Esme
,,Miluješ mě ještě?" Hlas se mi lámal. ,,Samozřejmě." Opět jednoslovná odpověď. Došla jsem k němu a vzala jeho hlavu do svých dlaní. Ani to s ním vůbec nehnulo. Stále sledoval pouze tu baňku s krví. ,,Pak se mi podívej do očí." Zašeptala jsem a čekala, až nás spojí pohledy. Jen lehce, na vteřinku se zahleděl do mých očí a pak svůj pohled opět zaměřil na její krev. Pustila jsem ho a rukama si pevně objala hruď. Bolelo to, víc než jsem si kdy dokázala představit. Podívala jsem se naposledy na jeho obličej a pak ještě na obličej té dívky. Jediná otázka, co se mi honila hlavou byla: ,,Proč."
Carlisle
Bojoval jsem proti touze a zvědavosti. Snažil jsem se přijít na něco a vlastně jsem nevěděl na co. Posedlost tou dívkou byla neuvěřitelně silná. Když pak přišla Esme a přála si, abych jí pohlédl do očí, chtěl jsem to udělat. Sakra, toužil jsem po tom, jako ještě nikdy. Chtěl jsem ji ubezpečit, že je vše v pořádku, ale něco jakoby mi bránilo. Bylo to, jako kdyby se mě snažilo ovládnout nevědomí. Nerozuměl jsem sám sobě a připadal jsem si jako ve vězení. A tím vězením bylo mé vlastní tělo.
Esme
Potřebovala jsem být sama. Vyběhla jsem z domu skrze obývací pokoj. Nechtěla jsem, aby se mě naše děti pokusily zastavit. Jen jsem běžela a běžela. Vzlyky se mi při tom draly z hrdla takovou rychlostí, že být člověk upadla bych do panického záchvatu. Mé mrtvé srdce bolelo tak, jak by to nemělo být možné. Bolelo tak moc, že jsem si přála mít moc, vyrvat si ho z hrudi. Doběhla jsem k útesu. Svou bolest a žal jsem se pokusila vyjádřit jediným výkřikem. To jsem však neměla dělat. Neboť, když jsem po něm padla na kolena objímající svou hruď, uslyšela jsem za sebou temné zavití. Rychle jsme se otočila. Za mnou stáli dva vlci. Jeden byl vyšší, sněhově bílý. Ten druhý byl menší a barva jeho kožichu byla tmavě hnědá. Byli obrovští a temně vrčeli. Pomalu jsem od nich odstupovala. A oni se zase přibližovali. Jejich vyceněné zuby mi naháněly strach. Po chvíli jsem již byla na hraně útesu. Než mě mohli chytit do těch jejich obrovských tlam, prudce jsem se otočila a hodila plavnou šipku do oceánu. Voda byla i na naši teplotu opravdu ledová. Neodvažovala jsem se vynořit a plavala jsem po několik dlouhých minut pod vodou. Netušila jsem, co to bylo, ale musela jsem varovat svou rodinu. To bylo to, co mi šlo hlavou.
