MIRROR ON THE WALL

Alternative Life

Harryho sice podivné zrcadlo z půdy více než zmátlo a usínal právě s myšlenkou na spoustu hvězd, co v něm viděl, ale další ráno už měl hlavu plnou něčeho jiného.

Celý zmatený se poprvé probudil v jeho nové posteli a než si uvědomil, že není v cizím domě ale ve svém, zjistil, že jako naschvál zaspal. Bylo 7.22. Pozdě do práce přijde tak či tak, ale to pro něj neznamenalo, že by si neměl pospíšit.

Pořád nejistý ohledně rozmístění pokojů vběhl do menší ložnice, kde si uvědomil, že koupelna je dole. Z ještě nevybalené kosmetické tašky vybalil zubní pastu a s kartáčkem v puse potom běžel do kuchyně, aby si do tašky hodil alespoň jablko.

Z -jakjinak než nevybaleného- kufru vytáhnul svoji oblíbenou bílou košili, kterou ale nosil neustále, tudíž nebyla nejspíš nijak výjimečná, a k ní béžové kalhoty. Při odchodu na sebe hodil ještě svetr, který nechal včera večer ležet na židli v kuchyni, s ním sebral i klíčky a vydal se po Glen Ridge Ave do své milované knihovny.

***

I když vlivem rušného rána a nabitého dne v práci přišel na úplně jiné myšlenky, v domě se jeho mysl opět chtě nechtě vracela k půdě. Harry věděl, že ta světýlka byla nejspíš jen výplod jeho ospalé hlavy ale část jeho myšlení mu napovídala, ať se tam jde ještě jednou podívat, i kdyby jen ze zvědavosti. A tak šel.

Znovu si vzal tyč, znovu vysunul schůdky a znovu se o ten vyšší poslední málem přizabil. Tentokrát ale mohl celou půdu vidět úplně jinak a to za světla. Byla mnohem větší, než si myslel a viděl teď mnohem více věcí, co předtím přehlédnul.

Dobrou chvilku strávil prohlížením si obsahu krabic. Šlo z většiny o kazety a alba s fotkami. Harryho překvapilo, že tu Bridgetonovi nechali i takové osobní věci jako fotky. Po jejich delším prohlížení v lidech na fotografiích nenašel ale žádnou podobu, proto ho napadlo, že by to nemusel být konkrétně pan David nebo paní Ruthie.

Nicméně, dlouho u fotek nezůstal a nakonec přeci jen zase skončil v sedu před zrcadlem.

Jako včera, zrcadlo bylo celé šedé. Harry ze svojí kapsy vytáhnul předem namočený kapesník ve vodě a čistícím prostředku a začal zrcadlo drhnout. Jakoby ale sama ta šeď nechtěla pustit, po chvilce toho zklamaně nechal. Znovu se sám sebe zeptal, jestli to zrcadlo opravdu je a ťuknul do něho prstem. Ozval se známý zvuk. ,,Zrcadlo"...řekl spíše tak sám sobě a nenadšeně si podepřel hlavu rukou.

Jenže pak najednou...zase se to dělo. Z šedi se začala stávat černá a na ní se postupně, jedna po druhé, rojily hvězdy. Harry zpozorněl a ani nedutal. Bylo to spoustu bílých teček, světel, které se synchronizovaně nakláněly zprava doleva. To viděl i včera.

Jenže pak se z levého rohu začalo objevovat něco světlého, do pár vteřin Harry rozpoznal, že to byla ruka. Ale ne jeho. Poprvé si Harry uvědomil, že svůj odraz v tomhle zrcadle nikdy neuvidí, ale to bylo asi to nejmenší, co ho mohlo trápit. Co bylo horší, později se objevila celá ruka, držela mikrofon a nakonec celá osoba. Harry ani nedýchal.

Přeci jen to byla jeho ruka. Tedy, ne jeho. Sám nevěděl, jak si to má vysvětlit. V zrcadle viděl sebe, ale ne toho Harryho, který teď klečel před zrcadlem. Nebyl to ten Harry, kterému se jako mladšímu smáli, že je staromódní a on si z toho nic nedělal, nebo ten, co se s lidmi moc nebavil, protože na moc milých lidí nenatrefil. Nebyl to ani ten, který tajně toužil po velké lásce, ale sám ji nehledal.

Tohle byl zcela neznámý Harry, pokud Harry vůbec byl. Tenhle odvážně a s úsměvem zpíval do mikrofonu, měl na sobě tričko nějaké kapely, celý byl oblečený docela moderně a především měl na ruce spoustu tetování. 

A nebyl to jen obraz zmrzlý v pohybu, co viděl, ten kluk s mikrofonem se hýbal. Bylo to jako dívat se na film.

Harry nechápal vůbec nic. Jen pochopit, že to je on, mu trvalo dostatečně dlouho. Rád četl sci-fi knížky s nadpřirozenými bytostmi a silami, ale nemyslel si, že by snad...

Zkusil se zrcadla dotknout. Nic se nezměnilo, zrcadlový Harry se pořád usmíval a pořád zpíval. Až potom po pár minutách odraz zmizel a zrcadlo zůstalo zase šedé, asi jako Harry zůstal sedět na zemi, jakoby ho opařili.

Nechtělo se mu tomu věřit. Přepracoval jsem se snad? V práci to byl sice náročný den, navíc tu dnes byli ti stěhováci, ale nechce se mi věřit, že byl natolik těžký, abych měl vidiny nebo tak...uvažoval.

Potom, co už dávno opustil půdu, koupelnu, kde se obštědřil dlouhou sprchou a kuchyni, kde se po několika hodinách něčeho najedl, konečně ležel v posteli. Konečně si mohl odpočinout a vyspat se na další den, ale on ne a ne zavřít oči.

Jak by mohl, když má pocit, že má na půdě zázrak, ne-li něco, co není z našeho světa?

Natáhl se tedy k nočnímu stolku, znovu rozsvítil lampičku a vzal si z šuplíku deník a tužku.

Nalistoval v deníku čistou stranu a začal psát.

2. října 2013 

Včera jsem se přistěhoval do svého prvního bydlení. A nejen tak obyčejného. Buďto jsem úplně zešílel, nebo mám na půdě zrcadlo, které dokáže odrážet alternativní životy...

^^

ahahaha, gif nam decentne neodpovida :D 

co tak napsat, moje mentalni a psychicke zdravi posledni dobou left the chat, ale tak vite co, nejak ziju ^^

doufam, ze se vam pribeh alespon malinko libi <3

maji