MIRROR ON THE WALL

The Bridgetons

Míjení posledního velkého ošklivého domu pro velké ošklivé lidi bylo jako míjení zubního centra s vědomím, že tam nemusíte- no prostě úleva. Po něm následovaly domy menší, na okraji města ještě menší a starší, až se se svým kufříkem Harry dostal za Lancaster.

Cesta vedla místy i poli nebo úzkými cestičkami, kousek lesem. Nabízelo se jet autobusem rovnou z centra, kterým by se alespoň trochu přiblížil, ale zkrátka po tom teď nijak netoužil, rád se procházel. Počítal však s tím, že v budoucnu za chladných zimních ran cestu do práce autobusem uvítá.

Mohlo by se zdát, že Harry přesně zná trasu. No, ve skutečnosti se jen řídil instrukcemi, které si pamatoval- za městem odbočit na polní cestu k lesu a poté pořád rovně.

A jak se ukázalo, paměť ho nezklamala. Za malým lesem se opravdu nacházela ulička starších domů, takových, jaké se stavěly v šedesátých letech. Taky že v té době opravdu postaveny byly.

Jak Harry táhnul svůj kufřík po z velké části plevelem zarostlým chodníkem, udělal si o Glen Ridge Ave jistý obrázek.

Asi hlavně proto, jak byla vzdálená od Lancasteru, zde moc lidí nežilo. Spousta domům se rozpadala střecha a nikdo tam už dávno nebydlel. Většina z nich ale ještě obsahovala známky života jako třeba noviny v přihrádce, prádlo na šňůře, nebo kočky sedící na parapetech, zvědavě pozorující příchozího cizince.

Přesně jak Harry doufal. Nic kromě šelestění chladného říjnového větru, ticho a klid. Taková byla Glen Ridge Ave.

Velký a přesto malý bílý dům s terasou před vchodem, jeden z posledních v ulici. Harry se musel usmát, když ho viděl poprvé naživo. Už když ho tenkrát zaujal na fotce v novinách, věděl, že ho koupí. Přestože interiér na fotkách nebyl, byl si jistý, že bude stejně krásný jako dům samotný, navíc dle popisu obsahoval vše potřebné. Původně se měl dnes setkat s majiteli, aby si celý dům prohlédl na vlastní oči, ale včera na poslední chvíli volal panu Bridgetonovi, zda by se sem mohl nastěhovat hned, a on mu vyhověl.

Zahlédl nejprve auto stojící před chodníkem a hned nato postarší pár, jak stojí před terasou a natěšeně přidal do kroku. Sám sebe poplácal po rameni za tohle skvělé rozhodnutí.

,,Dobrý den, Harry, jdete na čas!" zvolala dáma a natáhla ke kudrnatému ruku.

Nechal kufr stát na trávě a ruku přijal.

,,Paní Bridgetonová,"potřásl si i s pánem, ,,pane Bridgetone, dobrý den, rád vás poznávám."

,,Děkuju, že jste přijeli. Neměli jste to daleko?" ptal se.

,,Kdepak, z Heatonu, to máte dvacet minut." odvětil pan Bridgeton.

Harry měl z majitelů domu dobrý pocit. Byli to milí staří lidé.

,,Tak co říkáte na dům?"

,,Je krásný, opravdu, moc se mi líbí. Je v dobré lokalitě, za skvělou cenu, zcela průzračně se vidím tady na terase," ukázal za sebe, ,, s kávou a dobrou knihou..."

,,To jsme rádi. No, tak půjdeme dovnitř, hádám?" usmála se paní Bridgetonová.

,,Určitě."

***

Z domu byl Harry nadšený. Moc nábytku si odtud manželé ani neodvezli, většina křesel a skříní zůstala na svém místě. V přízemí se nacházela malá kuchyňka, dostačující pro Harryho nevelké kulinářské dovednosti. Kuchyňka byla jednou místností společně s obývákem. Tam zůstaly dvě velké skříně, dvě křesla, stoleček na televizi a dokonce i gramofon.