Carlisle
Dnešní služba začala naprosto normálně. To ovšem nemělo vydržet po celý den. Kolem deváté ráno za mnou na lékařský pokoj přiběhla naše vrchní sestra Cathrine. ,,Vezou nějakou učitelku." Vyhrkla, jen co strčila hlavu do dveří. ,,Učitelku?" Podivil jsem se. ,,Jo, je z té speciální školy u mostu New Ring. Vezou ji na třetí ambulanci." Dodala ještě, než zmizela ze dveří.
Rychle jsem se tedy zvedl a vydal jsem se na třetí ambulanci. Při příchodu jsme viděl již přijíždějící sanitáře. Vběhl jsem tedy do ordinace před nimi. ,,Tak co nám vezete?" ,,Jenny Brown. Učitelka spadla prý ze schodů ve škole. Podezření na otřes mozku a nejspíše fraktura stehenní kosti." ,,Dobře, díky." Poděkoval jsem Johnymu za informace a začal jsem se věnovat pacientce. ,,Dobrý den, jsem doktor Cullen." Představil jsem se. ,,Jenny Brown." ,,Jak se Vám to stalo Jenny?" ,,Máme ve škole problémového chlapce a ten dostal svůj agresivní záchvat, zrovna když jsme byli u schodů." Usmála se při tom. ,,Vám to přijde úsměvné?" Zeptal jsem se jí překvapivě a pokračoval v jejím vyšetření. ,,Při téhle práci si musíte zvyknout na spoustu věcí." Dodala. ,,I na to, že Vás žáci málem zabijí?" ,,To není tak časté. Navíc, oni za to nemohou." Nerozuměl jsem této ženě.
Po základním vyšetření jsem ji ještě poslal na rentgen nohy a CT hlavy. Bohužel se potvrdili všechny Johnyho předběžné diagnózy. Navíc u stehenní kosti byli úlomky posunuty, takže to znamenalo, že vše budeme muset spravit na sále. Jenny všechna tato oznámení přijala velmi klidně. Operace byla naplánovaná na pozítří ráno. Kvůli těžkému otřesu mozku jsme nechtěli riskovat případné komplikace, pokud bychom operaci uspěchali.
Po zbytek směny jsem tuhle ženu nemohl dostat z hlavy. Připadala mi zvláštní a svým způsobem vlastně divná až nelidská. Každý jiný na jejím místě by cítil hněv, nebo se bál operace, ale ona nehnula ani brvou. Byla naprosto klidná.
Esme
Zrovna jsem dokončovala plány na rekonstrukci jednoho domku v okolí, když se Carlisle vrátil domů. Přestala jsem pracovat a vydala jsem se za ním domů. ,,Ahoj lásko." Pozdravila jsem ho. ,,Ahoj." Usmál se na mě a vyběhl ke mně na schody. ,,Jak jsi se měl v práci?" Zeptala jsem se ho jako obvykle. ,,Dobře, asi?" ,,Asi? Co se stalo?" Zeptala jsem se. Vzal mě za ruku a pomalu mě odvedl ke křeslu. ,,Měl jsem dneska poněkud zvláštní případ. Byla to žena, učitelka ze speciální školy. Její žák jí v záchvatu vzteku shodil ze schodů." Zalapala jsem po dechu.
