Málo lidí chodí po ulici
takhle pozdě
a ještě méně si jich všimne,
že je zvrchu pozoruji
sedíc na parapetu
v okně internátního pokoje
tak akorát vysoko,
aby si mě nikdo nevšiml,
a tak akorát nízko,
abych mohla slyšet
vaše kroky.
Stírám si slzy a vdechuji
tajemný večerní vzduch
a přemítám nad příběhy,
jež se ukrývají
v každém jednom
kolemjdoucím člověku
a modlím se za něj,
ať skončí happyendem.
Už je pozdě.
(Nemohu spát.)
YOU ARE READING
Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek
PoetryCáry roztrhaných pocitů a myšlenek. Naivních myšlenek a zbytečných pocitů. Prosby. Prosby o život. Nejen. Přání. Nevyslyšená, či nesplnitelná přání. Monology mé duše. Monology smyšlených postav. Monology vedené ze zoufalosti ze samoty, nebo ze strac...
