26

627 42 2
                                    

Ležel jsem rozpláclý na posteli a čuměl na nějaký film, ani netuší jaký, protože jsem ho vůbec nevnímal. Jediné co jsem vnímal, byly představy Minha. Zní to divně a možná to i divný je, ale Minha fakt sexy. Je vtipný, že se moc dlouho neznáme a už spolu chodíme. CHODÍME. Ano, na to slovo si nemůžu zvyknout.

Mám pocit, že je Minho dokonalý. Aspoň v mých očích ano, husté lesklé hnědé vlasy, dechberoucí oči a krásný úsměv. Je tu jedna věc, která by mě celkem zajímala.
Jak asi vypadá pod oblečení? Už od pohledu vypadá v dobré kondici, takže předpokládám že úžasně.

Ježiši, už zním, jak nějaká nadržená třináctka, která čeká, až jí příde album od Justina Biebera.

Nemůžu pořád vypustit ten moment, když jsme byli v nemocnici a líbali se. V tu chvíli na mě měl Minho velký vliv a já byl skoro o rozum připravený, klidně bych se s ním vyspal, kdybych si nevzpomněl, že jsme v nemocnici.

Sáhl jsem si na rty a mírně se usmál. Pořád si pamatuji ty jeho rty. Bylo to jako k *Crrrrr *

Někdo zvonil. Buď to budou rodiče nebo.... Minho!

Seběhl jsem dolů a otevřel dveře. Samozřejmě, že to byl Minho.

,, Minho!"

Skočil jsem mu kolem krku, že jsem ho málem srazil k zemi.

,, Jisungie! Moc rád tě vidím. Už je ti líp? Je ti dobře? Nepotřebuješ něco?"

,, Je mi dobře, jsem rád, že jsi přišel."

Zatáhl jsem ho dovnitř a zavřel za námi.
Když jsem se otočil Minho mě natlačil na dveře, čímž mě celkem překvapil. Uvěznil mě mezi svýma rukama a s úšklebek  na mě koukal. V tu chvíli vypadal tak svůdně...
Nad tou myšlenkou jsem úplně zrudnul.

,, Máš doma rodiče?"

,, N-ne, j-jsou v p-práci."

,, Ale ale, pročpak nám náš Jisungie koktá?"

Přiblížil se ke mě , tak, že jsme byli pár centimetrů od sebe.

,,J- J‐á..."

Úplně mi vzal dech. Nezmohl jsem se ani jedinou větu.

,, jseš celý červený, víš o tom?"

Né, jak tě to napadlo? Vůbec si to nejsem vědom.

,, Jseš rozkošný~."

Tím ukončil mezeru mezi námi a políbil mě. Samosebou, že jsem mu to hned oplatil a přidal se. Po chvíli líbání mě mírně koukl do spodního rtu, přičemž jsem vduchl a tak pootevřel ústa. On toho vyučil a přidal jazyk. Nějak jsem nevzdoroval a nechal, ať si dělá co chce.

Ruce jsem mu obmotal kolem krku a vjel mu do vlasů. Byla to fuška se držet z toho všeho na nohou. Nebýt opřený o dveře, tak už se mi podlomý kolena.

Potom, co už ná docházelo vzduch se přesunul na můj krk, který ho obdarovával polibky, dokonce pár značek se tam i našlo. A najdnou přestal.

Oči, které jsem měl do teď zavřené jsem otevřel a věnoval mu nechápavý pohled.

,, P-proč si přestal?"

,, Páč vím, že bych se potom už neudržel."

,, Ale mě by to nevadilo."

,, Zlato, nechci tě hned zrujnovat a k tomu máš být vklidu. Sám si slyšel doktora."

Byl jsem celkem frustrovaný, ale měl pravdu.

,, Fajn, běž zatím do mého pokoje, zachvíli za tebou přijdu, ještě si musím něco vyřídit. "

NAŠE OSUDYDove le storie prendono vita. Scoprilo ora