MIRROR ON THE WALL

Look into the Soul

9. listopadu 2013

Po nespočtu dní, kdy jsem zrcadlo pozoroval, zkoumal detaily a sledoval pravidelnost střídání se odrazů, jsem konečně dospěl k nějakému závěru. Tedy, alespoň částečnému.

Co se mého alternativního já týče, vím toho už spoustu. Harry z odrazu zrcadla působí jako zpěvák nesmírně šťastný. Je oddaný fanouškům stejně jako oni jemu a mohl by se pro ně rozkrájet.

V jeho každodenním životě rozdává vtipné interviews, užívá si s ostatníma klukama a velice rád se s nimi zapojuje do akcí, ve kterých může spousta lidí oslovit a zároveň spoustě lidem pomoci.

Skoro by se zdálo, že takový život by chtěl přeci každý. Být slavný a bohatý, dělat to, co ho baví a ještě k tomu pomáhat.

Takový jsem Harryho život odhalil.

A pak je tu ta neznámá dívka, naprosto odtržená od alternativního Harryho, jakoby tu ani neměla co dělat.

Zatím jsou celý můj pohled na věc jen zběsilé úvahy, co mi nedávají smysl, ale já tomu přijdu na kloub. Už brzo.

***

,,Vidím, že už tady někoho packa nebolí." zasmál se při pohledu na Darcy, která ho dnes poprvé běžela přivítat ke dveřím po té, co přišel z práce.

Tulila se mu k nohám a Harry jí mile rád hladil po kožíšku.

Nechal tašku na židli, umyl si ruce a převlékl se do něčeho pohodlnějšího. Anglická zima už o sobě začínala dávat znát, a tak si oblékl huňatý svetr a pro jednou se rozhodl i zatopit si v malém krbu.

Zatímco vařil jeho jednoduché oblíbené špagety k večeři, Darcy si nemohla odpustit posadit se na okno a sledovat Harryho kuchařské dovednosti.

S horkým talířem se šel posadit jak jinak než k zrcadlu. Málem tam dnes nedošel, talíř ho pálil na prstech a vyjít s ním ještě na půdu byl docela oříšek.

Opřel se o krabici za sebou, zrcadlo pár tahy otřel od prachu, který se tam přes noc pokaždé nějak dostal, a do pár vteřin se začal objevovat odraz. Tentokrát však ne vzdáleného Harryho, ale té dívky, tudíž Harry zpozorněl o něco více.

Pramenů vlasů se zmocňoval silný vítr, později Harry odhalil, že stála na břehu moře. Pořád stála zády, ale sem tam se mírně natočila dopředu, jakoby rozvažovala, jestli se otočit má, až se nakonec otočila celá.

Harryho do očí praštily dvě jiné, velké krásné modré oči plné života patřící jemným půvabným rysům obličeje, na tváři slabý úsměv.

Harry naprosto zamrzl. Byla krásná, až zrak přecházel. A co víc, dívala se Harrymu přímo do očí, ne-li do duše, narozdíl od zpěváka.

Ta dívka se dívala pořád a pořád, nikdy neuhnula pohledem a Harry cítil, jakoby ho opravdu viděla a cítil něco skutečného.

Její výraz byl tak vážný, upřímný a důvěrný, až jí koutky spadly dolů, dlouho snad o něčem přemýšlela, až se nakonec rozplakala.

A pak najednou...k Harrymu natáhla ruku. Harry samým šokem upustil vidličku špaget, kterou držel nesnědenou už dobrou minutu.

Obešel zrcadlo z obou stran. Ta ruka ze zrcadla vyčnívala. Už nebyla součástí podivného světa zrcadla, nýbrž zasahovala do prostor Harryho půdy.

Až teď si Harry mohl prohlédnout dívku z větší dálky. Měla na sobě blyštivé krásné šaty s drahým zdobením a nehty měla dlouhé a černé, profesionálně upravené. Jenže ten krásný štíhlý obličej neslo vyzáblé tělo plné modřin, které nevypadalo vůbec zdravě a Harryho ústa zůstala zděšením otevřená.

K ničemu se neměl a asi by ani nic neudělal i kdyby mohl. Co by totiž asi mohl udělat?

A tak tam strnule seděl, pozoroval plačící dívku a ona jeho, dokud se nerozplynula v nicotu a Harry v zrcadle poprvé uviděl svůj odraz, jak tam vyděšeně sedí a na zemi vedle něho stydne jeho večeře.