Carlisle
Esme asi měla pravdu. Nejspíše jsem viděl něco tam, kde vlastně nic není. Jenny je jen obyčejný člověk. ,,Asi máš pravdu Esme. Pravděpodobně jen dělám z komára velblouda." Souhlasil jsem nakonec s ní. Lehce mě políbila do vlasů. ,,Měl by jsi se trochu uvolnit." Zašeptala mi do ucha a následně mě vzala za ruku. ,,Máš na mysli něco konkrétního?" Zamručel jsem jí do ouška. ,,Nech se překvapit miláčku." Zavrněla tajemně a už mě vedla skrze les.
Doběhli jsme na naše oblíbené místo. Lehce jsme přeskákali přes kameny přesně doprostřed řeky. Esme se posadila a já jsem si sedl za ní. Opírali jsme se o sebe zády a drželi jsme se za ruce. ,,Nikdo se ti nikdo nedostal tak moc pod kůži." Řekla po chvíli ticha Esme. ,,Jen jednou. A to z jiného důvodu." Povzdechl jsem si. ,,Kdo?" Usmál jsem se nad její otázkou. Přišlo mi vtipné, že jí předem nedošla má odpověď. ,,Přeci ty." Nemusel jsem se dívat, abych viděl, že přimhouřila oči a usmála se. ,,Přijde ti tolik odlišná od všech, co jsi dosud poznal?" ,,Já nevím Esme. Nějak tomu všemu nerozumím. Je to, jako by mi něco říkalo, abych si na ni dal pozor. Že je nějakým způsobem nebezpečná. Přitom však, čím víc o ní vím, tím více mě zajímá." Snažil jsem se jí popsat směsici emocí a pocitů, která se ve mně poslední dobou mísí. ,,No budu doufat, že tě nakonec nezaujme více, než." Nedořekla. Věděl jsem proč. Pomalu jsem se otočil a lehce jsem jí políbil do vlasů. ,,Vždy pro mě budeš ta jediná Esme." Zašeptal jsem jí do ucha a vzal jsem ji do své náruče. Pevně mě objala kolem krku.
Odpoledne jsme s Esme strávili na našem oblíbeném místě a na lovu. Během té doby mi zavolal kolega, který měl mít dnes noční. Onemocněla mu dcera a žádal mě, zda bych za něho mohl vzít jeho dnešní směnu. Samozřejmě jsem mu vyhověl, takže kolem šesté večer jsem již přijížděl do nemocnice. Rychle jsem se převlékl a zalezl jsem na lékařák. Výhodou noční služby pro lidi bylo to, že se mohli v klidu vyspat. Pro mě to znamená hodiny nic nedělání a koukání do stropu. Na to jsem neměl náladu, takže jsem se po dvaceti minutách vydal na prohlídku pacientů. Samozřejmě mě nohy zavedli k pokoji Jenny. Potichu jsem vklouzl do pokoje. Ona poklidně spala. Vzal jsem si do ruky tedy její kartu a probral jsem se novými výsledky z vyšetření.
