Felix je normální mladík, kterého baví tanec a hudba. všichni v jeho věku obdivují jednoho velmi známého zpěváka Bang Chana, on ne. Proto se také liší od ostatních.
sledujte jak jim osud skříží cestu. Změní Felix svůj názor? Potká někdy Chana? Čti a...
Přijeli jsme k domu, kde se měla odehrávat oslava. Byl tak stejně velký, možná i větší než dům, kde bydlí Chan. Na pohled úchvatný. Ale taky co jsem mohl jiného čekat.
Zajeli jsme do garáže, která se nacházela v domě.
,, Tak jsme tady, půjdu se ještě převlíknout. Potom ještě pár drobností a bude to vše. "
Proč mi vlastně nepřišlo divné, že on si nakráčí do mého bytu s udělanými vlasy a dokonalým kdichtíkem, jako vždycky, na sobě džíny a mikinu.
Vystoupili jsme z auta a já následoval každý jeho krok. Uvnitř to bylo velké, jak jsem předpokládal. Nová výzdoba, která značila oslavu byla velkolepá. Pěkně sladěný a nepřeplácaný.
Šli jsme po schodech, které měli kolem zábradlí omotané světýlka, do prvního patra. Všude kolem byly na stěnách obrazy. Chan vstoupil do druhých dveří na pravo od schodiště, kde jsem později zjistil, že je ložnice a na posteli se nachází černý vak na oblečení.
On si začal svlékat mikinu a já jsem zpanikařil a otočil se zády. Přece tu nebudu, když se bude převlékat...
,, K-kde je koupelna?"
,, Tady ty dveře "
Podíval jsem se kam ukazoval. Takže koupelna je rovnou tady, to jsem daleko neutek.
,, Dík "
Zafučel jsem dovnitř a zjistil, že chybí ZÁMEK! Proč tu sakra není zámek?! No nic, stejně jsem nepotřeboval na záchod, tak to je jedno. Jak dlouho tady vlastně budu? Klekl jsem si, aby měl lepší přístup ke klíčové dírce. Díky abstinenci zámku, teda i klíče, bylo vidět do pokoje. Viděl jsem na ně. On si sundavá kalhoty! Oh. Shit! Nekoukej se!!!
Hned jsem odklonil zrak s opřel se zády o dveře. Ježiškote na nebi! Nesmím se koukat! Nádech výdechem. Tohle je moc lákavéééé.....
Napočítám do deseti , a potom se kouknu.
Deset
Devět
Osm
Sedm
Šest
Pě-
,, Uf" Otevřeli se dveře já spadl na záda. Koukal jsem na Chana celkem vyděšeně.
,, Copak to tu vyvádíš? Hm? "
,, N-nic heh..." to nemůže vědět, takže pohoda.
,, Myslíš si, že jsem neslyšel, jak sis tady povídal?"
C-co??!
,, Co myslíš?..."
,, Proč jsi opřený o dveře a odpočítáváš 10?"
Takže víc toho neslyšel ach... od kdy si mluvím sám pro sebe?
,, Já... jentak. To je jedno." Přejel jsem ho pohledem, který byl více než uspokojující.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
( remember this Chan😝)
Wow.....
Pomoc- handsome boyyyy!
Vzpatuj se Felix..... tak ale on je fakticky hotttt
,, Co? Mám něco na obličeji?"
,, Ne"
Vstal jsem a odešel pár kroků od něj. ,, Za jak dlouho začnou chodit hosté?"
,, Za necelých dvacet minut. To je celkem super. Máme dost času, takže pohodička. Můžeme si to tady projít, celkem by mně zajímalo, jak to tady vypadá , protože jsem nechal nějakou tu část na zorganizování Minhovi."
,, Fajn, to zní skvěle."
Máme ještě dost času, co kdybych mu to řekl teď? Ale zase kdyby se to zvrátil, tak má zkaženou celou oslavu...
,, Jdeš?"
,,Co?-" Zmateně jsem koukl na něj než mi došlo, že stále stojím na místě, když on už je ve dveřích.
,, Jo"
Procházeli jsme se domem a u toho něco Chan povídal, ale já ho nevnímal. Vedl jsem v sobě vnitřní boj. Mám mu to říct? Nebo spíš ne?
,, -lix, Felixi?"
Až teď jsem si všiml, že na mě mluví.
,,Jo?"
,, Seš úplně mimo, je ti dobře?"
,, Jo, jenom jsem se zamyslel."
,, Dobře, ale kdyby se něco dělo, tak řekni, ano?"
,, Ano, pane!" Usmál jsem, abych ho uvedl do jistoty, že mi opravdu nic není. Asi to zbaštil.
Znovu jsme se rozešli a já zase začal přemýšlet. Je to hrozný. Od té doby, co uběhl TEN rozhovor, tak se chová trochu jinak. Stále jsem dostal objetí na pozdrav, i když bylo s infarktem, ale třeba teď. Normálně by mě vzal za ruku. Jsem si tím úplně jistej. Viděl jsem ho,jak se nenápadně natahoval k mojí ruce, ale potom svojí ruku stáhnul k sobě. A jedna velká změna, které jsem si všiml hned, při řízení mi nedal ruku na stehno. Já vím, že jde pouze o maličkosti, ale je to prostě jiný. A mě to chybí. Ale nesmím zapomenout, co mi řekl Minho. Pokud to nebude první on, je na mně, abych byl ten první já. Bude ten, kdo udělá první krok.
Popoběhl jsem a chtěl ho vzít za ruku, ale jako naschvál jsem se nekoukal na cestu, ale na ruku a narazil do zdi.
,, Au~" Celkem to se mnou zatočilo, že jsem si dřepl na zadek a mnul si čelo.
,, Ježiši Felixi!? Jak se ti mohlo provést narazit do zdi? Jseš vpořádku? Ukaž"
Přidřepl si ke mně a sundal mi ruku z čela.
,, Nevypadá to, že budeš mít bouly naštěstí." Nedokázal jsem se soustředit na to co říkal, byl tak blízko. Srdce se mi rozbušilo.
,, Zajdem do kuchyně, tam ti na to dáme aspoň na chvilku led." Sjel pohledem k mým očím a asi až teď mu došlo, jak blízko je. Bál jsem se, že se hned odtáhne, ale nikam se nehnul. Jako kdyby se čas kolem nás zastavil. Jeho ruce z mojí hlavy pomalu sjely k mému zátylku. Jeho pohled začal přeskakovat z mých očí na mé rty. Pomalu se přibližoval-
,, Tady jste! Nemohli jsme vás najít- jdeme nevhod?"
A bylo potom. Sklonil jsem hlavu a Chan se rychle odtáhnul.
,, Ale vůbec ne, Felixovi se teď povedlo narazit do zdi, tak jsme mysleli, že zajdeme do kuchyně pro led."
,, Tak fajn, ty jdi s Minhem, já doprovodím Felixe."
Jisung poslal Chana s Minhem a mně pomohl na nohy.
,, Moc se omlouvám, netušil jsem, že přijdeme v tak blbou chvíli."
,, To je v pohodě, nemohli jste to vědět, možná to tak i mělo být."
Povzdechl jsem si a šel s Jisungem do kuchyně.
________________________________
Zdravím po dlouhé době, ale jinak to nešlo. Upřímně nevím jestli se to teď zlepší, ale doufám v to. Jinak se blíží moje narozky, takže chystám narozeninový dáreček pro vás. Ale nečekejte zase moc😉
Doufám, že se vám kapitola líbila a přeji hezký zbytek dne.
