Já a můj egoista[OPRAVA]

zase úžasný den

Probudím se a vstanu si dát snídani. Bohužel už tu byl další poskok co mi má obstarávat jídlo. Podívám se na palačinky a s chutí jsem si vzala první kousek a umírala tou chutí.

,,Je to velice dobré" řeknu s plnou pusou na hnědo vlásku. Opětovala mi úsměv.

Dojedla jsem a začínala umývat tác. ,, Můžu se zeptat na jméno? Přeci jen mi je divný vám říkat takto".

,, Jistě. Můžete mi tykat a jsem Georgia" usměje se a dá tác do skříňky.

,, Dobře děkuju ti Georgio za snídani byla vynikající", ,, já to nebyla. Pouze jsem přinesla tác tam" ukáže na dveře ,,tam jsou výborní kuchaři" usměje se.

,, Můžu tam jít?". Přikývne s úsměvem.

Došla jsem tam a všichni se dívali na mě.

,,Je to pro ně určitě úcta"

,, Vaše jídlo byla výborné, děkuji" usměju se na ně.

,,To my děkujeme, že jste to tu přivedla k lepší atmosféře jako naše královna Daniela. Pořád si nemůžu odpustit, že tu byla zrádkyně a díky ní jsme tu byli taky jako zrádci a tak se muselo ještě podniknout kroky aby jsme nebyli za zrádce" usměje se na mě bílo vlasý muž. Usměju se a dojdu do pokoje.

Vyčerpaně jsem ležela v posteli. Rozhodla jsem se ještě trochu prospat.

***

Začnu se šťourat v jídle a Tobiáš se na mě zadíval. ,, Nemáš už hlad?". ,, Nemám náladu spíš " podívám se na něho.

,,Mohli by jsme někdy vyrazit autobusem nebo vlakem do města?" rozzáří se mi oči. ,, Zbláznila ses? Vlakem? Ses pomátla" praští se do hlavy.

,, Prosím" podívám se na něho psími očima. ,,Ne" zamračí se. ,,Autem jinak vyřízeno" zamračí se.

Uvidím Žužu za Tobiášem. ,,Ale notak byla by sranda" ušklíbne se Žužu. ,, Žužu souhlasí" usměju se. ,, Neříkej mi tak!" zamračí se a založí si ruce.

Začala jsem jí tak říkat, když se dívala na želatinu a měla chuť to fakt ochutnat. William je můj šéfkuchař s těmi bílými vlasy a skamarádila jsem se tady s každým kuchařem.

,,A kam tak strašné moc chceš?" podívá se na mě otráveně. ,, Nějaké velké město" usměju se. ,, Proč tak daleko?" řekne nechápavě Tobiáš. ,, Můžeme až v létě" nabídnu mu. ,, Dobrá no" protočí oči. Usměju se ,,a teď jez".

***

Vánoce budou za dva týdny...

Usměju se na Mai. Zítra může jít do školy a táta zařídí aby byla v naší třídě, když se Harry to dozvěděl tak byl s tím v klidu. Chápu ho... nechtěl jí vidět stárnout.

,, Jíš pořádně" podívám se po ní varovně. ,, Jím jak můžu. Tady jídlo je jak když se unáším větrem". ,,Uhm" přikývnu. ,,Budu muset jít Mai. Vrátím se domů okolo dvou rána". Naposledy se rozloučíme a nastoupila jsem do auta. Usínala jsem když jsme byli v lesích.

,,Anny je škola". Podívám se na Tobiáše a rychle se podívám po pokoji. ,, Když jsi přijela tak jsi spala a ani se nevzbudila". ,, Dobře" přikývnu.

Vezmu si uniformu a došli do školy. Byla tam doopravdy Mai. Rychle jsem jí obejmula. ,,Jsem ráda, že tu jsi" usměju se na ní.

,, Čau holky" uslyším Simona. Podívám se po něm. Tobiáš došel do třídy. Byl moc unavenej sedět.

,, Čau Simone" usměju se. ,, Pamatuješ na naší sázku" ušklíbne se Simon. ,,No tak Simone! Tak jsem se spletla ale" podívám se všude kolem a pošeptám ,, prožili jsme toho tolik že to není vhodná chvíle". ,, Sázka je sázka Anny ". Zamračím se a otráveně dojdu pryč. Domluvili jsme to až o přestávce.