MIRROR ON THE WALL

Epilog

Zrcadlo spadne na zem a se řinčivým zvukem se roztříští na milion kousků.

Harryho srdce bije jako o závod. Chce se mu křičet, ale z jeho úst nevychází nic.

Naproti němu, jen pár centimetrů od místa, kde končí jeho špičky bot, začínají zase její.

Už to nebyl jen její odraz, seděla tu ona, skutečná, a ti dva si dlouhou dobu jenom hleděli do očí, jakoby tam dokázali najít potřebné odpovědi na jejich otázky.

,,Proč jsi to udělala?" vypadlo z Harryho jako první.

Pořád plakala.

Dlouho bylo mučivé ticho, až Harryho napadlo, že třeba mluvit neumí.

,,Já musela. Já už nemohla, nešlo to dál."

Když promluvila, už se tolik nebál.

Pozoroval její popraskané rty a modřiny všude po těle, které neslo honosné černé šaty.

,,Jak vypadá místo, odkud jsi?"

,,Je to alternativní svět, dost podobný tomu, ve kterém žiješ celý život.
Tenkrát jsem taky viděla odrazy a měla jsem na výběr, stejně jako ty.
  Jenže já si vybrala život slávy, který sis chtěl vybrat i ty.

Vím, že ten život vypadal krásně, ale věř mi. Ve světě za zrcadlem je život slavných ještě stokrát těžší než tady. Naopak, vlastně na něm není nic moc krásného. Zrcadlo se tě snaží zlákat na všechno to dobré, ale fanoušci tam nedokáží tvé srdce zahřát tolik jako tady, očekává se od tebe samá dokonalost a tvůj život je utrpení.
Já byla modelka..." sklopí zrak ke svému zjizvenému unavenému tělu a odmlčí se.

,,Už jsem nemohla dál. Potřebovala jsem zachránit. Ale nikdy mi nikdo ruku nepodal a já už to nezvládla a zachránila se sama."

,,Jak to myslíš, že ti nikdo ruku nepodal?"

,,Nejsi jediný, kdo vidí svůj slavný život a na druhé straně skutečnou stránku slavného života někoho jiného. Zrcadlo funguje vlastně docela jednoduše.

Původní majitelé zrcadla odrazy neviděli, protože to ještě viselo na zdi. Po tom, co někdy prostě spadne na zem, se brána světů otevře.

Buď se do té nebezpečné slávy nevědomky pustíš, nebo z té slávy někoho zachráníš.

Děkuju, že jsi...mě zachránil ty.

Každý by ale měl mít právo se rozhodnout sám. Udělala jsem to strašně spontánně. Promiň."

Harry nic neříká, všimne si drobounkého náramku na její ruce s písmenky DARCY a slabě se usměje.

,,Tam za tebou, to je taky Darcy." ukáže za dívku a ona si kočičku s upřímným úsměvem pohladí.

Hladí ji a mazlí se s ní, jakoby byla to nejmilejší, co kdy měla.

Jak dívku tak pozoruje, zlost je to poslední, co by mohl cítit. 

,,Víš, Darcy, asi je někdy lepší skočit a až potom si nechat narůst křídla. Já jsem vlastně docela rád, že jsi za mnou bez křídel a rozmýšlení skočila taky."

xx

no. tak, a je to :D tak jsem to nějak dotáhla do konce, když už začaly ty prázdniny.

ty jo, čím víc příběhů napíšu, tím míň mně pak napadá, co pod ty kapitoly psát :D takže co vám tak říct...

děkuji za čtení samozřejmě, v první řadě <3 doufám, že se vám příběh aspon trochu líbil :)

sama sebe bych ohodnotila tak, že jsem ten konec vybrala tak jako do zatáčky a určitě někdo z vás zase objeví něco, co nám v příběhu nebude sedět, což se mi prostě v příbězích děje pořád. že příběh vymýšlím postupně a často zapomenu, jak jsem co zamýšlela nebo to nedává smysl a tak podobně :D tak mi to určitě napište, jestli jste našli něco takovýho, já budu jen ráda.

jinak ale musím sama sebe pochválit za nápad na příběh. je inspirovaný písničkou mirror on the wall od bruna marse a postavy jsem si představovala jako harryho stylese a barbaru palvin, to jste poznali podle gifů, asi ani nemusím psát :D 

tak snad to nebyla nějaká velká hrůza a i přes spoustu chyb to bylo dobry docela, haha :D

děkuji vám moc za čtení a snad se vidíme u nějakýho dalšího příběhu (:

natt