenek. Naivních myšlenek a zbytečných pocitů. Prosby. Prosby o život. Nejen. Přání. Nevyslyšená, či nesplnitelná přání. Monology mé duše. Monology smyšlených postav. Monology vedené ze zoufalosti ze samoty, nebo ze strac...
