NAŠE OSUDY

21

Felixův pohled:

Začal jsem se probouzet a vnímat okolní svět. Věděl jsem, že ležím v posteli, ale nějak mi to s mými poslednímy vzpomínkami nesedělo. Bolela mě hlava. Měl jsem sucho v krku, potřeboval jsem se něčeho napít.

Pomalu jsem otevíral oči, neboť mě hned oslnilo ostré světlo. Až teď jsem pocitíl něco na mé ruce.
Poté co jsem zaostřil jsem uviděl Chana, který mě drží za ruku. Nekoukal se na mě, měl hlavu opřenou o postel směrem k zemi.
Rozhlédl jsem se okolo sebe, abych zjistil kde se to nacházím. Byl to bílí pokoj, takže nemocnice.

Vedle mě na lůžku ležel Jisung, u kterého seděl Minho a také ho jako Chan mě držel za ruku. Rozdíl byl v tom, že oba dva spali, ale Chan ne.

Stiskl jsem ruku, za kterou mě objímal na náznak toho, že jsem vzhůru. Chan hned zvedl hlavu a když mě uviděl usmál se.

,, Konečně si vzhůru, bál jsem se, že  budeš mít nějaké komplikace, protože ses měl probudit už před 15 minutami."

,, Co.. co se stalo? A proč mluvíš tak potichu?"

,, Protože Minho spí. Pamatuješ co jsem ti psal?"

Přikývl jsem.

,, Netušil jsem, že si objednáte pití."

Uchechtl se a mně už konečně začalo docházet na co tím naráží.

,, Do toho pití vám dali nějaké drogy. Byla to neobvyklá dávka, takže jste dostali víc než byste mohli unést. Díky tomu, že jsme přijeli včas a sanitka taky, tak si neodnesete žádná trvalá poškození."

Kývl jsem na souhlas. Měl jsem sucho v krku, takže mi nešlo pořádně mluvit.

,, Můžu eh vodu."

,, Jasně."

Podal mi sklenici vody, která byla položená na stolku vedle lůžka.

Napil jsem se a s poděkováním mu jí dal zpátky, aby ji vrátil na stolek.

,, Díky. Nebýt tebe, tak bychom dopadli hůř."

Věnoval jsem menší úsměv Chanovi a obrátil pohled k Jisungovi.

,, Jaktože není Jisung ještě vzhůru?"

,, On, narozdíl od tebe, dostal alergickou reakci a musel dostat kapačky. Neví se přesně, kdy se má probudit, ale z nejhoršího se už dostal."

,, Doufám, že bude vpohodě."

Dostavál jsem o Jisunga čím dál tím větší obavy. Nikdy se mu nestalo nic takového, vždycky když se něco stqlo, tak jsem byl já, kdo to všechno odnesl a Jisung byl ten, který vyvázl bez žádného škrabance. A vidět ho teďka takhle mi trhalo srdce. Aspoň ten fakt, že je u něho Minho místo mě, mě trošku uklidňoval.

Otočil jsem zpět na Chana, který se na mě koukal. Začal jsem se zvedat do sedu, ale ten fakt, že mě bolela hlava jsem nějak nedomyslel.

,, Opatrně."

Chan mi pomohl se posadit a když ode mě odtahoval ruce, tak jsem ho za ně chytil. Zaraženě se na mě kouklal a nechápal co teď dělám. Co si budem, své chování jsem taky nepoznával.

Přitáhl jsem si ho k sobě do objetí.
Chvíli byl jak zmražený, ale potom mi objetí opětoval.

,, Díky."

Vydechl jsem a zabořil hlavu do jeho mezery mezi hlavou a ramenem.

,, Není zaco Lixi."

Rukou mě pohladil po hlavě.
Chvíli jsme se také objímali, než jsem to ticho přerušil.