NAŠE OSUDY

57

Zavřel jsem oči nechal na sebe dopadat kapky příjemně teplé vody.

Takhle utéct....

To bylo srabácké...

Co si teď o mně bude myslet Minho?

Z myšlenek měl vytrhli ruce na mých zádech.
Vylekaně jsem se otočil a spatřil Minha. Sjel jsem pohledem až k jeho nahé hrudi, dál jsem se neodvážil.

,, C-co tu d-děláš?!"

,, Co by? Myju se."

Chtěl jsem ještě něco říct, ale nic mě nenapadlo. Je to přece jenom jeho sprcha...
Otočil jsem se zpět a snažil se nemyslet na nahého Minha za mnou.

Proč jsem šel?..

,, Můžu ti umýt vlasy?"

Najednou se mě zeptal.

,, Hm.."

Nebudu lhát, ale tohle mi trošku dává vibe mě a Felixe. Ano, myli jsme se spolu. Jsme nejky už nějakou dobu a prakticky jsme jeden druhého viděli náheho nespočetněkrát. Felix se mě vždy ptal zdali mi může umýt vlasy. Avšak rozdíl v tento moment je, že místo Felixe je teď Minho.

Moje myšlení se začínalo vymykat kontrole, tak jsem radši přemístil svojí pozornost na Minhovy prsty v mých vlasech. Bylo to tak příjemné. Ani jsem si neuvědomil, že sjel k mým ramenů. Probudil mě až polibek určený na jedno z nich.

Otočil jsem se k němu čelem.

,, Možná se opakuji, ale seš to nejroztomilejší stvoření na světě."

Nahnul jsem se pro polibek, který byl jemný, sice krátký, ale dostatečně uspokojující.

,, Jisungie, mluv se mnou, co tě trápí?"

Nedokázal jsem se mu podívat do očí a špičky svých nohou nebyl teď bezpečné pozorovat, tak jsem se koukal na jeho hruď.

,, Já... Já.. "

,, Je To kvůli tomu kalendáři?"

Měl bych mu to říct..

,, Jde o to, že... všechno jsem plánoval, aby to bylo dokonalé. Byl jsem si se vším jistý, ale-"

Podíval jsem se mu konečně do oči.

,, Já se.. bojím. Nejsem si jistý. Chci to, ale mám strach..."

,, Já tě do ničeho nenutím. Pokud nejsi připravený, tak můžu počkat."

,, Ale já nechci počkat."

Zatáhl mě pod proud vody a šampión se mi tak smyl z vlasů.

Položil jsem svoje ruce na jeho hruď, on mi dal jeho na boky.

,, Hádám, že ty jsi zkušený."

,, Ano."

Dobře, takže on ví, jak na to. O to menší důvod se bát.

,, Chci to."

,, Tady?"

,, J-já nevím."

,, Necháme si to do ložnice."

Na to jsem jen přikývl.

Když jsme se oba osprchovali, tak mě Minho oblékl do županu. Sebe také a za ruku mě vedl do pokoje. Zavřel za námi a otočil se ke mně.

,, Jseš si jistý?"

,, Ano."

Znělo to celkem seběvědomě. Sám sebe jsem až překvapil.