Two Worlds |Starker| ✔️

Svatba

Zhruba po hodině dojel do malého městečka. Ulevilo se mu, moc lidí okolo nebylo. Přece jen to byl konec světa, který ukazoval své přednosti dost nemilým způsobem. Pouze pravý rodák dokázal ocenit štiplavý vítr, skály kam oko dohlédlo a schované slunce, které nevylézalo, jen aby okolí nenutilo víc světla, než bylo potřeba. S klidným výrazem vystoupil a vykročil k lékárně, kde na něj čekal starší prodavač. Byl zcela přizpůsoben zdejšímu tempu, proč by někam pospíchal, když věděl, že si se svým zákazníkem bude povídat další hodinu? Dozví se vše, co by mu ani místní noviny neřekly.
Robert jeho klid však narušil. I přes mžouravý pohled a brýle, které měly o pár dioptrií míň a dosluhovaly, muž poznal, že není zdejší. Jeho tmavé vlasy a styl oblečení nezapadal.

,,Přejete si?" napřímil svůj mírný hrb a Robert mu bezeslova podstrčil recept na jeho léky. Starší ruka ho sebrala.

,,Máte bolesti?" zvedl po chvilce pohled k muži za přepážkou. Tušil, čím si prochází. Robertův nepravidelný dech prozrazoval, že mu plíce už nestačí.

,,Občas," přiznal a podrbal se na zátylku. Bylo mu nepříjemné, jak v něm četl. Nebyl na to zvyklý.

,,Tady," podsunul mu krabičky pod sklem, které je dělilo a čekal, zda nebude mít jiné přání.

Robertovi oči těkly k tubám hned vedle prodavače. Nervózně polkl. Nečekal takového lékárníka. Být tu žena, tak zavtipkuje, ale tohle nepůjde.

,,Lubrikant," vydechl a atmosféra zhoustla. Robert se radši díval jinam a starší muž zkušeně skrýval pobavení.

,,Na vodní bázy?" potrápil ho a zastavil se u lékárenského koutku neřesti.

,,Jo," štěkl už netrpělivě a muž se zády k němu usmál. Vrátil se zpět s kamenným obličejem.

,,Měl by jste se šetřit," pronesl nenuceně, zatím co markoval. Druhý nemohl najít slov. Cítil se opravdu jak malý kluk. Pro lekárníka jistě největší pobavení měsíce.

Byla úleva, když zaplatil a vyšel. Přešel klidnou silnici k autu, kde parkoval. Než stihl odemknout, za zády se mu prohnalo auto a hned za ním další. Jeli nebezpečne rychle a s hlasitým troubením zaparkovali na parkovišti opodál. Štěrk se zvířil a Robert si všiml bílých pentlí na autech. Svatba. Tiše tu zběsilou scenérii pozoroval. Družičky a ostatní svatebčani vyskákali z aut a snažili se vytáhnout nevěstu v nafouklých šatech. Těžko říct, jak se v té bílé bachraté nádheře narvala do vozu. Další přijížděli a malebný opuštěný penzion začal ožívat. Dovolil si jít trochu blíž, hlava mu začala pracovat a plán se začal rodit. Nevšiml si při příjezdu ani výzdoby a obrovské terasy vzadu u moře. Bylo to pro oslavu jako stvořené. Všichni byli slušně oblečení a obleky vypadaly draze. O nic míň levně nevypadaly ani šaty ostatních dam, které se začaly shlukovat před vchodem a nadšeně štěbetaly o tom, jak se dnes zřídí.

Po chvilce se s úšklebkem otočil a zamířil ještě do obchodu na kraji městečka.

(...)

Peter už si byl nejistý v kramflecích, když výlet jeho přítele trval o trochu dýl, než předpokládal. Svoje čekání stále prokládal pohybem po malé místnosti, kterou už znal i po slepu.

,,Nechytí," zopakoval s povzdechem Roberta a doufal, že tím své emoce obalamutí. To on se nedal chytit, když měl svou mrštnost, reflexy a pavučiny. Chybělo mu to. Vyzkoušet si po dlouhý době obyčejný život bylo fajn, ale v těchto složitých situací to bylo až omezující.

Jako na zavolanou klapla klika a on se prudce otočil. Zamračil se, když viděl Roberta s úsměvem na tváři.

,,Ale no tak," zamlaskal, když viděl chlapcův výraz. Vešel a opatrně položil obalené oblečení pytlem na ramínku. Peter to hned zaznamenal a přešel k tomu.

,,Co je to?" pokračoval ve svém podezřívání a Robert mezitím zašil své léky a lubrikant.

Zvedl dva pytle do ruky a obtěžkal je.

,,To jsou obleky?" znova se zamračil a otočil se k Robertovi, který bokem nenápadně zasouval šuple. Všiml si toho, sklopil pohled a položil je opatrně zpět.

,,Co tam máš.." vydechl malinko sklesle. Zas před ním něco tajil. Bál se, co přijde za překvapení.

,,Co- nic.." vyhrkl přepadle, ten kluk měl taky oči všude!

,,Opravdu to chceš vědět?" zakřenil se, pár kroky se přesunul k němu a laškovně chlapce popadl za boky. Petera se podařilo rychle rozptýlit. Zvlášť, když Robert použil svůj šarm.

,,Radši ne.." uhl stydlivě pohledem, byl najednou moc blízko a bez varování. Trhl s mladým tělem a odhodil jej na postel vedle nich. Peter zatajil dech, když ho muž následoval a dostal se nad něj.

,,Co ten stud tak najednou?" zašeptal u jeho obličeje a Peter se mu podíval zpříma do očí. Zprvu dokázal jen pozorovat ty temné oči, co se občas chtíčem zaleskly. Nečekaně v nich ale nacházel i spokojenost a něhu. To mladíka nevídaně uklidnilo a potěšilo zároveň. Odvážil se zvednout hlavu a natisknout se na jeho nic nečekající rty. Vyšly mu vstříc a rovnou ho zatlačily zpět do matrace. Robert se snažil kontrolovat a tak své polibky brzdil, nechtěl být hrubý. Důkladný byl ale stále, nemohl si pomoci a tak Peterovi ústa přímo ochutnával. Nikdy toho nebylo dost.

Mezi nedočkavými polibky začalo být horko, jen ztěžka popadali dech. Mladší zakotvil své ruce za jeho krkem a prsty projel zátylek. Byli pro sebe jak drogou, tak silnou, neodolatelnou a nebezpečnou.

,,Nerad.." přerušil jejich kontakt a snažil se nadechnout.

,,Ale máme něco na práci.." pokračoval přerušovaně, Peter stejnak moc nevnímal, jen ho zvládl hypnotizovat.

Mladík ani nevěděl jak se dostal Robert zpět k oblékům.

,,Na, běž se hodit do gala," mrkl a hodil ho vedle Petera na postel.

,,Co?" posadil se, stále to nechápal.

,,Jdem se pobavit," usmál se starší a sám se začal svlíkat.

Peter se dál neptal, byl rád, že ho nohy udržely a odnesly do koupelny, kde si spravil vlasy. Pak došel k pytli s oblekem, který trochu s obavami vysvobodil.

,,Jak si poznal velikost?" projel pohledem cedulky, trefil se.

,,Mám tě zmapovanýho dobře," propíchl ho nemístnou poznámkou a mladík opět jak na povel začal rudnout. Odešel zpět do koupelny. Nebýt jeho srand, tak se oblíkne před ním.

Ramínko zavěsil na dveře a ve vzpomínkách se vracel do svého světa. Naposledy měl oblek na Tonyho Expu, kde mu pomáhal. Přejel rukou po límci a knoflíkách. Nakonec chytl rukáv. Zajímalo ho, jaký teď bude žít život. Chtěl být tady, nebo se vrátit?

Napůl rozpolcený se nasoukal do obleku. Uhrábl si vlasy dozadu a narovnal se. Kriticky se změřil pohledem. Už tomu víc pomoc nemohl.

Vyšel nejistě ven, staré panty ho prozradily. Robert u postele se hned otočil za otravným zvukem, na tváři se mu rozlil úsměv.

,,No tohle.." obrátil se na mladíka v dokonale padnoucím obleku. Peter na něm taky mohl nechat oči. Snad poprvé v životě pocítil nutkání ho zamknout a nikam nepustit. Vypadal až moc dokonale, sebejistě, sexy.. Peter se ze svých úvah ošil. Představa, jak ho všechny ženy olizují pohledem, byla dost nepříjemná.

,,Proč vůbec tohle všechno, co plánuješ?" snažil se dostat zpět na zem. Starší si však všiml, jak ho Peter pozoruje.

,,Jdeme se najíst a užít večer," řekl zcela pravdivě a stoupl si před něj. Chytl Peterovi drobné ruce do svých a palcem přejížděl po jeho prstech. Už dopředu tušil, že ho začne bombardovat svými "ALE".

,,Všude nás hledají! Nemůžeme přece jen tak-" jak druhý tušil, začal vyšilovat.

,,Tady ne," přerušil ho jistým hlasem a táhl ho k východu.

Slepě chytl jeho ruku, vždy ho uměl tak dokonale přesvědčit.

Žiju!! No a další kapitolka bude sladce pikantní 😏❤️