NAŠE OSUDY

96

,, Už je to hodina, tohle se mi nelíbí. Proč by Jisung někam odcházel. Proč, když našel ten náramek s tím nešel za námi?"

,, Nedává to smysl, máš pravdu. Ukaž mi znovu tu fotku, co ti posílal."

Vytáhl jsem mobil a podal mu ho.

Chanův pohled:

Znovu jsem se koukl na fotku od Jisunga a hledal něco co mi trochu napoví. Takže náramek je první, co jde vidět, ale když se zaměříme více na pozadí, tak to vypadá, že je v nějakým autě. Je vidět kus předního skla a kapota auta. Že by našel auto, které uneslo Felixe? To by odpovídalo.

,, Dal jsi Jisungovi ten náramek, o kterém jsem ti říkal?"

,, Dal, dneska ráno, úplně jsem na to zapomněl. Ukaž, dej mi mobil, můžeme zjistit jeho polohu."

Vrátil jsem Minhovi mobil a nechal ho, ať vyhledá Jisungovu polohu.

,, Tady! Míří mimo město. Pohybuje se rychle. "

Ukázal mi mapu s Jisungovou lokací. Měl pravdu, ale proč jede pryč, vždyť to není dlouho co tady byl a nic nenasvědčovalo, že se chystá odjet.

,, Musíme za ním jet. Hned."

Jisungův pohled:

Po delší době auto zastavilo. Teď jsem se modlil, aby nešel do kufru.

( tady je pro představu Hyunjinovo auto)

Zničeno nic mu začal zvonit mobil.

,, Co je? "( Byl jsi už na stanici?)
,,Jo "(Vědí něco)
,,Ne, ti pitomci si myslí, že to je Kevin, tak jak jsme si mysleli." (Dobře, nezapomeň toho kluka zkontrolovat a dát mu další dávku")
,, Neboj, mám to pod kontrolou. ( Chytil se i ten druhý?)
,, Ano." ( Dobře, buď ve střehu.)
,, Ano"

( to co je v závorkách, tak to Jisung neslyší, ale pro váš lepší kontext to tam je.)

Takže jsem měl pravdu, Hyunjin v tom má prsty, ale kdo další? Kevin se s nimi spolčil? Nebo z něho udělali pouze terč?

Hyunjin vystoupil z auta a já se opatrně narovnal a konečně se koukl, kde to jsem. Auto stálo před domem, který vypadalo docela děsivě. Hyunjin vstoupil vchodovými dveřmi a zavřel za sebou.

( pro představu)

Bylo vidět, že tu dlouho nikdo nebydlel. Nebudu lhát, mám strach, ale jestli tu je Felix, tak udělám cokoliv, abych ho dostal pryč z téhle barabizny. Je ale divný, že tu nikdo není. Čekal jsem, že tady uvidím někoho hlídat nebo tak něco. Je to takové podezřelé..

Kufr mi nešel otevřít, tak jsem se převalil na zadní sedačku, kde jsem opatrně otevřel dveře. Koukal jsem se všude kolem sebe, ale nikoho jsem neviděl.
Rychle jsem přešel ke dveřím a přitiskl na ně ucho. Nic jsem neslyšel, tak jsem opatrně otevřel dveře, které překvapivě nevrzaly, jak jsem čekal. Vklouzl jsem dovnitř, kde jsem se ocitl v hale, kde bylo schodiště nahoru. Přízemí mělo několik chodeb do místností bez dveří.

Uslyšel jsem kroky, které šli z jedné chodby na pravo a schoval se za roh. Když jsem se opatrně koukl, kdo tam je , tak jsem spatřil Hyunjina s injekcí v ruce. Šel po schodech a potom zabočil do leva a vešel do jedné z místností, která měla dveře. Možná to je místnost, kde drží Felixe. Nechci ani myslet, co chce udělat s tou injekcí, ale nemůžu za ním. Nejsem moc silný a ani nějak rychlý a jít tam spontánně je na hlavu.

Počkám, než vyjde a potom se zkusím nějak tam dostat.

Po hodině konečně vyšel z té místnosti, seběhl schody a vyšel ven. Tohle byla moje chvíle. Chvíli jsem poslouchal jestli ho neslyším a potom jsem se doslova rozutek po schodech do místností, kde byl. Klíčovou dírkou jsem mohl konečně po dvou pitomých dnech Felixe ležícího na posteli s přivázanými rucemi.
Neváhal jsem a otevřel místnost.

,, Co zase chceš?" Jeho hlas zněl vyčerpaně. Ani se na mě nepodíval.

,, Felixi." Zašeptal jsem a rychle se přesunul k posteli, kde ležel.

Teď už se konečně podíval a nemohl uvěřit vlastním očím.

,, J-jisungu, co tady děláš?"

,, Co asi ty bačkoro, zachraňuju ti zadek."

Koukl jsem se na jeho ruce, které měl připoutáné k posteli. Na zápěstí měl od pout modřiny.

,, Jak ses jsme dostal?"

,, Jak asi, tajně jsem mu vlezl do auta a přijel sem s ním."

,, Jisungu běž pryč, rychle!"

,, Proč?"
Koukl jsem se na něj a až teď jsem si všiml navrženého rtu. Byl pohublejší s kruhy pod očima. Po krku měl kousance a občasné cucfleky, které mu vedli dál než se skryly pod mikinou.

,, Co ti to provedl?!"
Vyhrnul jsem mu tričko a viděl to samé společně s drápancema od nehtů a modřině na boku, která připomínala obtisk ruky.

,, Jisungu poslouchej! Běž odsud! Uteč, tohle je past! "

,, Ano, Jisungu, tohle je past. Doopravdy si myslíš, že bych nechal omylem otevřené auto? I kdyby, mám tam kamery. Jsi pošetilý. Vážně si uvěřil, že tady nechám Felixe bez dozoru? Hahaha jak naivní."

Otočil jsem se předem k Hyunjinovi ve dveřích.

,, Nech Felixe být! "

,, Nenechám a ty j s tím nic neuděláš."

Nastavil jsem pěsti , že jsem připravený se prát.

,, Tohle mě má jako zastrašit? Vtipné."

Šel ke mně blíž, takže jsem se pokusil mu vpálit pěst, ale on ji chytil a zkroutil mi ruku za záda. Bolelo to.

,, Né, né, prosím, nepíchej mu to! Prosím! Naposled dostal z těch tvých věcí silnou alergickou reakci. Když mu to píchneš, tak je možné, že může zemřít."

,, A to mi má vadit?"

Až teď jsem si všiml jehly u mého krku. Wtf, jak se tam dostala?

,, Prosím, klidně to píchni mě, ale jemu ne!"

,, Tak když tak hezky prosíš"

Dostal jsem ránu do hlavy a spadl na zem. Poslední, co jsem viděl bylo, jak Hyunjin jde k Felixovi s jehlou v ruce a potom bylo černou.

________________________________

Wow! Další kapitola je tu a trošku drama k tomu.
Doufám, že se vám kapitola líbila a přeji hezký zbytek dne.

Mucq💜