NAŠE OSUDY

25

Chanův pohled:

Dolaďoval jsem melodii k nadcházející písničce a skoro jsem byl hotov.

,, Mám to."

Spokojeně jsem se opřel o židli, na které jsem do teď seděl a zaklonil hlavu. Konečně jsem mohl sundat sluchátka a pořádně se protáhnout. Koukl jsem se na hodinky na mé ruce, které ukazovali třičtvrtě na jednu. Měl jsem celkem hlad a práci pro dnešek hotovou, tak zbývalo jenom Felixe probudit.

Mezitím co jsem pracoval Felix usnul na mém gauči, co mám ve své pracovně. Ani nevím, jak dlouho spí a kdy usnul, ale vypadal spokojeně.

Vstal jsem ze židle a klekl si k němu. Na zádech měl chladící pytlíky, které jsem mu dal na modřiny, aby ho co nejdřív přešla bolest. Upřímně mi lámalo srdce, když jsem viděl, jak se tam sesunul na kolena. Nevím, co se stalo s mým fandomem, ale je rok od roku šílenější.

Sundal jsem mu ty pytlíky a položil je na stůl. Pohladil jsem ho po jeho jemných vláskách a pošimnal na krk. Na to hned reagoval a začal se chichotat.

,, Hah. Ha Tohle mi už nedělej! Na krk jsem citlivej."

Povytáhl jsem obočí a mírně nahnul hlavu. Na mém obličeji nesměl chybět úšklebek.

,, Vážně?"

Že by slabina?

,, Jo. Teda ne! Ani náhodou! Jak tě to napadlo."

Tohohle někdy budu muset využít.

,, No dobře.. jak myslíš.."

Posadil se a já si sedl vedle něho.

,, Na čem teď pracuješ?"

,, Teď na už ničem, ale předtím jsem dodělával něco k nové písničce. "

,, A máš ji už hotovou?"

,, Skoro už, člověk by ani nevěřil, jak náročný to dokáže být."

Nad tím jsem se jen uchechtl a zadíval se na něj. Měl mírně rozespalé očka a otlačenou tvář od toho, jak spal, nemluvě o jeho vlasech. Vypadalo to celkem vtipně.

,, Něco k smíchu?"

,,Hah- ha kdy- hah kdyby si viděl svůj obličej."

,, Jak vypadám?!"

Vyfotil jsem ho s ukázal mu to.

,, Kde tu jsou záchody?"

,, Na konci chodby vpravo."

,, Hned se vrátím."

S tím odešel. Myslím, že si tu fotku dám na na tapetu😂.

Meanwhile minsung

Jisungův pohled:

Dneska už mě pustili z nemocnice s tím, že mám být vklidu a zbytečně se nenamáhat. Co, ale nemuseli dělat bylo volat mým rodičům! Chápu, že jsem neplnoletý, ale i tak.

Celou noc jsme si s Minhem povídali a různě dávali pusinky a tak dále....  A k ránu, když u mě v posteli ležel Minho a objímal mě, vtrhla do pokoje moje máma s Tátou vpozadí.

Oba jsme se k smrti vyděsili, div jsme nedostali infarkt. Minho se lekl tak, že úplně odskočil a skončil na zemi.
Bylo kolem sedmé hodiny raní, takže se moc neslušilo křičet, takže jsem na ní začal šeptem ječet, ať mě už takhle neděsí a naučí se klepat.

Jop, to bylo fakt něco. Potom jsem dostal pohubování za moje chování a taky co jsem to zase dělal. Mezitím se Minho vzpamatoval a představil se rodičům. Táta ho ještě neznal, ale vypadal, že s ním nemá žádný problém. Narozdíl od mamky, která ho znala z rána a po celou dobu si držela na tváři zvláštní úsměv. Co mě ale dorazilo na jejím, už tak zvláštní chování, byl jedna otázka.

,, Vy spolu chodíte?"

Zaskočilo nás to oba, ale když jsem chtěl něco říct Minho mě předběhl a odpověděl.

,, Ano."

Upřímně jsem to ještě nechtěl říkat rodičům, protože to bylo čerství a máma by zase nastoupila a udělala mi přednášku o bezpečném sexu. Myslím, že se tomu stejně nevyhnu.

,, Oh.. To je skvělé, Jisungu proč si nám o tom neřekl dřív?"

,, Ehm...."

,, Spali jste spolu?"

,, Jak dlouho spolu jste?"

,, Odkud se znáte?

Mamka je celkem vlezlá, ale toho jste si asi všimli.

Koukl jsem na tátu s proměnným obličejem, ať mě zachrání.

,, Drahá, tak už je nech. Sama víš, jak by to vypadalo, kdyby ti to řekl. Už tak se teď musí cítit, jak u výslechu."

,, Ale kušujuj, vždyť se jenom zajímám, na tom není nic špatného. Každopádně spálíte ti věci, protože jedeme domů zlatíčko."

,, Mami.. neříkej mi tak."

Mamka mi strašně ráda říká přezdívkami.

,, Ale jdi ty brepto. Tak vstáváme."

No, asi tak to vypadalo ráno, každopádně jsem už doma a ležím v posteli. Samozřejmě, že se nudím. Teď bych si přál, aby tu byl Minho, ale on musel jít do práce. Slíbil mi, že po práci se staví, ale co budu dělat tu celou dobu? Rodiče už dávno nejsou doma, protože museli jít taky do práce, takže nemám s kým si povídat. Napadl mě Felix, potom mi došlo, že Minho říkal, že je s Chanem. Nebudu je přeci rušit, co bych to byl za kamaráda? Navíc bych je mohl v něčem nevhodném vyrušit 😏.

Okey, tady to utneme. Nemám chuť si představovat Felixe a Chana, jak kujou nekřesťanské věci.

,, Brrr.."

Nad tou představou jsem se oklepal.

,,Grr.."

Tentokrát to byl můj žaludek. Už to vypadá, že o zábavu teď budu mít postaráno, páč jsem dostal skvělý nápad si něco uvařit. V kuchyni nejsem někajej velkej šéf kuchař, ale můžu něco zkusit. Mám chuť na sladký nebo na slaný? Hmm mám chuť na Minha......

Jisungu!

Ty perverzáku!

No dobře.... slaný vyhrálo. Vstal jsem z postele a své líné kroky nasměroval do kuchyně.

Chvíli jsem přemýšlel, co bych tak mohl ukuchtit, dokud jsem nedostal skvělý nápad.

,, Pizza!"

To je skvělý nápad. Udělám si Hawaii, protože ta je nejlepší a pro tentokrát tam dáv víc ananasu, než tam normálně dávají.

*time skip*

To byl příšerný nápad. Nejen, že se to nepovedlo, ale málem jsem musel volat hasiče. Překvapivě pizzu jsem udělala.... Teda nevypadalo to jako pizza, ale jak se říká nesuď  knihu podle obalu. Tentokrát jsem se na tohle přísloví mohl vysrat.

Chutnalo to, jak rozteklí medvídci s krupicovou kaší doladění kmínem.

Fuj!

Možná jsem se na to měl vysrat a objednat si pizzu už na začátku.

Každopádně pizza je objednaná a ten rádoby náznak pizzi v koši.

Byl jsem tak vysílený z toho pečení, že jsem ani stát nemohl.
Hodinu jsem se pekl s tou nádhernou a úplně zbytečně.

Svalil jsem se na gauč a vyčkával poslíčka s pizzou.
Po nějaké době nikdo zazvonil, což znamenalo jediné...

Pizza!

Vystavoval jsem, jak nejrychleji jsem mohl a otevřel dveře.

,, Dobrý den, tady je Váše pizza."

Stál tam mladík s úsměvem na tváři.

,, Dobrý den, tady máte a nashledanou."

Dal jsem mu peníze, převzal si pizzu a zavřel.
Na nějaké zdvořilé rozloučení jsem měl, až moc velký hlad.

Vyběhl jsem schody a skočil s pizzou do postele. Ochutnal jsem jeden kousek a úplně roztál.

,, Hmm~.. tak tomuhle se říká bašta."