Já a můj egoista[OPRAVA]

svrhla jsem ho k zemi ale on mě taky

Probudím se s pootevřenou pusou a uvědoměním že mi budík nevyzváněl. Rychle vyskočím z postele a ani si pořádně nepřipravila a jen jsem tam něco narychlo hodila a utíkala si vzít černý triko a světle modrý skinny jeans.

Narychlo jsem si učesala vlasy a běžela dolů k botníku pro černý converse. Vzala si klíčky z kapes, zamkla na dva západy a utíkala do školy. Školu mám chůzí tak cca půl hodiny, Prejít naší ulici, pak jít zkratkou přes špinavější a strašidelnější uličky a jsem tam.

Pootevřu oči a ucítila pohledy, neříkám nic ale tohle introverti nenávidí ze všeho nejvíc.

,,Omlouvám se že jdu pozdě" dám hlavu dolů a učitel to nějak neřešil, protože se mi to stalo poprvé a snad naposled.

Sednu si vedle fialovláska na kterého jsem se ani mrkem oka nepodívala a chtěla si připravit matematiku ale nebyla tam.

Sakra musela jsem jí nechat doma jak jsem pospíchala

,,Já mám učebnici" řekne spolusedící. Otočím hlavu na něho a držel učebnici v ruce ,,nemáš jinou možnost" ušklíbne se. Otočím se zpátky, abych mohla zavřít tašku a fialovlásek dal doprostřed učebnici a ještě mi podal papír. Podívám se na něho a ten se konečně dokázal dívat do sešitu. ,,Dík" pošeptám, a věnuju se úkolu ale všimla si že se pousmál.

,,Jak to že se s nikým nebavíš?" pošeptá při psaní pythagorové věty. ,,Já jsem ale neříkala že se chci bavit s tebou" zamračím se i když jsem se dívala na papír a sepisovala z učebnice příklad. Začne se smát ,,ani nevíš s kým si to zahráváš". ,,Ale vím, když je posednutá Klér" protočím oči a nedokázala se věnovat úkolu protože mi čmárnul do sešitu. ,,Hej!" křiknu a udělám mu větší čmáranec a ten potom mi čmárnul doprostřed a jak mám jen malý množství papíru, udělal díru a já se na něho podívala dost vražedně.

,,Byl to můj papír" řekne si povýšeně ale to už jsem mu udělala velkou rýhu taky doprostřed. Vzal propisku do vzduchu a zamračila se co chce udělat. Vyhnu se když mi chtěl čmárnout na tvář. Po druhé jsem se nevyhnula a čapla svojí propisku a čmárla ho do ruky.

,,A dost vy dva!" řekne učitel a fialovlásek už měl tucet čmáranců na tváři a já to měla i na nose. ,,Oba dva to běžte udělat" ukáže na tabuli a podíváme se na sebe a ten se ušklíbl. ,,Podceňuješ mě" zamračím se a oba dva se vydali k tabuli.

Chtěla jsem si vzít křídu ale on mi jí sebral a mrkl na mě. Zamračím se a vezmu si jinou a začala počítat. Sepsala jsem už poslední výpočet a učitel se začal dívat do okna a fialovlásek mi to smazal. Podívám se na něho s chutí mu jednu vlepit ale vzala jsem sama houbu a smazala mu to taky ale s jeho reakcí jsem smazala jen půlku.

Rychle začnu počítat znova a ten si dodělal tu svojí půlku a podívala se na něho s údivem. ,,Kdo mě podcenil jsi byla ty" řekne a podívá se na tabuli kde jsem to měla už sepsané. ,,Spíš ty" řeknu a otočím se ,,a máš chybu ve výpočtu" ukážu na tu chybu a pyšně si sedla.

Učitel se zamračil a řekl mu o té chybě. ,,Měl byste se věnovat svojí práci než u vaší spolužačky" řekne mu učitel a začalo zrovna zvonit. ,,Provokace ti nevyšla Tobiáši" řekne dívka s modrými vlasy. Fialovlásek se zamračil a šel rychlou chůzí pryč ze třídy.

,,Jo a Mašková máte jedničku" řekne učitel sebere si papíry a odešel.

Všichni si začali šeptat proč zrovna já mám dostat jedničku.

,,Nebuďte žárlivý" řekne modrovláska. ,,Sami jste nevypočítali ty věty a to byste se měli stydět" dořekne modrovlásek. ,,Zacku! Já jsem to měla doříct" zamračí se holka a uraženě si sedne.

,,Proč jsi se mě zastala" pošeptám si sobě ale ta se otočila a byla zamračena. ,,A proč ne?" řekne otázale. ,,Mám hodně důvodu proč ne" řeknu potichu. ,,Dokázala jsi ztrapnit mého bratra, kterého celým srdcem nenávidím a podle tvého výrazu máš podobný koníčky" usměje se. ,,Jo a ještě něco nenávidíme obě Klér" řekne hodně nahlas a Klér se otočila. ,,Nečum" okřikne jí a ta se zamračila a otočila se. ,,To že jsi svedla mého bratra neznamená že si můžeš dovolit zrovna na mě" pošeptá si ale slyšela jsem ju.

,,Taková chytrá holka by se hodila na královnu" pošeptá si zase.

,,Tak vysoko?" ušklíbnu se a ta vytřeštila oči. ,,Slyšela jsi mě?'' zeptá se a já jen přikývla. ,,Ou neřeš to" usměje se. Dobře?

Z mých myšlenek jsem byla na střeše a došla až dozadu a dívala se dolů. Rychle se otočím protože to zabodávání do mě, mě děsilo.

,,Huh" řeknu vystrašeně, když se tu objeví fialovláska. ,,Shodila jsi mě, uznávám ale nenávidím to", ,,to říká ten, co to chtěl udělat jako první" zamračím se že shazuje vinu na mě. Mrknu a už tam nebyl. Otočím se kolem ale byl vzadu. Poznala jsem to tak že mě podržel za pusu ale neudržel rovnováhu a spadl na mříže.

,, Škoda že jsi tam nespadl" zamračím se ale pak si uvědomila že je nemožný se dostat ze sekundy mi za záda.

Ustoupila jsem takových pět metrů. Postaví se a zčervenali mu oči . Vytřeštím oči nad tím a teď netušila jestli se mám radovat, že náš svět není tak nudný anebo se rozbrečet že teď mě chce zabít upír.

Nadzvednul obočí a oči mu zase zčernaly. ,,To co to je za myšlenku" ušklíbne se.

,,Kousnu si". ,,Ne dávej si zpátečku" ukážu na dveře ,,nebo pokud chceš běž si skočit" ukážu na ohraničený plot". ,,Nebo zabiju" usměje se s zavřenými oči.

Klidně... Mně už stejně život nebaví

,,S tebou není sranda" řekne a uvidím čmouhu a už byl vedle mě a cítila jsem jeho dech na mém krku. Vytřeštila jsem oči a pak je zavřela bolestí, když se zakousl.

Další kapitole zde. Napadla mě jen phythagorová věta, nechte mě okay :ˇ)