Edward
Cesta nám trvala asi osm hodin. Když jsme přijeli, slyšel jsem jen Carlisleovi myšlenky. ,,Počkej tady." Řekl jsem Belle a vyběhl jsem za svým otcem nahoru do pokoje pro hosty. ,,Ahoj." Pozdravil jsem ho. ,,Ahoj." Odpověděl mi a dál odebíral té ženě krev. ,,Experimentuješ již na lidech?" Zeptal jsem se a tón mého hlasu jasně vypovídal o tom, co si myslím. ,,Ne, nebo ne tak doslova." Zamumlal a já viděl v jeho hlavě všechny ty podivnosti, co zjistil kolem té ženy. Ale taky jsem cítil něco jiného. Něco, co jakoby nepatřilo Carlisleovi.
,,Máš nějaký větší důvod, proč rodinu vystavuješ takovému nebezpečí, než jen podivnost lidské ženy?" Udeřil jsem na něho poněkud tvrdě. Podíval se mi do očí. ,,Ne." Jeho klid byl divný. ,,A je ti jasné, co to dělá s Esme?" ,,Ano." Tohle nebyl Carlisle. ,,Kdo jsi?" Zeptal jsem se nyní. ,,Carlisle přeci Edwarde." Odpověděl, ale přitom se tak divně usmíval. Pak se opět vrátil k té dívce. Otočil jsem se tedy na podpatku a šel jsem za Bellou. ,,Tak co?" Zeptala se mě. ,,Myslím, že tohle je mnohem horší, než jsem si myslel." Zamumlal jsem.
Asi hodinu jsme s Bellou probírali všechny možné i nemožné scénáře toho, co se tady vlastně děje. Pak se nám před autem objevili Esme a Jeremy. ,,Tak co Edwarde?" Zeptal se Jeremy. ,,Já vlastně nevím." Začal jsem opatrně. Nechtěl jsem Esme víc ublížit. ,,Jak nevíš?" Jeremy byl opravdu podrážděný. ,,Co jeho myšlenky? Viděl jsi je ne?" ,,Ano i ne." ,,Edwarde sakra." ,,Jeremy, v Carlisleově hlavě to bylo divné. Byl to on a zároveň ne. Je to, jako by v jeho těle byly dvě bytosti." Esme zalapala po dechu a zradila ji kolena. Zachytil jsem ji dříve, než spadla. ,,Klid Esme ano. Zatím není nic jisté." Snažil jsem se jí uklidnit. Bella k ní přistoupila z druhé strany a pevně ji objala kolem pasu.
,,Co budeme dělat?" Zeptala se. ,,Nevím." Přiznal jsem. Chvíli bylo naprosté ticho a pak se Esme vydala do útrob domu.
Esme
Potřebovala jsem vědět, co se tady děje. Potřebovala jsem znát pravdu. Došla jsem do hostinského pokoje. ,,Carlisle." Oslovila jsem ho. ,,Ano." Nezvedl ani jedno oko od baněk s krví té dívky. ,,Co je to s tebou?" Hlas mě na posledním slově zradil. ,,Nic." Stále mi nevěnoval ani jediný pohled. ,,Miluješ mě ještě?" Hlas se mi lámal. ,,Samozřejmě." Opět jednoslovná odpověď. Došla jsem k němu a vzala jeho hlavu do svých dlaní. Ani to s ním vůbec nehnulo. Stále sledoval pouze tu baňku s krví.
