Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek

Poslední balada

Vytáhl z šuplíku poslední čistý trenýrky a sbalil je do kufru, který používal naposled na dětském táboře. Už je to hodně let. Tenkrát tam soutěžili v různejch disciplínách a on skončil téměř vždy poslední. Ostatní děti se mu smály. Tak jako se smála ona, když mu řekla: „Myslel sis, že je to láska? Hlupáku.“ Smála se. To je naposled, co se mi někdo směje, slíbil si. Přihodil do kufru posledních pár věcí, které mu chyběly. Nebylo jich moc. Poslední z nich, byla fotka z poslední rodinné dovolené. Kdyby tak jeho rodiče věděli, co se chystá udělat. Ti si teď v klidu slaví narozeniny nějaké tetičky, na které zoufalec odmítl jet. Není to obyčejný útěk z domova. Protože on už není malý kluk. Je to dospělý chlap, je mu něco mezi dvaceti a třiceti. Dospělý muž, který bydlí u rodičů a teď utíká. Poslední zoufalý pokus, jak dokázat, že umí žít sám. Zavřel kufr a spěchal do síně. Naposledy se chtěl před cestou posilnit. Otevřel skříňku a vytáhl sklenici, která se ovšem v jeho ruce neudržela a dopadla na zem, kde se zlomila na čtyři kusy. Ten poslední se zakutálel někam pod linku. Mladý muž zaklel. Vytáhl další a vší silou jí mrštil o zem. Tentokrát se rozletěla na více kusů. Ve skříňce zůstala poslední osamocená sklenička. Zlostně ji vzal a rozbil také. Ještě jednou, naposled. Se vztekem a zoufalstvím v očích hleděl na střepy rozlítané po celé kuchyni. Poslední zbytky zdravého rozumu ho přinutily, nehledat další skleněné věci k rozbití. Naštěstí. Dal hlavu pod kohoutek a zapnul vodu. Nejprve se napil a pak nechal vodu stékat po obličeji až na jeho vlasy. Když toho nechal, utřel se do utěrky na nádobí. Obul se a otevřel dveře. Naposledy se rozhlédl po místnosti a odešel. Dveře za ním práskly. To je naposled, co tyto dveře zavřel. Dopřál si poslední pohled na rodný dům a vydal se k vlakovému nádraží. Poslední paprsky slunce už dávno zapadly. Ulice byly zahaleny v tmě a chladu. Poslední auta odjížděla, poslední světla domácností se zhasínala, poslední život v ulicích usínal. Mladý muž si prohlédl jízdní řád. Brzy pojede poslední vlak. Poslední vlak za štěstím. A opravdu. Už tu byl. Nastoupil a usadil se. Asi je poslední, kdo tak pozdě někam cestuje. Přišel průvodčí, zoufalec si za poslední peníze, které neutratil za alkohol, koupil lístek a začal snít s jen přivřenýma očima. Najednou uviděl překrásnou dívku. A to nebyl sen. Ale bylo to to poslední, co by tady byl čekal. Líbila se mu, moc. Pocítil poslední kapku naděje. Vzpomněl si na poslední špetku mužství, co v něm zůstala. Sebral poslední kousky odvahy. A z posledních sil se vydal k ní. Oslovil ji a ona se mu smála...